Hodiny odbíjí půlnoc a já zase kolísám na hraně.

Ztrácím se v cigaretovém kouři a vím, že to nemůžu nechat jen tak být, protože je to přesně ten pocit, o kterém jsi mi kdysi vyprávěl.

O tom, jak lehce lámat srdce.

Opile vrávorám a doufám, že se zase probudím vedle tebe a že pak v zrcadle poznám svůj vlastní stín.

Můžu se bez tebe cítit ještě víc osaměle?

Tvrdíš, že je to jen klam, který předstíráme.

Kolik lahví budeš potřebovat k tomu, abych ti chyběla?

Ten pocit prázdnoty, o kterém říkáš, že ho necítíš...

Spaluje, nemyslíš?

Stali jsme se vlastními odrazy toho, kým jsme nikdy nechtěli být, ale stejně pořád předstíráme, jako kdyby se to snad jednou mohlo změnit.

Přála bych si na tebe zapomenout.
Všechno to špatné nechat odejít.
Přestat se ptát ale...

Ztrácím se v cigaretovém kouři a vím, že to nemůžu nechat jen tak být, protože je to přesně ten pocit, o kterém jsi mi kdysi vyprávěl.

Řekni mi, jak dýchat a necítit žádnou bolest.

Pořád věřím, ale postupně se ta naděje vytrácí.

Můžu se bez tebe cítit ještě víc osaměle?

Tvrdíš, že je to jen klam, který předstíráme.

Kolik lahví budeš potřebovat k tomu, abych ti chyběla?

Ten pocit prázdnoty, o kterém říkáš, že ho necítíš...

Spaluje, nemyslíš?

A pokaždé, když se snažím zavřít za tebou dveře...

Hodiny odbíjí půlnoc a já zase kolísám na hraně.

Jestli je ten důvod, o kterém jsi mluvil, dostatečně dobrý.

Je to šílené, no ne?
Jak rychle jsme umřeli, zatímco se naše odrazy stali skutečností.

Navádíš, s úsměvem našeptaváš, že se mám pustit.

A pokaždé, když se snažím zavřít za tebou dveře...

Hodiny odbíjí půlnoc a já zase kolísám na hraně.

Jestli je ten důvod, o kterém jsi mluvil, dostatečně dobrý.

Přivedl sis jinou a dělal, že je to to štěstí, o kterém nám vyprávěli. Doufal si, že ti pomůže najít rytmus srdce, ale ten dech miláčku, jsme našli spolu ještě tentýž večer.

Tvrdíš, že je to jen klam, který předstíráme.

Kolik lahví budeš potřebovat k tomu, abych ti chyběla?

Ten pocit prázdnoty, o kterém říkáš, že ho necítíš...

Spaluje, nemyslíš?

Stali jsme se vlastními odrazy toho, kým jsme nikdy nechtěli být.

Je to šílené, no ne?
Jak rychle jsme umřeli, zatímco se naše odrazy stali skutečností.