🔲21🔲

Hermiona nerada pouštěla Siriusovu ruku, ale musela zařídit pár věcí. Vstala, došla k oknu a rozhrnula závěsy. Konečně bylo v pokoji světlo. Dokonce nevadilo, že už zapadá slunce, i tak to byla příjemná změna. Hermioně došlo, jak moc je světlo potřeba. Sirius trochu zamžoural.
,,Jak se máš, slunce?" zeptal se tiše, zněl smutně, ale Hermiona se jeho vtipu zasmála. ,,Dlouho jsem tě neviděl. Snad zítra ráno zase vyjdeš."
,,Za chvilku jsem zpět," slíbila a odešla. Zaklepala na dveře, kde sídlil primář. 
,,Paní ministryně?" Vypadal překvapeně, evidentně nevěděl o jejím příchodu. ,,Tak vy jste se vrátila?"
,,Ano, vrátila a žádám vysvětlení," pravila Hermiona. Primář se nervózně podrbal na čele, pak na nose a nakonec se zamračil.
,,Přenechala jste rozhodování tomu... pánovi, který mi neřekl své jméno. Neukázala jste se tu celé týdny. Tak jsem poslouchal jeho příkazy," vysvětloval.
,,Vám nepřišlo divné, že Siriuse drží ve tmě, lije do něj veritasérum a podivný lektvar podobný doušku živé smrti a ještě dalšími nechutnostmi?!"
,,Divné?" zopakoval primář a na tváři se mu objevil pobavený úsměv. ,,Pracuje na Ministerstvu kouzel, paní ministryně. Jestli mi to nepřišlo divné? Jistěže ne. Tohle jsou běžné postupy všech zaměstnanců z Ministerstva kouzel." Hermiona otevřela ústa údivem. Takže Monkstanley skutečně mohl takhle Siriuse týrat? ,,Kromě vás, samozřejmě. Vy se chováte velice přívětivě," dodal.
,,Projdu zákony a něco s tím udělám," slíbila spíš sama sobě než primáři. ,,Mohl byste mi dát, prosím, něco, aby bylo Siriusovi líp?"

~~~~~

,,Přinesla jsem ti nejzázračnější lektvar, který by ti měl pomoct," řekla o dvě minuty později, když se vrátila do pokoje. Sirius k ní vzhlédl, ale nic neřekl. Hermiona se posadila zpět na židli. Chytila Siriuse jemně za týl hlavy a nadzvedla ho, aby se mu lépe pilo. Přiložila mu lahvičku k ústům.
,,Děkuju," pravil tiše poté, co se napil, a uložil se zpět na polštář. Po chvíli se mu viditelně ulevilo. Svaly v jeho tváři povolily a už nebyl tak malátný. ,,Zabírá to. Je to skutečně zázrak." Hermiona se usmála.
,,To jsem ráda."
,,Měl jsem pocit, že už mi nikdy nebude dobře."
Hermiona posmutněla. ,,Ubližovali ti hodně?"
,,Nevím jistě... Spoustu věcí si nepamatuju. Jsem za to docela rád. Věřím, že některé věci bych si ani pamatovat nechtěl. Vím hlavně to, že se nikdo nezajímal o mě jako o člověka." Zadíval se na Hermionu. Ta jeho pohled neopětovala, hleděla do země a z očí jí kapaly slzy.
,,Jsem tak hloupá. Neměla jsem to nikdy dopustit," zašeptala a začala hledat kapesníček. Otřela si oči, vysmrkala se, teprve poté se podívala na Siriuse. Oči měla rudé. ,,Nevěděla jsem, co tím způsobím."
,,Vrátila ses. Mohla jsi mě tu nechat, já bych to chápal. Ale ty ses vrátila, Hermiono." To Hermionu znovu rozplakalo. Poslední dny a týdny pro ni byly emocionálně velice náročné. Sirius pokračoval. ,,Měla jsi pravdu. Tehdy, než jsi odešla. Říkala jsi, že na život existuje jediný lék... A měla jsi pravdu. Mám pocit, že sem nepatřím, ale můžu se o to pokusit sem patřit."
Hermiona překvapeně vydechla: ,,Chceš zkusit žít?" Sirius přikývl.
,,Ale neočekávej, že budu radostný a šťastný... Jen na sobě musím zapracovat..."
,,Jistě. Samozřejmě. Cokoliv," odsouhlasila Hermiona.
,,Nic neslibuju," dodal důrazně.
,,Já vím. I tak jsem za tvé rozhodnutí vděčná."
Sirius pohlédl k oknu. ,,Už je večer. Neměla bys jít domů?" Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Dneska tu s tebou zůstanu klidně až do rána. Chci odčinit, co jsem provedla. Úkoluj mě, vše ti splním." Sirius se zamyslel, zatvářil se tak, že bylo jasné, že ho něco napadlo, ale zároveň o tom dost pochyboval.
,,Jedno přání bych měl," řekl nakonec a zamračil se, jako kdyby to sám sobě vymlouval.
,,Povídej. Řekni a předem je to splněno," pobídla ho Hermiona.
,,Ale je to hloupé..." varoval ji Sirius.
,,Udělám co bude v mých silách," pozměnila svá předchozí slova, protože ji tímhle znervózněl.
,,Víš... Mně to totiž pomáhá," vysvětlil hned na začátek Sirius. ,,Kdybys byla tak hodná a znovu mě chytila za ruku..." Hermioně spadl velký balvan ze srdce.
,,To je to nejmenší!" zvolala radostně a natáhla se pro Siriusovu ruku.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top