Hermiona se posadila za svůj pracovní stůl a tvář schovala v dlaních. ,,Tak tohle vůbec nebylo dobré," řekla tlumeně, skoro jí nebylo rozumět.
,,Ale nebylo to ani špatné. Došli jste k rozumné dohodě," pravil Flick. Jak mohl být někdo tak hodný a loajální zrovna k ní? Vždyť si to ani nezasloužila. Hermiona k němu vzhlédla, zrovna před ní pokládal šálek s kávou. Poděkovala a napila se. Položila šálek na stůl a začala s ním pomalu otáčet. Hleděla na tmavě modré ornamenty, které tancovaly po bělostném porcelánu.
,,Myslíte si, že jsem slabá?" zeptala se Hermiona. Zaváhala, jestli chce vůbec slyšet odpověď. Flick nezaváhal.
,,Nejste," odpověděl s neoblomnou jistotou. Kéž by ona sama o sobě nepochybovala...
,,I když jsem tak hrozně opatrná ohledně čehokoliv, co se týká Siriuse?"
,,Paní ministryně, to vás naopak ctí. Váš přístup k panu Blackovi je lidský, takže i správný. Kéž bychom všichni přistupovali k ostatním s takovým pochopením."
,,Monkstanley si to nemyslí," řekla Hermiona a sebekriticky se zamračila.
,,Monkstanley je idiot," odvětil Flick prostě. Hermiona překvapeně zvedla obočí a následně se rozesmála. V momentech největšího zoufalství jí stačilo skutečně málo.
,,Bohové! Flicku, vy se nezdáte!" zvolala radostně a otřela si slzy, které jí smíchem vyhrkly z očí. Flick se tvářil stále stejně nezúčastněně a klidně.
,,Jsem hrdý mrzimorčan. My se málokdy projevujeme, ale když už - tak pořádně," pravil pyšně. Jak moc Mrzimor podceňovala, teď toho litovala. Hermiona by Flicka nejraději pořádně objala. Díky jemu a Harrymu se ještě ze všeho nezbláznila, tito dva muži ji udržovali v relativním poklidu.
,,Jste lék pro mou duši," poznamenala Hermiona. ,,Jsem ráda, že vás tu mám, Flicku. Bez vás bych nejspíš rezignovala."
,,Nemyslím si, paní ministryně. Jste silná a zvládla byste to i beze mě," ujistil ji Flick.
,,To neříkejte..."
,,Já se tím nijak nesnižuji. Pouze konstatuji pravdu. Jsem rád vašim pomocníkem, ale jsem si jistý, že jste soběstačná."

~~~~~

Teprve když se Flick rozloučil a odešel domů, na Hermionu padla celá tíha té záležitosti se Siriusem. Jak dokázat odboru záhad, že se někam posunula? Jak dokázat Siriusovi, že svět není tak špatný? Jak si sama před sebou zachovat tvář? Připravila si pergamen, vyndala brk z kalamáře a začala si načrtávat myšlenkovou mapu. To byla její oblíbená technika, jak si věci ve své hlavě urovnat. Tentokrát ji ovšem mapa nikam nezavedla. Samé slepé uličky. Samé otazníky za slovy. Hermiona a ministryně se navzájem vylučovaly, na pergamenu byl jasný její vnitřní boj, se kterým si nevěděla rady. Co ji vedlo? Srdce, rozum? A vedlo ji vůbec něco, nebo jen chaoticky reagovala na aktuální situaci podle aktuální nálady? Roztrhala pergamen, promnula si unavené oči, napila se kávy. Vstala od stolu a protáhla se. Byla vyčerpaná a znechucená. Věděla moc dobře, že za to mohl zejména Monkstanley. Jak bylo vůbec možné, že zkazit den dokázal jeden jediný hlupák? Bylo to snad tím, že nahlas vyslovil všechny její obavy? Nenáviděla ho kvůli tomu, že měl pravdu? Z uvažování ji vytrhlo zaklepání. ,,Dále," pravila dostatečně hlasitě, aby ji člověk za dveřmi slyšel. Vešla malá čarodějka s bílými vlasy, které zdobila spona s pohyblivým motýlem. Odbor prosazování magického práva přišel na návštěvu, napadlo Hermionu.
,,Doufám, že neruším... Paní ministryně, přišla jsem se zeptat, jestli jste již prošla naše návrhy ohledně změny zákonů..." pravila žena. Hermiona na vteřinu zavřela oči a proklela se.
,,Velice se vám omlouvám, neměla jsem čas. Během dneška je projdu a napíšu své rozhodnutí," slíbila Hermiona. Žena poděkovala, rozloučila se a odešla. Hermiona si začala myslet, že se proti ní všichni spikli. Zrovna v den, kdy jí Odbor záhad dal najevo nesouhlas ohledně jejích postupů, se objeví žena, která jí připomene, že naprosto zanedbává svou práci ministryně. Už takhle měla pocit, že nic nezvládá... Tohle byla poslední kapka. Rozhodla se, že to ustojí. Zvládne to, není žádná bábovka, kývla hlavou. Vycentrovala se, našla v sobě oázu klidu a dala se do práce. Byla žena, která všechno zvládá. Možná ne v daný čas, kdy by měla, ale nakonec vše úspěšně dokončí. Nalezla složky, které měla mít dávno pročtené.