Všude byla tma. Nikde nesvítilo jediné světlo, nehořela jediná svíčka, neblikala jediná žárovka. Nebyly slyšet kroky žádného zvířete, člověka či jiného stvoření. Temnota pronikala vším, nikde však nebyly stopy po jediném kousku betonu, který by vyznačoval cokoliv: podlahu, zdi, strop. Nacházel se v čiré prázdnostě, létal v ní, vznášel se.

Kdo vůbec?

Tuto otázku a další si pokládal stále dokola.

Kdo jsem?

Co tu dělám?

Na nic z toho se mu nikdy nepodaří najít odpověď, tušil to. Cítil to v kostech. Měl ale něco takového, jako byly kosti? V tom už takovou jistotu neměl.

Pohltila temnota jeho, nebo on ji?