Když měsíček pásl ovce, 

na nehybné pastvině, 

shlédl na svůj odraz v řece, 

uzřel studené srdce v hlubině. 

Slzy ronil, 

 hvězdy zhasly. 

V srdci měl smutek, 

 v hlavě hlasy. 

 Pod srpem noci pláč zazníval, 

dívka tiše ječela. 

 Její milý s vodou v plicích, 

nevyplaval od včera. 

Když měsíček pásl ovce, 

 již druhého večera, 

 shlédl na dívku v řece, 

s níž skončila i nevěra. 

Ráno nového dne, 

vdova včasně vstala. 

 Kdyby jenom věděla, 

co její dcera udělala. 

Mladík si sáhl na život, 

dcera ho oplakávala marně.

 Nyní spolu navždy 

budou sdílet lóže na dně. 

Když měsíček pásl ovce, 

třetikrát ten mizera, 

shlédl na matku dolů, 

 kde byla utopená – pohřbená. 

Hvězdy tohle sotva snesly, 

do třetice všeho dost. 

Pak přišel i chudák otec, 

to však bylo na ně moc. 

Pod hladinou tři těla, 

v pokoji si tam hověla. 

 Otec je strachy pozoroval, 

smrt ho pevně objala. 

Když měsíček pásl stádo, 

zbylé hrstky ovcí, 

shlédl na nejvyšší strom, 

 jak taťka hezky visí. 

I měsíčku přišlo, 

už toho je dosti. 

Bylo na čase, 

 ukončit tyhle zvrácenosti. 

 Sebral své stádo ovcí, 

 jednou provždy skoncoval s krvavou nocí. 

 Zatímco měsíček odchází tmou, 

s dovolením zakončil bych smutnou baladu svou.  

Zdravím,

na hodině literatury jsme měli zpracovat kaligram poskládaný z náhodných slov. Mně to však nedalo, potřeboval jsem v tom vidět smysl, tak jsem si doma udělal ještě jeden tentokrát s příběhem. Na Wattpad ho bohužel poskládat nemůžu, ale když už nic, tak aspoň něco, dal jsem vám sem text.