Myslíš si, že nevím kdo jsi, ale ve skutečnosti tě znám až moc dobře.

Všechna tvá tajemství, když uhýbáš pohledem tak, abych neviděla, jak moc zlomené máš srdce.

Pohřbené hluboko uvnitř, zatímco se usmíváš, jakoby žádná z těch hvězd nikdy nezhasla.

Ale za tím smutným úsměvem vidím, že nejsi šťastný.

A já bych si přála držet pro tebe oblohu, jen abys cítil, že v tom nejsi sám.

Protože jsem zahlédla tu zuřivost v tvých očích. Každou z těch lží, zatímco si se snažil zase vstát.

Poznal si to z mých gest.
Když ses mě ptal...

Jestli mám strach.

Poznal si to z mých gest.
Když ses mě ptal...

Poraženě jsem klesla k zemi.

Nikdy jsem ti ta slova nechtěla říct.
Jednou třeba pochopíš...

Protože se budu vracet zas a znova, jen abych...

Viděla, že si našel to, co jsi hledal.

Pohřbené hluboko uvnitř, zatímco se usmíváš, jakoby žádná z těch hvězd nikdy nezhasla.

Ale za tím smutným úsměvem vidím, že nejsi šťastný.

A já bych si přála držet pro tebe oblohu, jen abys cítil, že v tom nejsi sám.

Složit k tvým nohám svět a vidět tě tak, jako nikdo jiný.

Protože jsem zahlédla tu zuřivost v tvých očích. Každou z těch lží, zatímco si se snažil zase vstát.

Poraženě jsem klesla k zemi.

Poznal si to z mých gest.
Když ses mě ptal...

Jak dlouho ještě.

Protože oba tenhle typ lží známe.
Chaos vracející se pořád stále dokola.

A já bych si přála držet pro tebe oblohu, jen abys cítil, že v tom nejsi sám.

Složit k tvým nohám svět a vidět tě tak, jako nikdo jiný.

Říkáš...

Buďme stateční, nezlomí nás...

Ale za tím smutným úsměvem vidím, že nejsi šťastný.