,,Ale Hyung, nemůžeš jen tak odjet!Za hodinu máme rozhovor."panikařil Jimin, když se spolu se zbytkem dozvěděl důvod o J-Hope-ově odchodu.

,,Musím napravit to co jsem pokazil."to bylo vše co řekl.Více říkat ani nemusel, všichni jej pochopili.Všichni věděli o jeho momentální situaci.

Přes rameno si přehodil černou cestovní tašku do které před chvílí házel pár svých oděvů, nevšímajíc si jejich pomačkání.

Naposledy objal každého chlapce v místnosti a s odhodláním je opustil.

Za svými zády mohl slyšet povzbudivé věty tipů 'Držíme ti palce.' 'Zvládneš to, Hobi.' a mnohem dalších, které na jeho tváři vykouzlily konečně pravý nefalšovaný úsměv.

Před jejich dormem již čekala dodávka, která jej měla zavést až na letiště.

--

,,Děkuji."slušně poděkoval a od milé slečny, která stála za pultem si převzal letenku.

Letenku do jeho rodného města.

Jeho pohled se zadobl na tabulky, kde se každou chvíli objevovaly další a další odlety.

Musel si pospíšit, jeho letadlo odlétalo již za 10 krátkých minut.

Konečně tě budu moci obejmout, Yun.