Skaláka probudilo cvrlikání ptáků na větvích stromů. Zvedl hlavu a zmateně se rozhlížel kolem. Ležel v trávě, zasypaný jemným popraškem sněhu. Ohlédl se za sebe a viděl, jak Příliv leží stočený do klubíčka a spí. 
Skalák se vrávoravě postavil a oklepal ze sebe sníh. Snažil si vzpomenout, co se stalo. 
,,Už jsi vzhůru?" ozval se za ním hlas Příliva. 
Skalák se otočil a lehce přikývl. 
,,Včera jsi byl úplně nešťastný a lehl jsi si tady a řekl jsi, že tady budeš spát, nechtěl jsem tě budit je to tvoje území, tak jsem tu zůstal s tebou..." vysvětlil stručně Příliv. 
,,Aha...promiň." 
,,To nevadí, rád jsem s tebou strávil čas." ušklíbl se Příliv. 
,,Nechci tě vyhánět, ale ranní hlídka by sem mohla přijít." upozornil ho Skalák. 
Příliv jen kývl a utíkal přes roztávající led na své území. 

Skalák prosil Hvězdný klan, aby nikdo nezjistil, kde byl celou noc.
Z přemýšlení ho vyrušil hlas Stéblotlapky.
,,Ahoj Skaláku, velitelka mi přidělila nové jméno a v noci jsem byla u Měsíční pukliny, abych se oficiálně stala léčitelkou Horského klanu!" oznámila s novou energií. 
,,Ahoj...?" pozdravil napůl otázkou. 
,,Jsem teď Stéblofouska." zazubila se černá kočka a oči jí radostně zazářily. 
Skalák se nuceně usmál a kráčel vedle Stéblofousky.
Když došli do tábora, začali Stéblofousky všichni vítat a gratulovat jí. 
Skalák se tiše odebral do doupěte, kde jen ležel a sledoval svoje tlapky. 
Hlavou mu vířila spousta myšlenek okolo Příliva. 
Točila se mu z toho hlava. 
,,Máš jít se mnou na hlídku." mňoukl otráveně Vrbový pruh.
Skalák ho následoval ven z tábora, kde se k nim připojili i Ohnivý blesk s Vosíkem.
Šli kolem Velkého javoru, směrem k lesu.
Ohnivý blesk poslal Vosíka na lov a zařadil se vedle Vrbového pruha.
,,Co teda chceš dělat?" zašeptal Ohnivý směrem k Pruhovi.
,,Zbavit se toho. Co je na tom tak těžkýho." sykl Pruh a otřepal si tlapku obalenou sněhem.
,,Před několika dny jsi z toho byl sám vyděšený." připomněl mu z úšklebkem Ohnivý.
Pruh po něm vrhl varovným pohledem a popoběhl více dopředu.
Skalák pochopil, že se bavili o tom zvířeti, které jim kradlo potravu.
Zatím žádná z koček nepřišla kvůli tomu ke zranění, ale to byla jen otázka času.
,,Jdi najít Vosíka." poručil Bleskovi Pruh a dál si ho nevšímal.
Když došli k řece, Skalák i Vrbový pruh se naklonili a oba začali polykat studenou vodu.
Skalák nenápadně sledoval před před sebou.
Nevěděl co si má myslet.
V hlavě měl myšlenky na Vrbového pruha, ale vše dobré o Pruhovi se postupně vytrácelo. Skalák byl rád, že už není ten utrápený učedník s myšlenkami jen na Vrbového pruha.
Ze strany k nim mířil Jezerník s jestřábem a veselými jiskřičkami v očích.
,,Dobrý úlovek." uznal Skalák přátelsky.
Z lesa vyběhli Blesk s Vosíkem. Oba měli vyděšené výrazy a Blesk krvácel z rány na hlavě.
Skalák hned zbystřil a výběhl jim naproti.
,,Co se děje?" zeptal se.
Vosík jen zapištěl a zakopl.
Z lesa se ozvalo zavřeštění. Pár ocasů od nich se objevilo to zvíře se zlatou srstí a svalnatým tělem.
Skalák zakřičel zděšením a dal se na útěk.
Uchopil za srst na krku Vosíka a pomohl mu se postavit.
Jezerník upustil orla a běžel spolu s Bleskem a Pruhem pryč.
Zvíře bylo o dost rychlejší než Skalák. Cítil jeho teplý dech a tlumené vrčení.
,,Jděte přes řeku!" zafuněl Blesk.
Skalák skočil na led a tlapky mu hned začali klouzat.
Podepřel Vosíka a pomohl mu co nejrychleji překročit zamrzlou řeku.
Všichni byli už na druhé straně, jen Jezerník uklouzl a rychle se zvedal.
Pod zvířetem se bořil led a praskliny se rozšiřovali přes celou řeku.
Jezerníka stáhla voda pod led. Zvíře předními tlapami máchalo kolem sebe.
Jezerník se vynořil přímo mezi tlapami zvířete. Rychle se zase ponořil a snažil se uniknout.
Zvíře doplavalo zase zpět na jejich území, kde na ně nenávistně hledělo. Jezerník se vyškrábal na břeh celý promočený.
Sníh kolem něj se začal zbarvovat do ruda.
,,Je to jen škrábanec od ledu." mňoukl Jezerník a sledoval ránu na tlapce.
Zvíře mezitím odešlo úplně na opačnou stranu jejich území.
Celá hlídka hledala nepoškozený led, kde by mohla co nejdříve přejít.
Vraceli se svižně do tábora.
Když došli do tábora, Ohnivý blesk jim vše řekl a nechal si ošetřit ránu na hlavě.
,,Je to jen malé škrábnutí, šetři si zásoby na horší zranění." usmál se vřele na Stéblofousku a odešel do doupěte.
Skalák se vyčerpaně svalil na bok v pelechu z trávy a listí.
,,Viděl jsem tě, jak jsi pomohl Vosíkovi. Blesk se na něj úplně vykašlal." mňoukl Jezerník.
,,To jsem ho měl nechat umřít?"
,,Jistě, že ne." odpověděl s klidem Jezerník a začal si olizovat šrám od ledu.
Skalák jen zavřel oči a hned se propadl do hlubokého spánku.

Tramtadadaaa

~782 slov~