Z nebe začali padat husté sněhové vločky, které se snášeli na zmrzlou zem. 
,,Ještě tady umrznu!" začal si stěžovat Plamének a načechrával si krátkou srst. 
Skalák byl teď rád za jeho hustější srst, které ho chránila před mrazem. 
Oba kocouři seděli v Písčité dolině a procvičovali boj, ale zrovna měli krátkou pauzu. 
,,Za chvíli tady zapadáme sněhem a nikdo nás už nenajde. Co vůbec budeme jíst? Už tak to stvoření nám krade potravu a myši nebo syslové jsou věčně zalezlí ve svých teplých doupatech." skuhral Plamének. 
,,Snad není ve vašem doupěti zima." mňoukl napůl vtipem Skalák. 
,,Všichni tam mrzneme, dírou ve střeše nám to tam zapadalo sněhem, Kůrotlapka dostala kašel a Úsvitotlapce taky není zrovna nejlíp." 
,,Tak proč jste to nikomu neřekli? Nebo jste to měli opravit." 
Plamének pokrčil rameny a oklepal se od sněhu. 
,,Jen doufejme, že se tu nerozšíří zelený kašel." zaprosil Skalák a sledoval husté sněhové mraky. 
,,Pro dnešek výcvik končí, sežeň si ještě někoho k sobě a padejte tu díru v doupěti opravit." 
Skalák se pomalu brodil sněhem k Jezeru. 
,,Zamrzlo." zašeptal Skalák. 
,,Tato zima bude krutá, řeka také zamrzla a led je dost tlustý." mňoukl Bouřlivák a objevil se vedle Skaláka. 
Skalák málem křikl leknutím, ale zůstal zticha. 
,,Mám strach o Písčitou tůň." promluvil tiše zástupce. 
,,Co je s ní?" zeptal se Skalák a prudce se otočil na Bouřliváka. 
,,Dnes ráno onemocněla, nevypadá to s ní dobře. Každou chvíli může..."
,,Neříkej to." zasyčel Skalák a pevně stiskl oční víčka k sobě. 
,,Zvládne to, je to mladá kočka. Potřebujeme ji..." 
Skalákovi to trhalo srdce. Za tu dobu se stala nedílnou součástí v jeho životě, bral ji jako rodinu.
,,Měl by jsi jít lovit, kořisti je málo." změnil náhle téma Bouřlivák a zase odešel.
Skalák poslechl a vydal se na lov.

Vracel se s hromadou úlovků, které ale byli malé a sotva by nakrmili klan.
Pro sebe si vzal malého sysla a odnesl si ho k ostatním válečníkům, kteří právě večeřeli nebo se jen bavili.
,,Poblíž Jestřábí hory moje hlídka zase cítila ten pach." řekla vážně Pampeliška.
,,Měli by jsme najít to co ten pach zanechává a zabít to." zasyčela Rudá záře.
,,Jak můžeš vědět co to je zač?" odpověděla s klidem Pampeliška.
,,Jak můžeš být tak klidná?" zavrčel Bažant.
,,Být dlouho válečníkem tě něco naučí, třeba pořád nepanikařit."
,,Hlodášpírka má koťata, co když se jí něco stane? Nebo koťatům?"
Skaláka trochu naštvalo, že myslí jen na svoji rodinu, ale trochu ho chápal.
,,Je samozřejmé, že se bojíš o svá koťata nebo Hlodášpírku, ale i celému klanu se může něco stát." ozval se za Bažantem hlas velitelky.
,,Ale co s tím tedy budeme dělat?" mňoukla tiše Rudá záře.
Kapří hvězda chvíli zamyšleně hleděla do dálky.
,,Musíme to stvoření vystopovat." odpověděla nakonec a sedla si vedle Bažanta.
,,Ale je to i na území Nížinného klanu, co když je těch věcí víc? Nebo už Nížinný klan zjistil co to je." mňoukl nervózně Bažant.
Na tohle už Kapří hvězda neodpověděla a beze slova odešla zase do svého doupěte.
Skalák se odebral do doupěte, kde se stulil na pelechu a usnul.

Ocitl se u řeky. Byla zamrzlá, jen sem tam byla díra v ledu. Padaly maličké vločky a kolem zářily sluneční paprsky.
Díval se na území Nížinného klanu, kde nic nebylo, jakoby tam nic nežilo. Jen hrobové ticho. Pomalu šel podél řeky a sledoval cizí území.
Ticho přerušilo prasknutí ledu.
Vstoupil na okraj řeky a sledoval jak se prasklina řítí k němu.
Běžel po ledu, ale tlapky mu podkluzovaly.
Za ním běžela kočka, ale neviděl její obličej přes třpytící se led.
Prasklina ho předehnala a před ním se objevila trhlina. Skalák vyděšeně zíral do černé vody.

,,Vstávej! Vzbuď se!" křičel Skalákovi někdo do ucha.
Skalák vyděšeně zvedl hlavu a rozhlížel se kolem sebe.
,,Byl to jenom sen." mňoukl Mušlí soumrak.
,,Co je?" řekl zmateně Skalák.
,,Křičel jsi ze spaní, zněl jsi vystrašeně, ale už je to v pořádku."
,,Jo, jen sen. Už je to dobrý." souhlasil Skalák a rychle vyšel ven z tábora.
,,Co tak naspěch?" zastavil ho před táborem Jezerník.
Skalák neodpověděl a čekal, co mu šedivý kocour řekne.
,,Kapří hvězda chce, aby jsi šel ještě s Pampeliškou a Rudou září na další průzkum hor." 
,,To pořád jako nikdo nic nezjistil?" zeptal se překvapeně Skalák. 
,,To stvoření se pořád skrývá, jeho pach se už objevuje příliš blízko našeho tábora. Kapří hvězda chce dnes při západu slunce navštívit Hvězdnou růži a promluvit si s ní o tom." 
Skalák jen přikývl a šel zase zpět najít zbytek skupiny.

Skalák šel v čele skupinky a nasával pachy kolem sebe. 
,,Pořád jen posílat hlídky, ale výsledek žádnej." zavrčela otráveně Rudá záře a kopla do hrudky sněhu před sebou. 
,,Buď zticha nebo to zvíře radši uteče." zasyčela Pampeliška.
,,Stopa." mňoukl Skalák a zbytek hlídky se prudce zastavil.
Ve sněhu před nimi byla obrovská stopa, kterou žádná z koček rozhodně nemohla zanechat.
Skalák lehce přiložil svoji tlapku do stopy.
Rudá záře vydechla ohromením.
,,To je obrovský stvoření..." Pampeliška se otočila a pomalu sestupovala svah dolů.
,,Musíme to hned říct velitelce."

Jou Jou Jou
To psaní mi jde nějak strašně pomaluuu x<<

~846 slov~