,,J-Hopie?Nejsi nemocný?"optal se starostlivě TaeHyung a svého kamaráda v mrtvolném stavu pohladil po vlasech.

Jmenovaný na mladšího odpověď jen zakoroutil hlavu v zápor.Nebyl nemocný, jen jej postihl stesk.

,,Tak copak se děje?Neusmíváš se Hyung."TaeHyungie se zamračil.Nikdy Hoseoka neviděl v takovém stavu, vždy se usmíval a roznášel radost do všech stran.

Akorát teď tu sedí a se smutkem v očích přejíždí palcem po displey-i svého mobilu.

,,Uhm ... jen se mi stýská, jinak jsem v pořádku.''

Vůbec v pořádku nebyl.Stesk po hnědovlásce byl až bolestivý.Chyběla mu, dokonce i více než-li rodina.

,,Chybí ti Yun, že?"optal se pro tentokrát JungKook a lehce do chlapce strčil.

Se zvednutým koutkem přikývl.V jeho mysli si přehrával každou společnou chvilku s ní.Vždy se tak nádherně smála.Její zvonový smích byl jako symfonie pro jeho uši.

Mohl by jej poslouchat pořád.Mohl by se jí kochat pořád.

Byla nádherná.

Sametové hebké hnědé vlasy, které ji po každém pohybu nezbedně padaly do očí.

Do hnědých studánek, které pokaždé zářily štěstím a dětskými jiskřičkami.

Maličký nosík, který byl akorát stvořen pro polibky od něho.

Její postava, která sice nebyla jako modelky, ale i tak byla nádherná.

A po každé vzpomínce na ni se do dívky více zamiloval ...