Pomalu vycházelo slunce a Kamínek seděl před učednickým doupětem a tiše sledoval, jak se tábor probouzí k životu.
Z válečnického doupěte vyšli Jezerník se Ztraceným ocasem a každý si vzal úlovek a odnesli si ho ke křoví v táboře.
Kamínek je pozoroval a přemýšlel co dneska budou s Bažantem dělat.
,,Pojď sem, kotě." vyrušil ho Ztracený ocas a uchem naznačil ať jde za nimi.
,,Co jsi tak brzo vzhůru?" zeptal se Ztracený.
,,Ani nevím, nejsem unavený."
,,Taky mi Oblak pořád chybí." mňoukl Jezerník a Ztracený mlčky přikývl.
Oba dva starší kocouři byli Oblakovími přáteli a tvrdě je zasáhlo když Oblak zemřel.
,,Měl tě rád, pořád o tobě povídal." chraplavě se zasmál Jezerník.
Kamínek se rozpačitě usmál a sedl si.
,,Dneska je shromáždění." řekl Ztracený a koukal jak z velitelského doupěte vychází Kůrový měsíc.
,,Chtěl by jsi jít? Jestli se nepletu, nikdy jsi na shromáždění ještě nešel." zeptal se Jezerník.
,,Doopravdy bych mohl?" Kamínkovi se rozzářily oči.
,,Kapřice je Jezerníkova sestra, umluví ji." ujistil Ztracený.
,,Chtěl by jsi s námi dnes na lov?" nabídl Ztracený ocas.
V tu chvíli na Kamínka zavolal Bažant.
,,Omlouvám se, nemůžu."
Kamínek odběhl a pelášil za Bažantem z tábora.
,,Budeš dneska lovit a já tě budu tajně sledovat, budeš lovit i se Sněženkou." mňoukl Bažant a nechal Kamínka jít dál samotného.
Kamínek se zastavil na louce a zavětřil. Ucítil zajíce.
Byl asi tři liščí délky od něj.
Začal ho stopovat, ale zajíc se najednou rozběhl proti němu.
Zajíc prudce změnil směr a Kamínek se srazil s Vrbíkem.
,,Jau! Co děláš?" zaskuhral Vrbík a smutně se díval na mizícího zajíce.
,,Promiň, nevěděl jsem že ho lovíš."
Vrbík se otočil na Kamínka a sklopil oči.
,,To je jedno. Spíš já promiň, za ten včerejšek, nechtěl jsem tě škrábnout." zamumlal Vrbík rozpačitě.
,,Pod nátlakem Brusinky je to těžký." pousmál se Vrbík a šoupal tlapkami.
,,Co se tady flákáte? Padejte lovit!" zakřičel na ně Bažant, který se vynořil z vysoké trávy.
,,Promiň Bažante, zkazil jsem Kamínkovi lov." mňoukl rychle Vrbík a běžel pryč.

~~~
Kamínek lovil až do doby, kdy bylo slunce nejvýš.
Ulovil dva králíky a tři myši.
,,Dobrá práce." pochválil ho Bažant a pomohl mu kořist odnést do tábora.
,,Brusinka s Kůrovým měsíce dnes ulovili dva orly. Teď jim Brusinka odtrhává peří na nové podestýlky do doupat, můžeš jí jít pomoct." řekl Bažant a přidal se ke skupince mladších válečníků.
,,Čau ufňukánku." přivítala ho Brusinka s úšklebkem.
Kamínek beze slova chytil druhého orla za jedno křídlo a odtáhl si ho k vodápadku v táboře.
Tam začal odtrhávat peříčka a dávat je vedle sebe na hromádku.
,,Co to děláš?" přicupkala Úsvitka ze školky.
,,Trhám pírka na podestýlky." odpověděl Kamínek a pokračoval dál v práci.
Za chvíli se přiřítila Stébílka a skočila do hromádky peří.
Peří se rozletělo všude kolem.
Kamínek vykulil oči zděšením.
,,Stébílko! To se dělá?!" ze školky se vyřítila Čtyřlístka a dala černému kotěti pohlavek.
,,Okamžitě to zase posbírej, a to rychle nebo ti slibuju že se v životě nestaneš učednicí!"
Stébílka sklopila uši a dávala zase peří do kupky.
,,Moc se omlouvám Kamínku, nevím co to do ní vjelo." mňoukala zběsile Čtyřlístka.
,,To nevadí, každý kotě takové někdy bylo." ujistil Čtyřlísku.
,,Ale ty jsi takový nebyl." zašeptala Čtyřlístka.
Kamínek nevěděl co mám odpovědět.
,,Tak pojďte vy dvě." popohnala koťata Čtyřlístka a vrátila se do školky.
Když měl Kamínek hotovo, odnesl trochu peří do školky pro koťata.
Pak vzal zbytek peří a vystlal jím celé učednické doupě a orla odtáhl ke starším.
,,Kamínku." zavolal Jezerník a Kamínek k němu přišel.
,,Dnes večer jdeš na shromáždění." řekl Jezerník s úsměvem.
,,Děkuji."
,,Nemáš za co, Kůrový měsíc tě i tak chtěl vzít s sebou."

,,Ať se všechny kočky, které jsou schopné si ulovit vlastní potravu, shromáždí u Ploché skály!" zavolal hlasitě Kůrový měsíc.
,,Dnes večer je shromáždění na které půjdou tyto kočky: Kapřice, Písečná tůň, Pampeliška, Jezerník, Ohnivý blesk, Sněženka, Kamínek Cvrčkotlápek a Palouk." oznámil a vybrané kočky se začali shromážďovat u východu z tábora.
Kůrový měsíc se ujal vedení a vedl svůj klan k Dvoum balvanům.

Nížinný klan už tam byl. Jejich velitelka, Měsíční růže seděla na jednom z kamenů a dívala se přímo na přicházející klan.
Kůrový měsíc se s ní pozdravil a nechali svým klanům chvíli na pozdravení.
Kamínek se přidal ke skupince učedníků z Nížinného klanu.
,,Čau, jak se jmenuješ?" zeptala se vesele světle zrzavá kočička.
,,Kamínek."
,,Dobrý jméno, já jsem Zázvorka a tohle je Muškátek a Vlnek, moji kamarádi." mňoukla Zázvorka a dva kocourci pozdravili Kamínka kývnutím.
,,Potichu Zázvorko, velitelé chtějí začít." napomenula učednici zlatá kočka.
Kamínek se díval na velitele.
,,Mému klanu se daří dobře, náš léčitel má učedníka Vlnka. Jen nám poslední dobou umírají koťata." řekla stručně Hvězdná růže.
,,Tvé ztráty koťat mě mrzí." zamumlal Kůrový měsíc.
,,Máme dostatek potravy, ale na našem území začalo hnízdit hodně dravců. Přišli jsme o jedno Čtyřlístčino kotě."
Kamínek si vzpomněl na Čtyřlístčino třetí kotě. Bylo celé bílé. Když si hrálo v táboře tak ho odnesl orel. Všichni válečníci obhlíželi orlí hnízda, ale nenašli ho.
Kamínek si ani nevšiml že Kůrový měsíc domluvil a klanu se už chystají odejít na své území.
,,Tak zase někdy příště Kamínku, ahoj!" zavolala ještě Zázvorka a zmizela v davu koček.

,,Půjdu na lov." řekl Kamínek Jezerníkovi a odešel.

Upřímně, jsem ze Stébílky a Úsvitky udělala povedenou dvojku. XD
V příští kapitole se můžete těšit na trochu akce ;DD

~887 slov~