Stála jsem v obchodě a netrpělivě klepala nohou. Řada u kasy vůbec nepostupovala, všichni z toho začínali být dost nervózní a několik lidí dokonce odešlo. Zhluboka jsem dýchala a přemáhala se, abych tam dopředu nezaječela, co se děje.

Náhle se lidé rozešli a na mě konečně přišla řada. Zastavil se mi dech. Teď už jsem věděla, z jakého důvodu nikdo nepostupoval a všichni odcházeli bez nákupu. Za kasou seděl roztomilý blonďáček, nemohlo mu být více než dvacet let, a stíral si hřbetem ruky drobné slzy, které se mu valily z očí.

Poznávala jsem ho. Byl to Ren, Choi Min Ki.