"Já to v tý škole nepřežiju!" zaskučím cestou na zastávku.
"To máš blbý." řekne brácha.
"Hele! Víš, jaký to je?! Lukášovy debilní kecy. Ondrovy debilní kecy. Filipovy debilní kecy!" počítám na prstech a s každým slovem skučím čím dál zoufaleji. "Vždyť tam je to samej debil!" vyjeknu zoufale, protože mi právě došla smutná realita.
Brácha se může smíchy roztrhat nad mou zoufalostí.
"To není vtipný! Nebýt knížek, nepřežiju!"
_____________
Vždyť je to pravda!

A... Ano, Vendy. Realita ne smutná, není reálná!