Nečekejte žádný epos o cestě outsidera na vrchol slávy. Nedoufejte v romantickou komedii zakončenou svatebním obřadem. Jsem tu jen já... Celé dny trávím doma u své kouzelné skřínky s obrázky. Veškerý volný čas věnuji hraní MMORPG hry jménem „Fantasy Record". V současnosti si své dlouhé, neupravené blonďaté vlasy držím pomocí černé čelenky z večerky a přes zamatlané brýle mžourám v šeru na svítící monitor. Přestože mě zítra čeká škola, do postele se zvlášť nehrnu. Popravdě jsem si své černé kalhoty a bílé tričko ani nestihl sundat, protože jsem ihned po příchodu domů, již tradičně zaplul ke svému psacímu stolu, na kterém se leskl spící monitor. Zajímalo by vás, jak jsem takhle dopadl? Ne? Tak to mě mrzí, protože vám to stejně řeknu.

Narodil jsem se- To je moc daleko. Stalo se to zhruba před čtyřmi lety. Chodil jsem tenkrát ještě do osmé třídy základní školy. Poslední hodina skončila. Všichni jsme utíkali k šatním skřínkám, abychom byli co nejdříve na odchodu. Přes hordu spolužáků jsem se probojoval až ke svému číslu 24. Vyndal jsem si modročernou, tenkou, podzimní bundu. Nasadil jsem si své oblíbené černobílé tenisky. Přes záda jsem si ledabyle přehodil tašku s učením. Plně připraven jsem se prodíral ze školy ven. Nebylo to snadné. Nepřátel bylo přemnoho a já byl dočista sám! Jen zázrakem jsem vyvázl a dočkal se chvíle, abych spatřil sluneční svit na vlastní oči. Tenkrát jsem o životě moc nepřemýšlel. Ve třídě mě neměli v lásce, ale bylo mi to fuk. V okolí mi taky nefandili, ale naučil jsem se s tím žít. Tak proč se tenkrát Václav, můj tehdejší nepřítel číslo jedna, rozhodl zkřivit mi cestu? 

„Někam jdeš, housko?" zeptala se ta karikatura na šikanu, při čemž si vychutnával svou promyšlenou urážku.

„Houska? Protože jsem tlustej? Ha ha, vážně k popukání. Uhni!" odstrčil jsem ho.

To nejzákladnější pravidlo sebeobrany zní: „Když mám možnost odejít, tak jdu."

„Kam myslíš, že jdeš? Ještě jsme spolu nedomluvili!"

Zastavil jsem se a otočil na něj: „Máš pravdu, nedomluvili. Poslou-" Můj hrdinný projev zastavil proud krve z nosu. Stalo se to tak rychle. Jedna rána a tekla rajská. Druhá rána do břicha a ztratil jsem dech. Třetí rána do hlavy, ležím na zemi. Poslední  co si pamatuji, byla něčí podrážka, kterou si otíral o mou tvář. Probudil jsem se až v nemocnici. 

Prý mám zlomený nos a vyražený dech, ale jinak jsem v pořádku. Jenže tohle byl jen začátek... Václav měl samozřejmě malér. Počíhal si na mě venku. Tam jsem absolvoval i druhé kolo. A za dva dny to bylo třetí, pak čtvrté... páté... Nakonec jsem odmítal vycházet z domu. Tehdy jsem odhalil kouzlo počítačových her. Po krátké době jsem jim zcela propadl. 

A tak jsem se dostal tam, kde jsem teď. Žádné složitosti, prostě mě zmlátil kluk. Jsem slaboch, vždycky jsem jím byl a bohužel i budu. Ale ve Fantasy Record jsem měl pocit, že by se to mohlo změnit...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Přihlásil jsem se na svůj účet. Moje postava se jmenuje „Tan-kun". Jedná se o Guardiana, takže používám palcát a štít, abych mohl bránit ostatní členy své party. Je to často podceňovaná postava, protože kromě vysoké obrany a životů nic moc neumí. 

Na rozdíl od jiných her, Fantasy Record - zkráceně FRko [Ef-Er-ko] - mělo Player-based Skill System, v našich kruzích PS systém, který umožňoval vytvořit si během hraní vlastní schopnost. Pokud například Sorcerer používá příliš často schopnosti, které vysávají a doplňují manu, může si vytrénovat Talent k tomu, aby mu například za každé poškození vrátil část many zpět. Nebo jako v mém případě, pokud neděláte nic než jen bránění, získáte schopnost, kterou jsem si pojmenoval Last Barricade. Bohužel to má jistá omezení. Například pokud Sorcerer často přicházel o životy, zatímco by z nepřátel vysával manu, mohlo by se stát, že jeho Talent bude vyměňovat životy za manu. Tím by ho mohl skoro zabít. Nebo by se mana doplňovala na základě poškození. Jenže co když máte jednu z nejlepších hůlek a víc už z toho nevymáčknete? Musíte se spokojit s tím, co je. A tak se dá pokračovat i dále. Nakonec jediné, v čem jsem byl hodně dobrý, bylo se po hlavě vrhnout do nebezpečí a se krýt za štít jako slaboch. Ale i to jsou kvality dobrého tanka. 

Sotva jsem se objevil ve hře, ukázalo se mi v menu party upozornění. Nějací čtyři hráči sháněli tanka. Napsal jsem jednomu z nich, jestli bych se nemohl přidat. O chvíli později jsme stáli před portálem do dungeonu „Prison of the Aqua". Jde o podmořskou  jeskyni, se třemi velkými místnostmi, kde se bojuje s jednotlivými bossi.

Hráč 1: „Tak jo, děcka! Je tu někdo prvně? :)"

Hráč 2; Hráč 3; Hráč 4; Já: „V cajku!"

Hráč 1: „Dobře hoši. Tak pro opáčko - první boss je klasika, zabít, jdeme. Druhej je už začíná být sranda. Prvně se vyhýbat ocasu, nestoupat na červený destičky - dávaj stun. Pak to nevychytáte. Jasný? ;)"

Hráč 2: „U třetího budu mačkat páčku. Jsem healer, budu mít rozhled a hlídat bitvu. :^) Souhlas?"

Ostatní: „Jasný!"

Já: „Akorát mám problém-"

Hráč 1: „Vyřeš si to v boji. Jsi tank, prostě tam stůj a braň. Fakt nic víc nemusíš. Pařbě zdar! >:D"

Vyrazili jsme do boje. Jak říkal, první boss byl jednoduchý. Žádné mechaniky ani pasti. Naštěstí mě netrefil. Tak jsme bez obav vyrazili proti druhému. 

Zapnula se cutscene, ve které se země otevřela. Z pukliny vylezlo modré, slizké, chapadlovité monstrum. Jedním mohutným chapadlem bouchlo do země, ze které vytrysklo několik malých gejzírů vařící vody. Úvodní ukázka skončila. Teď už to bylo na nás. Po celé ploše bojiště byly rozesety malé, červené, nášlapné desky. Bylo těžké se jim v zápalu boje vyhýbat, ale naštěstí jsme se jim úspěšně vyhýbali. Monstrum před námi náš však nenechalo v klidu. Ukázalo se upozornění.

Hráč 1: „Ocas!" 

Hráč 3: „Zasekl se mi Space! Nepřeskočím to!"

Monstrum se roztočilo. Jeho dlouhatánský ocas smetl vše v cestě. Náš flanker bohužel zůstal stát pevně na zemi. Instinktivně jsem skočil před něj. Pevně jsem se zapřel nohama. Dal jsem levou ruku se štítem před sebe. Zbývala už jen vteřina do nárazu.

Já: *Last Barricade* 

Kolem mě se vytvořila zlatá aura.  Hráč za mnou panikařil. Ostatní mě nabádali, abych se ho vzdal. Měl jsem se zachránit, ale... Bylo pozdě. Ocas zasáhl můj štít plnou silou. 

Chvíle ticha. Já jsem stál nedotčený na nohou. Hráč krčící se za mnou, nevydal ani hlásku. Všichni byli překvapení. Z mého HP neubyl ani kousíček. 

Hráč 3: „Co se stalo? Jak jsme to mohli přežít? O_O"

Já: „Tohle byl můj Talent, Last Barricade. Umožňuje mi ubránit se jakémukoliv útoku. *-*"

Hráč 3: „Ale tohle nebyl útok, tohle byla mechanika. :O Proti tomu se nejde ubránit. Je to navržené právě tak, aby tě to zabilo, pokud ji nezvládneš. Zásah ocasem je jistá smrt! xP"

Já: „Dneska ne. Problém je, že teď už nemůžu bránit. >,<"

Hráč 1: „Cooldown? Bere to hodně many? o_O"

Já: „Ne... Zničil se mi štít... >_>"

Ostatní: „COŽE?!"

Zabalili jsme to. Bez tanka nemělo smysl dál pokračovat. Došlo jim, že stačí jediný silný útok a jsem k ničemu. Vyhodili mě z party a odešli. 

Nebylo to poprvé. Vlastně se mi to stává poměrně často. Jsem slaboch. Někteří vtipálci mi dokonce dali přezdívku „Shield Destroyer" - „Ničitel štítů". Trefné, že? Slaboch v reálu i ve hře. 

*Incoming Message from [DukSide]*

DukSide: „Zdravím, Tan-kun. Hledáme nějakého tanka na poslední večerní tažení. Přidáš se?"

Já? Po tomhle průšvihu? Myslím, že dneska už mám dost.

Já: „Slyšeli jste o týpkovi, kterému říkají Shield Destroyer? To jsem já. Stačí první silný útok a jsem zbytečný, protože se mi zničí štít."

DukSide: „Jo, o tobě jsem slyšel. :D Pošlu ti pozvánku."

Nepochopil, co jsem mu právě řekl?

*[Tan-kun] joined party [Weakers]*

DukSide: „Tak povídej, co je s tebou špatně?"

Tan-kun: „Jak říkám, když použiju Talent, ubráním se čemukoliv, ale zničí mi to štít."

D1m0n: „Je to omezené levelem? Musíš používat pouze určitý typ štítu? Musí mít plnou durabilitu? Zničí se úplně, nebo se dá opravit?"

Tan-kun: „No... nemá omezení. Když použiju Last Barricade, prostě jakkoliv silný štít se rozbije a zmizí z inventáře. Kvůli tomu už pak nemůžu bránit normálními skilly žádné obyčejné útoky."

DaiZZy: „Bože, to je lempl! xD Když nemůžeš bránit, musíš útočit! ZABÍT! ZABÍT! ZABÍT!!!"

Raddai: „Duku, jak si mohl přizvat někoho takového? Víš moc dobře, že máme plán a toho se musíme držet. Co když naruší rovnováhu? Co když moje propočty nebudou správné? Ne, ne, ne. Takhle to tedy nepůjde! Nemůžeš mi do mé krásné rovnice síly vhazovat neznámé, jak se ti zachce."

Gilalai: „J-J-Já to z-zvládnu, Raddaii! T-T"

DukSide: „A dost! Nechte toho. D1m0, máš nějaký nápad?"

D1m0n: „Jeden bych měl..."

Nikdo z té party mě nebral vážně. Přestože mě zavlekli zpátky do toho prokletého Prison of the Aqua, neřekli mi o tom jejich „plánu" ani slovo. Prvního bosse zvládli bez námahy i beze mě. Jak jinak... Teď přišel na řadu druhý. Opět známá cutscene. 

DaiZZy: „Dneska bude k večeři... SMAŽENÁ CHOBOTNICE!!!"

S těmito slovy se DaiZZy, coby Mechanic, rozběhla přímo proti chapadlovitému monstru.

DukSide: „Tan-kun, až přijde čas, použij svůj Talent."

Já: „Ale-"

DukSide: „Spoléháme na tebe, tanku!"

 DukSide, jakožto Sniper, natáhl tětivu svého luku. Zamířil na bosse. 

DukSide: *Perfect Shot* „Teď se nějakou dobu nepohnu z místa."

Jeho natažený luk začal silně zářit. Vtahoval do svého šípu hromadu energie z okolí. Načež samotný šíp zářil snad všemi barvami duhy.

DaiZZy: *Iron Army* „Aaa... jsem na suchu. Došla mi mana. ZNIČTE HO, VY ŠMEJDI!"

DaiZZyin Talent vyvolal armádu malých, mechanických kačenek, které se zuřivě vrhly na bosse. Pomalu ho nespočet těchto, na první pohled neškodných, nepřátel zatlačoval dozadu. Kromě kachniček se na bitevní poli objevila desítka útočných věží s různými typy zbraní a párek velkých robotů, kteří jako titáni vedli své vojsko k vítězství. Stejně tak jako můj nebo DukSidův Talent i DaiZZy měla nevýhodu. Nemohla svou armádu nijak kontrolovat. Nesystematizovaně napadali bosse a dávali se opětovně na ústup.

Raddai: „Přátelé, začínáme." *Imaginary Power*

Raddai jako Enchanter dokázal svým Talentem dát všem v partě obrovské buffy, kterými nás všechny posunul o několik úrovní výš. Byli jsme o dost silnější, odolnější, rychlejší... až na Raddaie samotného, kterému Talent nic nepřidával. Měl pouze svou normální sílu, která byla takřka nulová. Nedokázal by s ní zabít ani obyčejného goblina.

To už se však do boje naplno vložil D1m0n.

D1m0n: „Nováčku, poslouchej Duka. On ví, co dělá. hlavně nenech nikoho umřít." *Bloody Battle* 

D1m0na pohltila rudá aura. Jeho obouruční sekera se zvětšila. Nepředstavitelnou rychlostí se rozběhl proti bossovi a zasazoval mu jednu obří ránu za druhou. S každým zásahem kromě bossova HP baru klesaly D1m0novi životy. Nebezpečně rychle se blížil k nule.

A jako poslední mi svůj Talent předvedla Gilalai. Stydlivá dívka, která, coby Saint, zastupovala roli healera.

Gilali: „Omlouvám se!" *Life Change*

Všem se nám začal HP bar. Zachránila nás tím od jisté smrti. K naší smůle tuhle záchranu mohla použít jen jednou - spotřebovala všechnu manu.

Já jsem stál uprostřed té velkolepé bitvy. DukSide se nemohl pohnout, DaiZZy a Raddai nezvládali sami dostatečně útočit, D1m0n se s každým zásahem blížil k smrti a Gilalai si pomalu doplňovala manu lektvary. Takhle mohl kdokoliv z nich snadno umřít. Tato skutečnost se ukázala ve chvíli, kdy se boss rozhodl nečekaně udeřit svým ocasem. A bylo to tu zas. Tentokrát jsem však doufal, že můj Talent není zbytečný. 

Já: „Všichni k Dukovi! Budu vás krýt."

Celá parta jako precizně seřízené hodinky se v momentě shlukla k DukSidovi. Boss roztočil svůj šupinatý ocas připravený nás rozdrtit. Pevně jsem se zapřel nohama. Připravil jsem si svůj nový štít, který jsem na rychlo koupil u kováře ve městě. Nebyl nic moc, ale na dosavadní bránění to zatím stačilo. 

Já: *Last Barricade* 

Zlatá aura, prudký náraz, ticho. Jak se dalo čekat, my jsme přežili, ale můj štít ne. Rozbitý na kousíčky mi už stejně nebyl k ničemu. 

D1m0n: „Připravte se na další náraz. Do 30 vteřin nás zasáhne znovu."

Já: „Ale já už nemůžu bránit. Můj štít-"

D1m0n: „Vezmi si tohle!"

D1m0n mi hodil štít pro level 3-4. Byla to slabá náhražka oproti mému ocelovému štítu od kováře. 

Já: „S tímhle nic neubráním!"

D1m0n: „Používej dál svůj Talent."

Já: „S tímhle nemám šanci. Rozbije se dřív, než stihnu použít Talent."

D1m0n: „Používej POUZE svůj Talent. Tady máš do zásoby."

D1m0n na zem vyhodil balíčkem s itemy. Když jsem ho otevřel, bylo tam přes padesát nízkolevelových štítů. 

D1m0n: „Je to snadný. Když se ti rozbije štít, prostě použij nový!"

Jasně. Bylo to tak primitivní. Pokud je jedno jaký mám štít a stejně se rozbije, stačí mi používat ten nejlevnější. On dokonale odhadl můj Talent a našel řešení mého problému. Všichni tady mají úžasný Talent, ale také obrovskou nevýhodu. Pokud by hráli sami, neměl by nikdo z nich šanci.

DukSide mezitím konečně plně nabil svůj útok. Vystřelil svůj Perfect Shot. Jediným šípek ubral bossovi zbývající polovinu HP. Dokázali jsme to. Teď už nám zbýval poslední boss. Ale tentokrát přišel čas, abych předvedl svůj Talent naplno.

Zdravím O_<

Tentokrát se jedná o náhled na menší příběh, který mě napadl. Není to sice nic světoborného, ale povedlo se mi tu hrubou myšlenku přepracovat v celkem důstojný příběh. Chápu, že někteří z vás jsou zmatení, netuší, co se děje nebo by ocenili větší popis prostředí a postav. Popravdě jsem to psal takřka z ničeho, tudíž vám zatím nic lepšího nenabídnu. Dej mi ovšem vědět, pokud by se vám tenhle nápad zalíbil a chtěli byste samostatný příběh. Budu rád za jakoukoliv podporu, kterou jste ochotni mi nabídnout. O_< Děkuji.

Bye-bye.