Budík se roztancoval po nočním stolku. Hermiona nevěřila, že by věci mohly mít duši, ale tentokrát se jí zdálo, že se jí budík vysmívá. Vypnula ho a dalších pět minut ležela. Od Siriuse odcházela kolem jedné ráno, takže nebyla dostatečně odpočatá. I když bývaly dny, kdy chodila spát ještě později, to musela přiznat. Napadlo ji, že si dnes bude muset promluvit s tím hlupákem Monkstanleym. Zatvářila se zhnuseně a přehodila si přes tvář peřinu. Pak jí došel důležitý fakt: Monkstanley = vyčerpávající debata a dohadování. Aby tomu pitomcovi mohla čelit, musela se pořádně nasnídat, v klidu si dát kávu a celkově si dnešní den zpříjemnit. Ač nerada, vstala z postele a zamířila do kuchyně. Zoufale se snažila dostat do dobré nálady. Dokonce si nasypala o lžičku víc cukru do kávy. Nechtěla myslet na Monkstanleyho, ten muž ji neskutečně ničil nervy, jako kdyby se kvůli tomu narodil, jako by byl předurčen jí nenechat na pokoji. Mizera, pomyslela si a nalila si na cereálie mandlové mléko. Přemýšlela a chroupala, občas upila z hrnečku přeslazené kávy. Loudala se, byla přesvědčena, že pomalé vkročení do nového dne jí pomůže zmírnit nadcházející katastrofu. Pomyslela na to, jestli je Sirius už vzhůru. Určitě byl unavený. Poté jak se k němu chovali, by se nedivila, kdyby prospal celý den. Nebo možná vstal stejně jako Hermiona, třeba si i zkusil dát něco k snědku, zadoufala. Pohlédla na hodiny a zjistila, že se loudala až přespříliš a je v časovém skluzu. Rychle dopila kávu, zbytek cereálii do sebe už nedokázala nasoukat, tak misku položila na kuchyňskou linku a dala svému budoucímu já za úkol ji uklidit, až se vrátí z práce. Oblékla se, nalíčila, vyčesala si vlasy do drdolu a vstoupila do krbu.

~~~~~

Celé ráno přemýšlela o Monkstanleym, až úplně zapomněla na druhého člověka, se kterým si musela promluvit. Ten muž šel právě naproti ní. ,,Dobré ráno, paní ministryně," pozdravil ji Flick.
,,Pane Flicku, mohl byste se mnou, prosím, do mé kanceláře?" zeptala se Hermiona. Flick souhlasil, otočil se na podpatku a zamířil s ní ke dveřím do království ministryně Grangerové. Hermiona ihned připravila kávu, ale tentokrát ne pro sebe. ,,Posaďte se," vyzvala Flicka a položila na stůl kávu. Oba usedli, Flick poděkoval za kávu a zeptal se, čím si to zasloužil. ,,Chtěla jsem vám poděkovat. Zároveň jsem vám chtěla vysvětlit, proč jsem se od Siriuse držela dál," začala Hermiona.
,,To nemusíte. Vím moc dobře, jak dokáže být Monkstanley přesvědčivý," řekl Flick.
,,Já jen nechci, abyste si myslel, že nechávám své přátele ve štychu," obhajovala se Hermiona.
,,To by mě nikdy nenapadlo," uklidňoval ji Flick. ,,Jak jsem již kolikrát zmínil, beru vás jako nejlepší a nejschopnější ministryni. S tím souvisí i to, že vás tím pádem považuji za dobrého člověka. Kdybych si to o vás nemyslel, tak bych vás o Blackovi neinformoval a nechal bych to být."
,,Jste neuvěřitelný, pane Flicku," pravila uznale Hermiona. ,,Zachránil jste Siriuse, nenechal jste se odbýt, přesvědčil jste mě, abych ho navštívila."
,,To mě naučil..."
,,Mrzimor, já vím, já vím," skočila mu do řeči Hermiona. Flick se mírně pousmál.
,,To jsem neměl v plánu říct. Naučil mě to můj otec. Vždy říkával: Pokud víš o nějaké nepravosti a nemůžeš s ní nic dělat, vyhledej někoho, kdo má tu pravomoc. Člověk by si často mohl říct, že stejně nemůže pomoct... Ale to já právě nechci." Hermionu napadlo, že to Flick by měl být ministrem, ale neřekla mu to. Styděla se to přiznat, navíc by Flick odpověděl něco ve smyslu, že on by ministrem být nechtěl. Ona by mu odpověděla, že je až moc skromný a on by mávl rukou.
,,Bude v pořádku?" otázal se Flick, čímž Hermionu vytrhl z úvah.
,,Doufám. Doufám..."