Bylo chladné ráno. Sníh opět pomalu roztával, ale období novo-listí bylo ještě daleko. 
Skalák si vzal na starost loveckou výpravu, ovšem zbytek skupiny, Úsvitotlapka s Mušlím soumrakem se po chvíli oddělili a šli lovit na druhou stranu území. 
Skalák se potuloval sám podél řeky. Každou chvíli se ohlížel, jestli se něco neděje. 
Došel blíž k zamrzlé řece a sedl si. U břehu bylo v ledu pár děr, po tom co se kočky jeho klanu snažili ulovit rybu. 
Zíral do temné vody a čekal. 
Měl napnuté uši a byl připravený kdykoliv vyrazit a utíkat. 
Pro jistotu ještě zavětřil, než se zase začal soustředit na lov. 
Ohlédl se po proudu řeky a zpozoroval cosi na jeho území. Začal se k tomu blížit, když byl pár délek ocasu daleko, poznal že je to Nížinná kočka. Na jeho území. 
Dlouhým skokem dopadl na kočku a zatnul jí drápy do zad. 
Kočka ho odkopla stranou a vběhla na led. Skalák se jí zakousl do zadní nohy a táhl ji zpět k sobě. Otočil ji čelem k sobě a chystal se jí kousnout do krku, ale zarazil se. 
,,Vlnku." vydechl Skalák a odstoupil. 
,,Už nejsem Vlnek, jsem Příliv." odpověděl překvapeně flekatý kocour. 
,,Běloun-" řekl zaraženě.
,,Co? Ne! Běloun se přidal ke starším, začal zapomínat věci a špatně slyšet." 
,,Změnil jsi se. Dlouho jsem tě neviděl, naposledy jsem tě viděl na shromáždění, ještě jako malého učedníka." pousmál se Skalák. 
,,Díky Hvězdnému klanu, jsem tak rád, že jsem vyšší než předtím, ostatní si ze mě skoro začali utahovat, že budu ta nejmenší kočka v klanu." zasmál se Příliv a mrskl ocasem. 
,,U-už musím jít, šel jsem nalovit pro klan, teď když je to tu zvíře, kočky bývají raději v táboře." 
,,Hvězdná růže včera na hlídce také zjistila co to je, zabilo jí to." zašeptal Příliv vážně. 
Skalák nervózně zamrkal. 
,,Zbývá jí ještě dost životů, hned upozornila všechny kočky a doupata se začala trochu zabezpečovat." 
Skalák přikývl a rozloučil se se stříbrným léčitelem a běžel posbírat zahrabané úlovky co předtím nalovil. 

Skalák odložil úlovky a loudal se do léčitelského doupěte. Nemoci klan pomalu upustily, ale Písečná tůň na to byla stále hůře. 
,,Ahoj." pozdravil tiše Stéblotlapku. Zrovna rovnala nějaké bylinky s ustaraným a unaveným výrazem. 
,,Dobře, že jsi tady, půjdeš potom se mnou nasbírat nějaké bylinky, když ten sníh už roztává?" 
Skalák přikývl a díval se po doupěti. 
,,Písečná tůň se před chvílí probudila, dala jsem jí maková semínka. Pojď, zavedu tě za ní." 
Skalák následoval Stéblotlapku do zadní části doupěte. Bylo tam spousta pelíšků a hřejivé teplo. 
,,Ahoj Písečná...podívej, kdo za tebou přišel." 
Skalák popošel blíž k písčitě zbarvené kočce. 
,,Skaláku...jak se ti vede s tvým novým učedníkem?" zachraptěla léčitelka a zvedla hlavu. 
,,Dobře, Plamének se rychle učí, ale občas je dost paličatý." zasmál se Skalák. 
,,Tak já vás tu nechám, kdyby jste něco potřebovali tak zavolejte." promluvila Stéblotlapka a zmizela za stěnou z kamene. 
,,Vyrostla z ní pracovitá kočka, jednou bude skvělá léčitelka. Už mi moc dní nezbývá..." zašeptala Písečná a rozkašlala se. 
,,To zvládneš, uzdravíš se." Skalákovi teď Tůň připadala mnohem starší než doopravdy byla. 
,,Uzdravíš se, klan tě potřebuje a Stéblotlapka nejvíc." pousmál se smutně Skalák. 

Druhý den slunce zapadlo, a s ním skončil i život Písečné tůně. 
Celý klan se shromáždil kolem Tůně a společně ji oplakávali. 
,,Nedokázala jsem ji zachránit." zašeptala roztřeseným hlasem Stéblotlapka a zabořila svoji hlavu do srsti Skaláka. 
,,Dělala jsi co jsi mohla, Písečné je už líp, je s Hvězdným klanem a tam je jí dobře." snažil se Skalák ukonějšit mladou černou léčitelku. 
,,Už teď mi chybí..." zamumlala Stéblotlapka. 
,,To všem." řekla Úsvitotlapka a přisedla si k nim. 
,,Musíš se teď stát novou léčitelkou, Tůň je na tebe jistě hrdá a nechtěla by, aby jsi tu jen tak naříkala, musíš nastoupit místo ní, přála by si to..." povzbuzovala Úsvitotlapka svoji sestru. 
Skalákovi myšlenky se soustředily na něco úplně jiného. Na Příliva. Začal se za to proklínat a snažil se je vyhnat z hlavy. 
Skalák přitiskl svůj čumáček na rameno Tůně a zašeptal jí pár posledních slov.
Musel znovu vidět Příliva. Musel se někomu vypovídat a i přesto, že nejvíce důvěřoval Mušlímu soumraku, nějak se mu do řeči s ním nechtělo. 
Vytratil se z tábora a běžel k řece. Zmocnil se ho pocit úzkosti a strachu.
Hleděl přes řeku a hledal Příliva. Možnost potkat zrovna Příliva byla tak malá, ale Skalák si přál, aby tam Příliv někde byl. 
,,Přílive." zavolal tiše Skalák a doufal, že se mu ozve hlas. 
,,Co tu děláš?" ozval se hlas z protější strany řeky. 
Skalák viděl jak léčitel přebíhá zamrzlou řeku a sedá si před něj. 
,,Dnes po západu slunce zemřela Písečná tůň." oznámil sklesle a sklopil hlavu. 
,,Ou…to je mi líto." Příliv soucitně položil ocas na Skalákovo rameno. 
Skalák se přitulil k Přílivovi a přestal vnímat vše okolo sebe. 
Skalákovi do hlavy připlula jediná myšlenka.
Co to dělám?!

Na vyžádání HogwartsShlyterin je tu další kapitola XD
No, tak všem je asi jasný, co se bude dít v příštích kapitolách. Tak dobrý no XDD

~834 slov~