Jmenuji se Leonard. Jsem prostřední syn jednoho velmi vlivného muže. Mám staršího bratra jménem Luke a mladšího nevlastního bratra, kterému říkám Jake. Asi to nezní ani zdaleka tak divně, jak by někteří čekali, ale opak je pravdou. Abyste mě chápali, musíme se vrátit na začátek. Na úplný začátek...

Místo, kde jsem se narodil, vyrůstal a současně žiji, mnozí nazývají  Rájem. Ale skutečnost je taková, že můj otec je despota a tyran. Vezměte si mého staršího bratra Luka. Jednou se nepohodl s otcem a on ho vykázal z našeho domova a nutí ho věčně dělat špinavou práci. Myslíte, že mu někdo řekl, že byl přísný? Ne! Luke pracuje jako ďábel a nikdo ho nepochválí, nikdo mu  nepomůže. Stále jen trestání a nadávání. Lukova práce je doslova peklo. Všichni si myslí, že Luke je ten špatný. 

Velká část lidí si myslí, že můj otec je dokonalý a perfektní vzor pro ostatní, ale je vidět, jak jsou slepí. Vymyslel si několik stupidních pravidel. Aby toho nebylo málo, dal je vytesat do kamenných desk. Kamenných desk, vážení! Avšak ani tohle nebyl vrchol.

V mládí experimentoval se zvířaty. Luke se mu snažil pomoct a ty nejchytřejší naučil spoustu úžasných věcí. A co myslíte, že udělal táta? Vyhodil je ven! Zatímco my si žijeme v Ráji, oni tam venku trpí hlady a nemocemi. A když ho někdy prosí o pomoc, máte pocit, že jim pomůže? Ne. Ani jim neodpoví! Zabilo by ho, kdyby řekl dvě nebo tři slova? Kéž by...

Jak jste si všimli, on je takový všeználkovský typ. ,,Vševidoucí otec", pche to určitě. Myslí si, že je symbol čistoty a jediný správný názor je ten jeho. Ale i on klopýtl.

Před řádkou let se vyspal s jednou ŽIdovkou. Ona byl panna a táta ji chtě nechtě zbouchl. Tehdy se narodil můj nevlastní bratr. Stal se z něho doktor, pokud vím. Nejsem si jistý, táta říkal, že léčil lidi. Já ho ale poznal až když mu bylo 33 let. Tehdy konečně přišel k našim branám s tím, že je to tátův syn. Po třech dnech dal lidem vědět, kde vůbec je. Teď je z něj tatínkův miláček. Luke trčí na hrozném místě, na mě zapomněl a hlavní je, že ten malý bastard dostává veškerou jeho přízeň a lásku. 

Někoho by mohlo zajímat, co na to všechno říkala matka. Nic. Ona je hotový andílek. Poslušně s úsměvem  plní otcova přání a nařízení.

Po tomhle všem se konečně dostáváme ke mně. Luke si jednou za čas bere dovolenou a protože jsem rodina, zaskakuju za něj. Tátovi to neuniklo, ale nehodlal to nikdy řešit. Konec konců, on je všemohoucí a my s Lukem jen dva kluci. Není šance, že bychom ho ohrozili. Aspoň do teď nebyla...

Ahojdík!! O_< Příběh s náboženskou tématikou nemusí sednout všem. Způsob jakým jsem to napsal taky není úplně perfektní, ale v rámci možností jsem psal, co mi přišlo na mysl.