Hermiona našla jednu ze zdravotních sester, které se o Siriuse staraly. Potřebovala se s ní poradit a zjistit, jak se o něj starají. Zdravotní sestra byla vyzáblá a měla obrovské oči.
,,Snažíte se ho motivovat k jídlu?" vyptávala se Hermiona. Podle toho jak vyhladověle sestra vypadala, měla Hermiona pocit, že se asi nijak nesnaží ani sama u sebe, natož u svého pacienta.
,,Jistě," odpověděla zdravotní sestra a zadívala se na Hermionu svýma vykulenýma očima. ,,Nosíme mu snídaně, obědy, večeře... Někdy i svačiny... Ale nic nechce, prý nemá chuť."
,,A co třeba bývá k snídani?" pokračovala dál ve svém výslechu Hermiona.
,,Kaše," odpověděla prostě zdravotní sestra. Hermiona se skoro plácla do čela, ale nakonec to nutkání překonala. Nabízet člověku, který byl mrtvý, k snídani kaši bylo tragické. Jak mohl mít radost ze života, když mu nosili kaši?
,,V sobotu ráno mu snídani nosit nemusíte," rozhodla Hermiona. Zdravotní sestra přikývla a řekla, že si to bude muset někam zapsat, jinak to za těch pár dnů zapomene, nemá totiž na starost pouze pána, se kterým se paní ministryně zná, což jí připomnělo, že už by měla běžet. Obě ženy se rozloučily, Hermiona zamířila domů, zdravotní sestra se vydala do části nemocnice, která nebyla karanténní.

~~~~~

Pro Hermionu byl domov nejkrásnějším místem na světě. Klid, ticho, žádní zaměstnanci,  žádné povinnosti, na vše měla čas... Do skleničky si nalila bílé víno, do mističky nasypala slané oříšky a šla se uvelebit do obývacího pokoje. Zamumlala zaklínadlo, mávla hůlkou a z gramofonu se začala linout hudba. Byla spokojená. Lokla si vína a pustila se do oříšků. Venku začalo pršet, déšť dotvářel melancholickou atmosféru. Hermiona mávla hůlkou a pravila: ,,Accio kniha." Pak už stačilo další známé zaklínadlo, aby kniha začala levitovat před jejím obličejem. Hermiona tím pádem mohla ujídat oříšky, upíjet víno a k tomu stíhat i číst, aniž by riskovala, že zašpiní stránky. Dokonalý večer.

~~~~~

Hermiona se probudila odpočatá, spokojená a radostná. Bylo jasné, že dobrá nálada bývá potrestána otravnými lidmi a problémy. Hned jak dorazila do práce, všimla si podivných pohledů. Jako kdyby  ,,věděli" něco víc než ona. Hermiona byla zvyklá na pomluvy, už na škole často slýchala fámy o své osobě. Šprtka, chodí s Krumem, chodí s Harrym, chodí s Ronem, tohle, tamto... Brala by to v klidu, kdyby na ni podezřele nehleděl každý na ministerstvu. Musela to být pomluva důležitého tématu, něco co zaujme všechny a všichni si to lavinově předají. Hermiona si nechala zavolat Flicka do své kanceláře. Přišel brzy, zdvořile pozdravil a po vyzvání usedl ke stolu.
 ,,Pane Flicku," začala Hermiona a nespokojeně se zamračila nad svým jednáním, ,,nerada se vás ptám. Většinou si takových věcí nevšímám, pomluvy ignoruji a celkově se toho straním. Nicméně dnes jsem si všimla, že se všichni zaměstnanci chovají...dejme tomu...divně. Vím, že je někdy..většinou... lepší nevědět, co se povídá, ale... Neslyšel jste něco?" Flick chvíli uvažoval a pravděpodobně i hledal vhodná slova.
,,Vzhledem k mému vztahu vůči vám se mnou moc lidí o těchto rádoby novinkách nemluví. Ale o tomhle jsem se něco málo doslechl. Nevím přesné detaily, za to vím, kdo to roznáší a vám to jistě taky hned dojde. Říká se, že jste převzala případ Odboru záhad, čímž jste chtěla dokázat svou nadřazenost a nejspíše to bylo z osobních důvodů."
,,Cože?" zeptala se Hermiona šokovaně. ,,Odbor záhad mluví o své práci?"
,,Neříkají, o co šlo... Pouze zmiňují případ a vás," odvětil Flick.
,,To snad není možné! Tolik jsem se snažila, řešit to v klidu, respektovat ty pitomce a hlavně toho vola Monkstanleyho a oni se mi odvděčí takhle? Ani jsem je nepotrestala za jejich starověké metody!"
,,Já to vím," ujistil ji Flick. ,,Merlin ví, že jsem na vaší straně. Je ovšem těžké se těchto pomluv zbavit."
Hermiona vložila všechnu svou frustraci do praštění pěstmi do stolu. Flick polekaně nadskočil. ,,Jak můžou pracovat na ministerstvu tak zlí a podlí lidé?!"
,,Upřímně, paní ministryně, myslím, že velká část populace je přesně taková..."
,,Zoufalost..." hlesla Hermiona. Po chvilce, kdy se trochu uklidnila řekla: ,,Musím něco vymyslet. Nemůžu je nechat takhle překrucovat skutečnost."