Líně ležela na jejím gauči v obýváku, nic nedělala jen se užírala myšlenkami.

Ikdyž se sebevíce snažila, její mysl bloudila stále k jedné jediné osobě.

K Hoseokovi...

Zatahala se za vlasy, zavírajíc oči.Chtěla zahnat slzy, nechtěla plakat.Nechtěla se trápit.

Jediné co chtěla byl pocit štěstí.

Štěstí které cítila jen s hnědovlasým chlapcem, kterého milovala.

,,Hoseokie."zaúpěla a po dlouhém boji nechala prostor slzám, které si ihned našly cestu po tvářích.

,,Tak moc mi chybíš."dlaní si začala stírat slzy, které nahradily hned další.

--

,,Už jdu."zakoupila očima a s očividným nezájmem se zvedla, když se celým jejím domkem ozýval zvonek.

Na své nahé nožky si nazula pantofle, které ji byly o trochu větší proto při chození vydávali šouravý (nevím jak to napsat :'D)
zvuk.

Svoje prsty ovinula kolem kliky, za kterou následně zatáhla a tím dveře otevřela.

Zatajil se jí dech.Když spatřila osobu před ní málem sebou praštila o zem.

Její srdce v tu chvíli udělalo několik set kotrmelců.Bušilo tak rychle až se bála že ji vyskočí z hrudi.

,,Hobi?"