,,Kód Rudá 66, kód Rudá 66, kód Rudá 66!" křičel v dálce hlas a Hermiona se pomalu probírala ze snu. Chvíli nerozuměla těm slovům. Nechápala, co se děje a bylo jí to upřímně řečeno jedno. Zhluboka se nadechla a hbitě se narovnala do sedu. Nad její hlavou se vznášel sytě červený obláček a hulákal: ,,Kód Rudá 66!" Hermiona si nepamatovala všechny kódy a hesla, ale věděla, že jde o něco důležitého. Rudá znamenala největší nebezpečí. A čísla už rozdělovala poplach dle situace. Co nejrychleji se vyhrabala z postele, přes pyžamo přehodila župan, chňapla svou hůlku, vlezla do krbu a zvučným hlasem pronesla: ,,Ministerstvo kouzel."

~~~~~

,,Paní ministryně," oslovil ji pan Flick, její pravá ruka, místo pozdravu. ,,Následujte mne." Rázovali dlouhou chodbou. Hermiona musela občas popoběhnout. Nastoupili do výtahu a zamířili do 9. patra. Tam Hermiona netrávila moc času, ani nevěděla, co přesně se tam děje.
,,Odbor záhad," ozval se hlas. Flick s Hermionou vystoupili.
,,Co se stalo?" zeptala se Hermiona.
,,To, na co jsme čekali celá staletí," pronesl zároveň pyšně i vyděšeně Flick. Hermioně bylo trapné se dál vyptávat, určitě by ji odsoudil, že nezná všechny bezpečnostní kódy. Přišli před místnost, kterou Hermiona dobře znala. Měla neblahé tušení, jejím tělem otřásla vzpomínka. Vešla a ihned si všimla svých podřízených, kteří stáli v kruhu. Hermiona k nim zamířila, ale nikdo z nich ji nezaregistroval. Došla až k nim a konečně uviděla důvod poplachu. Uprostřed kruhu leželo tělo, všichni na něj mířili hůlkami. Hermiona si zakryla ústa, aby nevykřikla. Na zemi ležel Sirius. Vypadal stejně jako v den, kdy zemřel. Těžko zaháněla slzy. Věděla, jaké jsou předpisy - pokud oblouk navrátí jakékoliv tělo, bude podrobeno pitvě a do detailu bude prozkoumáno, jakým způsobem člověk zemřel, jaké síly působily na tělo a budou se hledat vodítka, která by osvětlila svět smrti. Hermioně se ta představa příčila. Znávala toho muže, znala jeho úsměv, jeho hlas... Nedokázala si představit, že by Siriusovo tělo zkoumali jako nějakého mimozemšťana. Předpis je ovšem předpis. Nenápadně si otřela slzy a pohlédla na Flicka. ,,Čekáte na svolení k autopsii, že?" otázala se. Její podřízený se zatvářil nejistě, pak se k Hermioně nahnul a zašeptal: ,,Nemůžeme ho pitvat, protože..." zarazil se a pokračoval sotva slyšitelným hlasem, ,,on není mrtvý." Hermiona několik vteřin nevěřícně zírala na Flicka.
,,Prosím?" zeptala se, když se aspoň trochu rozebrala. ,,Asi jsem se přeslechla."
,,Dýchá. Sice není v bdělém stavu, ale dýchá," ujišťoval ji Flick. Hermiona nedokázala tuto informaci vstřebat. Nechápala to, to nemohla být pravda... Zavrtěla hlavou. ,,Co máme dělat?"
,,Co navrhujete?" zeptala se na oplátku, protože nedokázala sama nic vymyslet.
,,Přenést ho do speciální karantény u svatého Munga?" navrhl Flick. Hermiona přikývla.
,,Řekněte všem, že zakazuji komukoliv tuto informaci vynášet," zaúkolovala ho, Flick odvětil, že to je samozřejmost.

~~~~~

Hermiona seděla v kanceláři primáře a vyčkávala na výsledky. Šíleně se bála, že jí poví, že Sirius zemřel. Prohlížela si certifikáty, osvědčení a děkovné dopisy. Když primář vstoupil, nadskočila leknutím. ,,Paní ministryně, dobrý večer," pozdravil ji a potřásl si s Hermionou rukou.
,,Spíš ráno," opravila ho lhostejně Hermiona. ,,Tak povídejte."
Byla netrpělivá, ale to se dalo pochopit, šlo přece o jejího známého. Nemohla říct, že by byla Siriusova kamarádka, to ani náhodou - byla dítě, on byl dospělý muž. Ona trávila čas s Ronem a Harrym, on s Remusem. Přesto jí na něm velmi záleželo a vždy si ho vážila.
,,Pan Black má všechny životní funkce v normálu," začal primář.
,,Ale?" Hermiona věděla, že v tom bude háček, vždycky je v tom háček. Tolikrát chovala v srdci naději a vždy to zničil jakýsi háček, maličkost, která má katastrofické následky.
,,Ale upřímně řečeno nevím, jestli se probere. A pokud se probudí, netuším, zda to bude ten stejný člověk jako předtím. Možná si nebude nic pamatovat, to v tom lepším případě. Je také možnost, že jeho mozek nebude fungovat normálně. A pokud by tohle všechno bylo v pořádku, stále je tu ta ,,velká neznámá" - smrt. Není jisté, že bude žít. Nemůžu odhadnout, jestli v jakékoliv chvíli jeho tělo neselže," řekl primář vážně a pomalu, aby Hermiona stihla postupně promýšlet všechny scénáře.
,,Jinými slovy," pravila po chvíli Hermiona, ,,nemáme ještě vůbec důvod k oslavám." Primář přikývl.