Hluboký nádech, zaklepat, chopit se kliky... Sirius tentokrát okamžitě pohlédl ke dveřím. To byl úspěch, nemusela na sebe nijak hloupě upozorňovat, zaradovala se Hermiona v duchu. Věděla ovšem, že ještě vůbec nemá vyhráno. ,,Ahoj Siriusi," pozdravila tiše.
,,Ahoj," odpověděl. Nevypadal ani naštvaně, ani zklamaně, ani šťastně. Jeho pohled byl stále prázdný a jaksi bezbarvý.
,,Přišla jsem na návštěvu a hned na začátek bych se chtěla moc omluvit za můj včerejší dramatický výstup. Beru to trochu... osobně."
,,Chápu. Nemusíš se omlouvat," řekl pouze Sirius. Hermiona zvedla ruku, ve které držela papírový sáček.
,,Přinesla jsem ti masové koláčky," řekla. Sirius se zamračil, ne kvůli hněvu, spíš posmutněl.
,,Mio, to je od tebe sice hrozně hezké, ale já je jíst nebudu," pravil.
,,Takže ses rozhodl vyhladovět? Tak to gratuluji, člověk může přežít bez jídla dokonce až šedesát dnů... To budeš mít dlouhé umírání," pronesla uznale, položila sáček na noční stolek a sama si sedla.
,,Vyhladovět nemůžu, dávají mi výživu nitrožilně," odvětil suše Sirius.
,,Vtom případě je zbytečné, aby sis nedal koláčky," odtušila Hermiona. ,,Tak jako tak nezemřeš hlady." Sirius si povzdechl.
,,O to nejde..."
,,Já vím, já vím," spustila hned Hermiona. ,,Jde o princip. Sice víš, že nevyhladovíš, ale už z principu si prostě ty koláčky nedáš." Rozhostilo se ticho.
,,Zestárla jsi," poznamenal Sirius po chvíli.
,,Ale to už jsme probírali včera," připomněla mu Hermiona.
,,Nemyslím věkem - to jsem poznal hned, že uplynuly roky od našeho posledního setkání."
,,Tak jak jsi to myslel?" zajímala se Hermiona.
,,Dospěla jsi. Dřív jsi bývala jiná - spíš jsi pozorovala dění kolem sebe a z toho vyvozovala důsledky. Teď se do všeho pouštíš po hlavě - hned ses vyjádřila k mému postoji vůči jídlu... A dokonce s nádechem sarkasmu."
,,To není tím, že bych nějak vyspěla, ale protože zatraceně nechceš jíst," opáčila Hermiona. Sirius se SKORO pousmál nad jejím klením, hned ale náznak radosti zahnal.
,,Jsem se tě včera... tak nějak... zapomněl zeptat..." začal Sirius a zdálo se, že je mladý kouzelník v rozpacích. ,,Proč sem chodíš zrovna ty? Kde jsou ostatní?"
Hermiona mlčela. Logické dotazy, to ano, ale stejně nečekala tak brzké vyptávání. ,,Tím si nechci stěžovat, že tu jsi," dodal Sirius, aby se náhodou neurazila.
,,Já vím," ujistila ho Hermiona, i když věděla, že Sirius lže. Nikdy si nebyli příliš blízcí. Sirius by uvítal kohokoliv radši než ji, nejraději by se viděl s Harrym - to bylo pochopitelné. ,,Nevíme, co se stalo. Nevíme, jestli jsi... bezpečný... Omlouvám se za hrozný výběr slov. Byl jsi... pryč. Mimo... tento... svět... Pustit tě hned do společnosti by bylo..."
,,Hloupý?"
,,Chtěla jsem spíš říct lehkovážné."
,,A kdo jsou ti tajemní my?"
,,Já a Odbor záhad, pod který spadá tvůj případ."
,,Ty pracuješ pro Odbor záhad?" otázal se nijak zaujatě Sirius. Spíš se zeptal, protože se to od něj očekávalo.
,,Ne. Já jsem ministryně kouzel," odvětila Hermiona. Sirius se zatvářil zmateně a chvíli tiše uvažoval, co by měl říct.
,,Kolik ti je? Asi jsem se včera přeslechl..."
,,Dvacet pět," zopakovala Hermiona. ,,A ano, myslíš si to správně - jsem nejmladší ministryní kouzel." Nechtěla se vychloubat, ale byla si jistá, že to tak vyznělo.
,,Na jednu stranu tě obdivuju, ale na druhou... Ty vedeš instituci, která mne obvinila z vraždy a zavřela do Azkabanu. Vlastně mě to mělo napadnout hned. Jsem znovu zavřený a uvězněný, jistěže v tom má prsty ministerstvo," ušklíbl se a znechuceně si odfrkl. To Hermionu naštvalo.
,,Pozor na jazyk, Siriusi," pravila zvučným hlasem. ,,Nejsem už malá holka, která se kdekoho zalekne. Ministerstvo se poučilo ze svých chyb. Osobně jsem se zapříčinila o to, aby se při soudních procesech minimalizovalo riziko obvinění nevinných čarodějek a kouzelníků. Justiční omyly se stávají, ale dá se s tím aspoň něco dělat. Nechci být součástí zkorumpované společnosti, proto jsem se stala ministryní, abych proti všemu špatnému bojovala. Měnit se musí zevnitř. Jsem ministryní i kvůli tobě, aby se už nic takového nikdy nestalo. A k té tvé poznámce o věznění. Jsi pouze v karanténě, nejsi vězeň. Je to pro tvé bezpečí, pro bezpečí lidí venku. Přeci jen jsi byl mrtvý, nebo něco tomu podobného. A očividně jsi tu nešťastný a nespokojený a chceš zemřít - v takovém stavu tě asi sotva pustím mezi lidi," vychrlila Hermiona. Sirius jen zíral. ,,Mám tě skutečně ráda, Siriusi Blacku, ale jestli budeš zpochybňovat mou práci a práci mých podřízených, tak tě praštím," dodala už jen tak jakoby mimochodem.
,,Takhle mě převálcovat argumenty se ještě nikomu nepovedlo. Beru zpátky. Přijmi mou omluvu, Mio." Hermiona si Siriuse prohlédla nedůvěřivě.
,,Takhle lehce mě necháš vyhrát?"
,,Tohle přece není soutěž. Neměl jsem právo tě takhle srážet... Je to veliký úspěch. Věřím, že jsi skvělá ministryně."