Seděl u bazénu s nohami ve vodě. Košili měl rozepnutou a já si nemohl odpustit úšklebek. Jak z amerického filmu. Akorát, že tam by neseděl tenhle kluk. Rozhodně ne kluk s rovnátky, s tělem nepřirozeně hubeným a v košili potřísněné krví, tam by seděl někdo jako já. Ovšem to nebylo jediné, co mě na něm zaujalo. Jako bych koukal na sebe před necelými třemi roky. Bylo až neskutečné, jak moc jsem se v tom opuštěném týpkovi, co na nejbožejší párty na světě místo bavení se, dřepěl sám u bazénu a čučel do vody.

Kdybych nevěděl, že tomu následovala hádka s nějakým maníkem uvnitř, tak bych si říkal, že ten kluk snad fakt nebyl normální. Ale kdo by se chtěl bavit, když ho zrovna před zrakem celého ročníku nazvali nadrženou buznou a dali mu ránu, po které jsem nečekal, že by se snad byl ještě schopný zvednout. Já bych se asi vážně nezvedl a to jsem vypadal dvakrát tak větší než on. Během posledních pár let jsem na sobě pěkně zamakal. Řekl jsem si, že ze střední odejdu na vejšku jako úplně jiný člověk, no... to se mi rozhodně povedlo dost s předstihem.

Kopnul nohou ve vodě a já to zas uviděl. Sám sebe, ten jeho hloupý dlouhý sestřih, který mu vůbec neslušel, přesně takový jsem míval i já. A to vyhublé tělo? Byl jako já... jako já před pár lety.

Sedl jsem si vedle něj, nadskočil, když jsem hodil své nohy k němu. Podíval se na mě s hrůzou v očích. No... asi jsem si svůj příchod zrovna moc nepromyslel. Měl ze mě strach. Zrovna dostal na budku od podobně stavěného kluka jako já.

„Co je! Jsem se na tebe ani nepodíval!" odcouval ode mě.

Zvedl jsem ruce, abych mu ukázal, že já nejdu se špatnými úmysly, ne takovými, jaké on si myslel. „Jdu zkouknout jestli jsi v pohodě."

Uklidnil se a já se přisunul blíž. Namočil jsem si ruku a otřel mu krvavou šmouhu z tváře. „Já jsem David," usmál jsem se a sledoval, jak si mě prohlížel.

Nasucho polkl a pak se zhluboka nadechoval, jako by si dodával kuráž se mnou vůbec mluvit. Bylo šílené, jak moc podobný mi v tu chvíli byl. Já před pár lety. „Pavel, a jestli tě poslali, abys to na mě zkusil a zesměšnil mě, tak si dej voraz. Jsem gay tak se s tím smiř!" srazil mou ruku ze své tváře a otočil se zpátky k bazénu.

Nemohl jsem mu to mít za zlé. Taky bych měl strach být v jeho situaci. Taky bych sám sebe podezříval, že jsem jen kluk, co ho přišel ještě víc vydeptat. „Mě nikdo neposlal. Já jsem to přišel zkusit sám od sebe," zazubil jsem se na něj a čekal. Uvěří mi? Nebo mě pošle do háje? Těžko říct, sám jsem v tu chvíli netušil, jestli se líbím i klukům, ale chtěl jsem si to vyzkoušet. Rozhodně jsem potřeboval zjistit, jestli ten zájem o něj byl z mé strany jen zvědavost nebo něco víc. Sám sobě jsem nerozuměl. Mě přeci chlapi nikdy nelákali! Nebo jsem to jen nevnímal? Nikdo jiný mě nelákal, tak jako on. K nikomu jinému bych zřejmě neměl potřebu přijít a... kruci, co jsem vůbec chtěl? Sám jsem si nebyl jistý, sám jsem se bál toho, co jsem vlastně řekl. Vážně jsem mu to řekl? Že to jdu zkusit?

Otevřel pusu a znovu si mě sjel pohledem. „Přišel jsi zkusit... co?" Ani on mi nevěřil!

„Sbalit tě?" svůj úsměv jsem křečovitě držel, i když jsem se příšerně bál. Nesměl poznat, že jsem tohle ještě nikdy neřekl, rozhodně ne klukovi. Nikdy! Viděl jsem v něm sám sebe! Měl podobně zděšený pohled, jako jsem musel mít tehdy já, když mě Linda přizvala k nim. Když to bylo poprvé. Můj Bože... je panic! To poznání mi vlilo adrenalin do žil. Nepozná, že já jsem v tom totální nováček. Nemůže poznat, že si na něm něco jen zkouším. Kam to až nechám zajít? Sám sebe jsem se ptal a sám sebe jsem popoháněl. Chtěl jsem zjistit, kam mě tato má věrná kopie, mě sama před pár lety, nechá až dojít. A kam až to pustím já? Vážně tohle dělám? Zírám do tmavých očí klukovi se špatně zvoleným účesem a culím se jako tydýt. Vždyť i jemu to musí být divný!

Skousl si ret a tím ve mně vyvolal další pocit deja vu... šílený. Přiblížil jsem se k němu a stále sledoval ten mačkaný ret. Udělám to? Vážně?

Reagoval na mě a tím mě vykolejil. O to víc mě zaujal. Líbil jsem se mu! A ten pocit se zas líbil mě! Přiblížil jsem se nebezpečně blízko. Na sucho jsem polkl a stále jsem sledoval ty jeho rudé rty. Pootevřel je a zřejmě čekal, co udělám, čekal a pak k mé hrůze zavřel oči. Nechal to na mě. Já mám být ten, kdo to udělá?

Byl to jen jemný dotek a už ten mi stačil. Odtáhl jsem se a nakrčil jsem nos. Stejně jako jsem to při podobných chvílích dělal posledních pár měsíců.

„Jo, jasně! Tak fajn, si jim jdi říct, co chceš, mě už je to jedno!" odtáhl se a znovu se zadíval do vody.

Nechápal jsem, co to se mnou bylo, dřív mi to nevadilo. Dřív jsem v tom neviděl problém, ale posledních pár měsíců mi líbání přišlo příšerný. Nebylo mi příjemný. Naopak mi bylo silně proti srsti. Bylo mi z něj zle. Všechny ty výměny slin a jazyky... brrr. Svůj jazyk jsem neměl problém strčit kamkoliv a tím myslím vážně kamkoliv, tu holku jsem tím tehdy dost vylekal. Nečekala, že bych si ji pro budoucí hrátky připravil zrovna tímhle způsobem, ale já v tom neviděl problém. Rozhodně ne takový, jaký všichni ostatní. Jako chápu, že je to otvor, kterým se z těla věci vylučují, ale to můj penis dělá taky a nikdy s ním nikdo problém neměl. Je to divné, jinak se to nazvat nedá. Všechny otvory ženského těla jsem mile rád prozkoumával, ale rty... ne jen to ne!

„Omlouvám se," musel jsem nějak zachránit situaci. On si myslel, že to na něj jen hraju. On mi nevěřil a já jsem i chápal proč. „Nemám líbání rád." Uchechtl se. Byl jsem mu k smíchu? Sledoval jsem, jak zarputile čučel do vody a kousal si rty. Jak mi mohl být někdo tak šíleně podobný?