Venku za okny řádila divoká sněhová vánice. Světla pouličních lamp mihotavě zářila na cestu všem odvážlivcům, kteří by se náhodou rozhodli v tomto krušném počasí vytáhnout paty z domu. Většina obyvatel odlehlého městečka v horách však byla ráda, že je v těchto pozdních hodinách zalezlá v teple svých příbytků.

Zoe si přitáhla chlupatou deku blíže k tělu schoulenému na okraji prostorné postele a dál rezignovaně sledovala dění za oknem. Smutně si povzdechla, když jí došlo, že její letošní přání nejspíše zůstane tento rok nenaplněno. Bylo už pomalu okolo deváté, přičemž s každou uplynuvší minutou začínala více a více nabývat dojmu, že čeká marně.

Zasloužila si to. Všechno to, čím si nyní procházela, bylo odplatou za její nevěrnou minulost. Za její hříchy, kterých se bezohledně dopustila. Za všechny ty ošklivé lži, jimiž pletla hlavu někomu, kdo ji miloval.

Mělo to být skoro rok. Rok od okamžiku, kdy byla její nevalná pověst vyzrazena člověku, na kterém jí dříve pramálo záleželo. Když se její bývalý přítel doslechl, že mu osoba, se kterou si vysnil svoji budoucnost, zahýbá, nedokázal déle v takovém vztahu setrvávat. A stejně tak rychle, jako se v tyhle chladné večery stmívá, ji bez výčitek opustil.

Neměla mu to za zlé. Tohle přesně přeci chtěla, ne? Volnost, svobodu, nespoutanost. Možnost dělat si, co chtěla. Bez závazků a podmínek.

Jak ale den za dnem plynul, začínala si uvědomovat, jak neuvěřitelně cenný dar ztratila. Vlastně.. ne, ona jej omylem nezatratila. Úmyslně jej odhodila. S pohrdáním rozdupala jeho lásku a náklonnost v prach.

Svého prohřešku zprvu pramálo litovala. Bezstarostně si užívala bouřlivé večírky a jednoduše se bavila tak, jako předtím. Když se ale o pár měsíců později dozvěděla od jedné staré známé, že je její bývalý přítel stále svobodný, vzplála v ní nepatrná jiskřička naděje. Proč si jen dříve nepřipouštěla všechny city, které ji k němu tak pevně vázaly? Jak mohla být tam sobecká a skrývat je bezcitně hluboko v sobě?

Trvalo jí několik týdnů, než se odhodlala k činu a i tehdy jí hlavou stále proudily pochybné myšlenky. Samozřejmě, že počítala s tím, že se setká s odmítnutím. Nic jiného si ani nezasloužila. I tak se ale rozhodla, že to zkusí. A tak jeden večer, když už za okny panovala černo černá tma, pohodlně se usadila ke stolu, vytáhla prázdný dopisní papír a dala se do psaní.

Když dopis ještě tentýž večer dopsala, bez váhání jej zabalila do bělostné obálky, přilepila k němu poštovní známku a vydala se s ním na poštu. S obavami v očích jej rychle vhodlila do přeplněné schránky připravené k rozvozu. Poté se s obavami v očích vydala zpět domů.

Začala se snažit být lepším člověkem a vídat se chtěla pouze s okruhem svých nejbližších přátel. Na všechny městské párty v klubech zapomněla. Všechno to dělala ze své vlastní vůle, avšak přeci jenom jí bylo v hloubi duše jasné, že se snaží kvůli němu.

Pohledem neustále bloudila ulicemi a doufala, že jej spatří. Zoufale toužila po tom, aby jí odpověděl na dopis, který odeslala už před několika měsíci. Marně. Odpovědi se nedočkala.

Trápilo ji to daleko více, než kdyby ji jednoduše odbyl. Takhle žila téměř půl roku v nevědomosti a pokaždé, když cokoliv pošťák donesl do její schránky, natěšeně se k ní vrhla. Vždycky se ovšem jednalo pouze o reklamní noviny a nějaké propagační letáky z obchodů.

Vánoce byly skoro za dveřmi, zbývalo posledních pár dní do štědrého dne. Víra v to, že se jí konečně dostane odpovědi, byla téměř vyhaslá. Rezignovanými kroky vyšla do mrazivého počasí před dům, aby stejně jako každý den zkontrolovala poštovní schránku. Přišly jí vánoční dopisy od známých, přející jí všechno nejlepší. Povzdechla si. Věděla totiž, že právě o to nejlepší před rokem přišla.

Už už se otáčela na podpatku, když vtom její pohled spočinul na malém kousku papírku, který se povaloval na dně schránky. V hrudi se jí srdce rozbušilo ze všech sil, když ji napadlo, co by to mohlo být. Rozklepaně natáhla ruku a vzala maličký útržek do dlaně. Rozechvělými prsty rozmotala stočené okraje. Přimhouřila oči, aby dokázala přečíst drobné písmo, jímž byl černý vzkaz napsán.

Až město utichne,
polije jej temná čerň,
mladík osamocený,
přijde možná jen.

Slova, která jí příliš valný smysl nedávala, si v hlavě opakovala stále dokola. Vzkaz by také mohl být od někoho úplně jiného. Jenže.. kdo jiný by jí psal něco takového? Nikdo jiný Zoe nenapadal, a tak usoudila, že bude s největší pravděpodobností od něj. Došlo jí také, že jej sem musel nejspíše přijít hodit vlastnoručně, jinak by na papírku byly alespoň nějaké poštovní údaje. Tahle myšlenka ji donutila rozhlédnout se kolem dokola. Nikde nikdo.. samozřejmě.

Povzdechla si, zamkla namrzlou schránku a strčila si papírek spolu s ostatními dopisy do kapsy semišového kabátu. Pak se vydala zpátky domů.

Každý večer od téhle události sedávala u okna a vyhlížela jej. Neustále si dokolečka pročítala vzkaz, který jí zanechal, aby se ujistila, zda něco nepřehlédla.

Po pár uplynuvších týdnech pomalu začínala ztrácet naději, že by se vůbec mohl objevit. Měla pocit, že text snad špatně pochopila. Anebo si z ní pouze tropil žerty. Ale ne, to by k němu přeci nesedělo. On byl čestný, jednal se všemi na férovku. Něco takového by neudělal.

Přesto však večer po večeru pozorovala veškeré dění za oknem v naivních představách o tom, že by se možná mohla její přání vyplnit.

Hlava jí pomalu klesala na rameno, když odbyla na zvonech kostela půlnoc. Celý večer proseděla bdělá u okna, takže se nebylo čemu divit, že na ni doléhala únava.

Vtom ji najednou upoutal zvláštní pohyb na zasněženém chodníku před domem. Protřela si ospalé oci. K jejímu bytu přicházel člověk. Z takové dálky nedokázala rozeznat o koho se jedná, ale kdo jiný by k ní měl namířeno pár minut po půlnoci?

Spěšně se převlékla, upravila, a s neskrývaným nadšením vyběhla ven, vstříc muži, o kterém již tak dlouho snila za oknem. Upřímný úsměv na jeho tváři ji pobídl. Prudce mu vpadla do náruče. Jeho vůně, která ji během několika okamžiků pohltila, jí připomněla staré dobré časy.

,,Omlouvám se," zašeptala, když jí po tvářích začaly stékat horké slzy štěstí. ,,Za všechno."

Tenhle kratičký příběh jsem rozepsala o Vánocích, avšak nestihla jsem jej dokončit. Rozhodla jsem se jej tedy upravit a publikovat nyní. Doufám, že se Vám líbil. <3
Příběh je také do soutěže u By_Anny na téma vzpomínky. :3