,,To snad nemyslíte vážně?" obořil se na ni primář. Hermiona se už po padesáté za jeden kratičký den cítila jako pitomec. Primář byl očividně taky unavený, bylo vidět, že není ve své kůži. Asi to byl špatný den pro všechny, napadlo Hermionu. Zklidnil se a už mírněji řekl: ,,Pan Black je v relativně stabilizovaném stavu, nemůžeme mu nyní dávat cokoliv, co by ho z této rovnováhy vyvedlo. A alkohol by jeho tělo jistě dostal do šoku."
,,Já vím. Jen jsem se zkusila zeptat," vysvětlila Hermiona pouze. Muž sedící naproti jí věnoval chápavý pohled. Nebyla prvním člověkem, který se snažil pomoct svému blízkému člověku. Lékaři se s tímto setkávali dnes a denně.
,,Omlouvám se vám, reagoval jsem přehnaně. Alkohol bych doporučil mu nepodávat, dokud si nebudeme jisti, že je v pořádku jak tělesně, tak i psychicky. Zatím to prostě moc nadějně nevypadá. Chápu, že ho chcete alkoholem probrat z jeho apatie, ale mohlo by se to zvrtnout."
,,Máte pravdu," uznala Hermiona. Chtěla Siriusovi pomoct, ale vůbec netušila jak. Ten alkohol byl hloupý nápad, jenže tonoucí se i stébla chytají a Hermiona měla pocit, že se topí. Harry a Flick jí sice pomáhali a podporovali ji, ale Hermiona postupně ztrácela naději. Měla slzy na krajíčku, několik hodin po pracovní době musela pročíst návrhy zákonů a vyjádřit se k nim a nyní byla v nemocnici a čelila svému dalšímu neúspěchu. 

~~~~~

Hermiona vstoupila do pokoje a zavřela za sebou. Sirius byl zase ve své apatické náladě, jak jinak. Proč by jí to ulehčoval? Hermiona přesto ještě trochu doufala, že to setkání proběhne v klidu. ,,Ahoj," pozdravila ho tichounce.
,,Čekal jsem, že přijdeš dřív," poznamenal bezbarvě, ale Hermiona si domyslela vyčítavý tón. Proč by to jinak zmiňoval, kdyby jí to nechtěl vyčítat?
,,Omlouvám se. Měla jsem spoustu práce," vysvětlila a posadila se na židli vedle nemocničního lůžka. ,,Jak se ti daří?" otázala se. Sirius na to nic neřekl. Hermiona sklonila hlavu a pozorovala své vlastní prsty, jak hrají na neviditelný klavír. Chtěla se tím uklidnit.
Sirius prolomil ticho slovy: ,,Zase mi odebírali krev." Hermiona nevzhlédla.
,,To mě mrzí," řekla, ale ve skutečnosti jí to bylo dost jedno.
,,Proto to neříkám. Pořád mi berou krev, ale výsledky mi neříkají."
V Hermioně se něco zlomilo. Celý den snášela jen samé urážky i výčitky a už toho měla dost. ,,Ty si stěžuješ na to, že tě neinformují o tvé stavu? A to proč by měli? Stejně se chceš zabít. Proč říkat někomu, kdo chce zemřít, že je zdravý jako rybička?" Sirius šokovaně pootevřel ústa. ,,A neříkej, že jsem na tebe zlá! Protože já se snažila a neustále se snažím! Ale nebudu s tebou jednat v rukavičkách jen proto, že jsi smutný! Víš, možná ti to nikdo ještě neřekl, ale nejsi tím nijak výjimečný. Většina lidí většinu svého života je smutná!" Sirius na Hermionu konsternovaně hleděl a nebyl schopen jediného slova. ,,A neříkej, že je to jiné kvůli tomu nebi. Neopovažuj se to vytáhnout proti mě. Život není lehký ani před smrtí, ale fňukáním to nezměníš. Z života se vyléčíš žitím, ne že budeš umírat den co den." Viděla, že se Sirius snaží cítit dotčeně, ale zároveň ho zasáhla pravdivost jejích slov. ,,Zmýlila jsem se," zašeptala Hermiona slabě. ,,Myslela jsem si, že ti pomůžu. Místo toho to jenom zhoršuju. Přespříliš se o tebe starám, překážím ti v cestě. Podpírám tě, proto se ani nepokoušíš stát. Jak jsem si mohla myslet, že tohle zvládnu...? Proč jsem se do toho nechala zatáhnout?" ptala se sama sebe a zapomínala na Siriusovu přítomnost. ,,Oni to umí. Oni ano. Musím to nechat na nich," došla k závěru Hermiona. Pohlédla na Siriuse a oči se jí naplnily slzami. ,,Omlouvám se. Tohle byla chyba. Příšerná chyba." Vstala. Vše v její hlavě křičelo, aby utekla. Útěk by byl zbabělý. ,,Opatruj se," rozloučila se Hermiona a odešla s hlavou vztyčenou.

~~~~~

Konečně se dostala domů. Lehla si na pohovku a hlasitě se rozvzlykala. Tohle byl ten nejhorší den za poslední roky. Zlomila sama nad sebou hůl. Přecenila se. Aspoň si to dokázala přiznat, když už nic jiného... To ji rozplakalo ještě víc. Zmýlila se sama v sobě, ale rozhodla se to napravit. Až se vybrečí, vypije láhev vína a prospí se. Zítra ráno všechno urovná. Uzná svou chybu, ustoupí a nechá Odbor záhad, aby činili to, co mají v popisu práce.