Zapadající slunce.

Milovala ten pohled kdy se jasně zářící slunce ztrácí za vystouplou krajinou, která doléhá k jejím očím a na jeho místo naspují jasně barevné červánky.

Povzdechla si, otáčejíc hlavu na místo kde každou tuto dobu sedával černovlasý klučina s nikdy nemizejícím úsměvem.

Opravdu ji moc chyběl.

Bez něho se necítila úplná.Jakoby ji chyběla její drahá polovička, ikdyž byl Hoseok jen kamarád.

Milovala jej....

Tím to pro ni bylo ještě těžší být bez jeho maličkosti.Bez jeho někdy až moc hlasitému, nakažlivému smíchu, díky kterému se ji zvedla pokaždé nálada.

Bez jeho hlasu, který ji dokázal uklidnit ať už se jednalo o cokoliv.

Proto jej milovala.

Byl tu pokaždé, když  potřebovala utěšit.On jediný vždy přišel ať už bylo pozdě večer nebo brzy ráno.

Neopustil ji ...

...až to teď.