Září se blížilo ke konci, den ode dne bylo chladněji. Hermiona seděla na okenním parapetu a popíjela horkou čokoládu. Hleděla na temné nebe a vzpomínala. Takhle sedávala jako náctiletá, snila o tom, že dokáže veliké věci. To se jí povedlo, aspoň dle jejího skromného názoru. Snívala tehdy i o lásce, hořkosladce se zasmála... Tehdy si myslela, že v pětadvaceti už bude dávno vdaná a možná bude mít i děti. Jak se zmýlila! Tolik se zabrala do své práce, až zapomněla na osobní život. Stále si říkala, že to dožene později, není ještě připravená a podobné výmluvy... Najednou byla na horší polovině dvacítky a měla za sebou jen jeden nepovedený vztah (s Ronem). Nikdy nebyla zamilovaná a začínala pochybovat, že se jí to někdy poštěstí. A teď když byla ministryní to bylo ještě složitější. Muži se jí báli, nikdo ji neoslovil, protože se tvářila rezervovaně. Ona sama ovšem nemohla jen tak přijít k muži a pozvat ho na kafe. Začarovaný kruh, Hlava 22, bezvýchodná situace, marná lásky snaha, pomyslela si Hermiona. Upila z hrnečku, v ústech se jí rozlila sladká chuť a trochu zmírnila její smutek.

~~~~~

Pondělní ráno bylo hrozné. Hermiona musela absolvovat několik porad s různými lidmi na různých místech. Celé hodiny jen přemýšlela o tom, až si bude moct na vteřinu odpočinout a dát si kafe. Její svět se nyní skládat z kávy, schůzek a permanentní únavy. Dokonce propásla svou přestávku na oběd, za to ty lidi z Oddělení pro styk se skřety nenáviděla. Měla právo na přestávku na oběd! Otráveně kráčela do své kanceláře, neměla čas, neměla náladu... Ale ne, pomyslela si Hermiona a zaklonila hlavu. ,,Pane Flicku, dnes prosím ne..." požádala ho, i když věděla, že se ten chlapík jen tak odbýt nenechá.
,,Paní ministryně, celý den vás hledám," začal na svou obhajobu. Hermionu napadlo, že kdyby ji za celý den nenašel, udělal by líp. Pozvala ho do kanceláře, nalila si kávu a posadila se.
,,Tak se dejte do vyprávění," pobídla ho a napila se.
,,Zajímáte se o to, jakým způsobem vyšetřování probíhá?" zeptal se hned na začátek Flick. Hermiona hned věděla, na co se ptá, i když Siriusovo jméno nezmínil.
,,Ne," odpověděla popravdě Hermiona. ,,Dala jsem jim volnou ruku, nezasahuji do toho, nezajímám se o to... Stačí mi, když mne budou informovat o změnách," dodala, aby vysvětlila svůj postoj.
,,Takže jste ho od té doby nenavštívila?" vyptával se dál Flick. Byl mistrem v natahování rozhovorů, Hermiona by ho nazvala ,,chlupatou dekou", kdyby měla lepší náladu.
,,Nebyla jsem za ním," přitakala.
,,Já ano," řekl Flick. Hermiona zvedla obočí a zadívala se zkoumavě na svého zaměstnance. Chtěla se zeptat na důvod, ale tušila, že jí brzy osvětlí své jednání. ,,Pan Black vás potřebuje."
,,Mýlíte se, pane Flicku," ujistila ho Hermiona s úsměvem. ,,Pan Black je v dobrý rukou. Já bych mu jen ublížila."
,,To vám řekl Monkstanley?"
,,K tomu jsem došla sama," řekla Hermiona trochu nevrle. Další člověk, který si myslel, že je chytřejší než ona. Hermiona už na to začínala být skutečně alergická. To jí nemůžou všichni dát pokoj?!
,,Monkstanley se pustil do vyšetřování po svém. Domnívám se, že jeho metody nejsou humánní."
,,Do toho vám, ani mně nic není," pronesla pomalu a dávala důraz na každé slovo. Flick sebou trhl a nervózně popošel směrem k pracovnímu stolu.
,,Vy si myslíte, že přeháním..."
,,Ano, přesně to si myslím," skočila mu do řeči Hermiona.
,,Běžte se na něj, prosím, podívat," požádal ji Flick. ,,Nechci, abyste si to později vyčítala."
Tohle bylo trapné, Hermiona odmítavě zavrtěla hlavou a znovu usrkla kávy, aby dala najevo, že nikam nejde a do ničeho se nebude zapojovat. ,,Je hezké, že se považujete za detektiva, ale netahejte mě do toho. Neměl jste tam co dělat, dalo by se to považovat za špehování."
,,Používají veritasérum."
Hermiona pokrčila rameny. ,,Jsou zaměstnanci ministerstva - mohou ho používat." 
,,Jistě... Jenže jak chtít odpovědi, které člověk nezná?" Hermiona nechápala, na co Flick naráží. ,,Pokud zažil smrt a již si to nepamatuje... Pak je nejjednodušší ho uvést do stavu podobnému smrti."
V tu ránu byla Hermiona na nohou.