Splnit to, co si ten večer slíbila, se zdálo snadné, dokonce měla ohledně svého rozhodnutí dobrý pocit, ale jakmile se s Patrickem setkala a uvědomila si, jaké pro něj vymyslela ultimátum, o kterém nemá ani ponětí, cítila se jako zrádce. Mluvit ve vztahu o budoucnosti byla povinnost jich obou, ale nemluvila snad ona o tom, co ji baví a čeho chce do roka dosáhnout? Nesvěřovala se mu snad se svými obavami ohledně toho mrňavého bytu a peněz, kterých rozhodně neměla tolik, kolik si představovala?

Denně se v ní míchaly pocity, někdy se ospravedlňovala, jindy měla chuť Patrickovi všechno prozradit a prosit jej, aby něco udělal a ona nebyla nucena se s ním rozejít. Své rozhodnutí nikdy nepovažovala za čistě správné nebo naprosto nespravedlivé a hloupé, ovšem čím víc pozorovala své rozpoložení, když se Patrick ukázal, tím víc se utvrzovala v tom, že něco se musí změnit.

Od jejího rozhovoru s Aaronem neuběhl ani týden a do konce prosince zbývalo méně než čtrnáct dní. Seděla na pláži kolem táboráku, opřená o Chrisova kolena a vyměňovala si s ním cigaretu a lahev vanilkové koly. Aaron ukazoval Aidenovi všechny své desky a cédéčka a Dominic se snažil zaujmout sestru Erinina přítele Prajantu, zatímco sama Erin byla donucena doprovodit Mishriho do baru pro další basu piva.

Erin potkala Prajantu při cestě do Indie a spřátelily se natolik, že jí Pra slíbila, že přijede do Austrálie. Objevila se za necelé dva měsíce, a to i se svým bratrem Mishrim. Erin byla zpočátku nejistá, jestli vůbec může uvažovat o tom, že by se jí líbil bratr její přítelkyně, která sem kvůli ní cestovala takovou dálku a obětovala svůj život v Indii, ale Pra si jejich vzájemné náklonnosti všimla ještě dříve než oni a Erin naopak popostrčila.

Oheň příjemně plápolal v teplém letním vánku a zapadající slunce se lesklo na obzoru. Aaronův karavan tradičně vyhrával na přání a Chris telefonoval. Marlene nechtěla hovor odposlouchávat, ale jelikož o něj byla celou dobu opřená, něco málo zaslechla. Když vrátil mobil do kapsy, věnovala mu zvídavý pohled.

„Domlouval jsem nám vánoční strom," vysvětlil jí.

„To si pro něj nemůžeš dojet sám?"

„Samozřejmě, ale tenhle patří sem na pláž," vytrhl jí cigaretu z pusy, takže se zamračila. „Pomůžeš nám doufám zdobit."

„Nejspíš... vánoční strom? Na pláži? Není lepší zdobit palmu?" ptala se dál. „A vrať mi ji, máš i kolu. Nemůžeš mít obojí."

Chris protočil oči v sloup a podal jí skleněnou láhev. „Palmu ne. Budeme mít krásný smrk. Miluju kontroverzní Vánoce."

„Tohle už hraničí s kýčovitostí," podotkla Marlene, lokla si vanilkové koly a zase mu ji vrátila výměnou za zpola dokouřenou cigaretu.

„Půjčím ti svou čelenku se sobíma rohama," řekl Chris, „bude ti slušet."

„Sobi mají parohy, zlato," opravila jej Marlene a Chris na ni vyplázl jazyk, „a čelenku nechci. Ještě bys mi k ní nacpal Rudolfův nos."

„Ten mám někde taky. Byla bys nádherná rudolfka," zasnil se naoko Chris a poslal jí vzdušnou pusu. Marlene předstírala, že ji chytá a pak ji po něm hodila zpátky. Teatrálně se chytil za srdce.

„A kdy se celá tahle maškaráda koná?"

„Dneska máme osmnáctého, takže pozítří?"

„To se mě ptáš?" nadzvedla obočí Marlene.

„Ptám se, jestli máš čas."

„Neřekl jsi čas!"

Chris si povzdechl: „Holka, ty jsi mi nějaká náročná. Ve čtyři odpoledne. Může být?"

„Dobře. Mám něco přinést?"

„Co jako?"

„Já nevím," rozhodila rukama Marlene, „obyčejně se něco nosí, nebo ne? Cukroví, skleněné koule, slámový věnec, světýlka..."

„Můžeš přinést tu láhev rumu, co tak pečlivě už půl roku schováváš v kredenci."

Marlene ho praštila do ramene: „Tak jsi mi ji neměl dávat a měl sis ji nechat, když ji tak chceš. Krom toho ji otevřu na Silvestra."

„Na Silvestra? Takže to vyšlo? Pan Gardner povolil návštěvu?" podivil se Chris s úsměvem.

„Řekl, že to nějak zařídíme."

Chris vítězoslavně vykřikl, takže se po něm Prajanta trochu káravě a polekaně ohlédla, a pak si s Marlene plácl. „Budu ho muset obejmout, až se tu pro tebe zastaví."

„To radši ne, mohl by si to rozmyslet," zasmála se Marlene a típla nedopalek od cigarety do písku.

„Co se tady děje? Fraser je zase sjetej?" to se Erin vracela s bednou piv, doprovázena Mishrim.

Chris na ni vyplázl jazyk: „Blackburneová a Gardner se dostaví na Silvestra. Očekávám, že ty se svou indickou společností přijdeš taky."

Erin pokrčila rameny, Mishri položil basu do písku vedle Chrise a Erin si posadil do klína. Něco jí pošeptal do ucha a ona se usmála. Chris si vytáhl jednu lahev piva a s pomocí otvíráku, který měl přidělaný na klíčích, ji otevřel. Jednu hodil i Domovi a Pra, přestože se tvářila trochu odmítavě. Marlene si od Chrise jednou lokla, ale pít nechtěla. Nejpozději do hodiny se tu pro ni měl stavit Patrick a ona nechtěla, aby si myslel, že jedinou podstatou jejích schůzek s přáteli je alkohol. Tedy, nechtěla tu myšlenku ještě přikrmovat, protože to byly čistě jeho výmysly. Opilou ji našel jen jednou, a to ji druhý den ani nebolela hlava.

Dál si povídali a smáli se a Marlene až po několika minutách došlo, že je podivné ticho. Hudba z Aaronova karavanu nehrála a i proto si všimla, že mezi nimi stále nesedí a zřejmě se s Aidenem dál probírají jeho sbírkou. Drkla do Chrise.

„Hm?"

„To ticho. To sis ani nevšiml, že máš po mých perličkách prostor pro svý papričky?"

Chris se rozhlédl: „Ten magor se snaží Aidena pohřbít pod kecama o Beatles, chudák. Hej, Waltersi!"

Když nikdo nezareagoval, Chris donutil Marlene se zvednout a sám potom přistoupil k vanu a zabušil pěstí do plechové stěny. „Waltersi, kurva, už toho chudáka netrap."

Jeden ze závěsů se prudce odhrnul a vykoukl z něj Aaron s pozvednutým obočím, takže se jeho piercing lehce zatřásl, a nechápavým výrazem v obličeji. Potom společně s Aidenem vylezl ven a zamračil se.

„Jsi snad diskžokej, ne? Tak mi je tam hoď, prosím," nasadil Chris štěněčí oči a nabídl mu pivo. Aaron lahev uchopil a na jeden zátah z ní polovinu vypil. „Tak za tohle budu mít celý album. Moje pivečko..."

„Sorry, trochu jsme se s Aidenem zakecali," osvětlil Aaron, když si přisedl k ohni a hustým letním vzduchem se rozezněla skladba Aeroplane.

„Spíš ses zakecal ty a on musel poslouchat. Ach, Aidene, musíš volat o pomoc. Tenhle zmrd tě může stáhnout do hudebního pekla, kde tě zaživa sežere Marilyn Manson."

„Nenavážejte se mi do něj!" zvolal Dominic, který část Chrisových poznámek slyšel. Jejich autor protočil oči.

„Mansona nemám," přitakal Aaron, „kromě toho se mi zdálo, že se to Aidenovi líbilo."

Šlehl k němu pohledem – Aiden hleděl do ohně a upíjel ze své lahve piva, ale když na sobě ucítil něčí pohled, ohlédl se a pozvedl levý koutek.

„Tak oni jsou tu dva. Bůh nás ochraňuj," zvolal Chris teatrálně a vyzývavě vzhlédl k nebesům.

„Chrisi, zlato, ale tebe bohové nenávidí," prohodila Marlene a přitom si Aidena měřila pohledem.

„Polib si, lásko," opětoval podobným tónem a vtiskl jí polibek na tvář. Marlene se zasmála a praštila jej do ramene. „Pardon, pan profesor brzy přijde. Už se klidním."

Úsměv jí povadl, když z jejích ramen sundal svou ruku a raději přistoupil zezadu k Prajantě. Ta povytáhla obočí a stejně tak Dominic, který jí právě povídal nějaký vtip.

„Dome, můžu si Pra na chvíli půjčit? Chci si s někým zatancovat."

„Pokud bude chtít, samozřejmě," ušklíbl se Dominic a převzal od zvedající se Pra její pivo.

Když se Chrisovi konečně podařilo prosadit si svou oblíbenou kapelu, nastala taneční část jejich večera. Jako jediný poslouchal melodie, které měly chytlavý rytmus a pár směšných tanečních kreací se na ně dalo předvést. Marlene si lehla do písku a klepala si nohou, zatímco sledovala, jak se na pískovém parketu objevil i Mishri s Erin.

„Aarone, ty přijdeš?" ozval se Dominic, který jako jediný zůstal společně s nimi sedět u ohně. Aiden právě mezi oběma páry předváděl jakýsi sólo tanec.

„Promiň, kam?" optal se Aaron a dopil své pivo. „Kde máme tu kolu?"

„Jedna síťovka je ještě ve vodě," odpověděla Marlene, „zajdu tam."

„Půjdu s tebou," zvedl ruku Aaron, aby ji zastavil.

„Pozítří budeme na pláži zdobit strom," dodal Dominic a zavolal na Chrise, aby mu hodil své klíče s otvírákem.

„Myslím, že přijdu. Ale slibte mi, že už ve čtyři nebudete zlitý do němoty," zasmál se a Dom na něj s úšklebkem ukázal prostředníček.

Aaron se připojil k Marlene a společně došli k malému kusu ostré skalky, která zasahovala do vody. Na laně tam byla o výčnělek přivázaná stahovací síť plná lahví koly. Vytáhli ji a rozvázali. Každý si vzal jednu do ruky a Marlene s ní Aaronovi ochladila čelo. Zasmál se, protože na rozdíl od ní viděl vlnu, která přicházela, aby se vzápětí roztříštila o útes a smočila jí nohy od kotníků až po pás.

„Kdybych nestudoval filosofii a náboženství, řekl bych, že za to může karma," řekl s úsměvem na rtech Aaron a svázal si rozcuchané vlasy do gumičky, „ale nehodlám se před tebou intelektuálně ztrapnit, když o mně máš tak vysoké mínění."

„Velmi vysoké, Aarone," přitakala ironicky a pleskla jej prstem do čela.

„Tys mě cvrnkla!" zvolal Aaron nevěřícně, a zatímco se smála, pocuchal jí vlasy. Praštila ho přes ruku a posadila se na skalku, takže si nohy máčela ve vodě.

„Sedni si ke mně," vyzvala ho.

„Dobře, ale až nás smete vlna, na hrob mi napiš, že to byla tvoje vina," řekl vážně a Marlene se na něj pobaveně podívala.

„Nějakou dobrou náladu, dneska," poznamenala a on pokrčil rameny. Předpokládala, že to musí být vlivem jeho nového přítele, a usmála se. Mrzelo ji, že jí o něm nic neřekl, zvlášť když věděla, že je moc dobrý herec a nedopustí se žádné drobné chybičky, která by prozradila jeho city. Položila si hlavu na jeho rameno.

„Marls," oslovil ji tiše a pohladil ji po vlasech.

„Jo?"

„Udělej, co ti radí srdce. Neřiď se tím, co je morálně správné, co se hodí nebo co je spravedlivé. V toxickým vztahu tyhle hodnoty ztrácí svůj smysl a ani ty, jakožto ušlechtilá bytost, která si na nich zakládá, se s nimi nezdržuj. Neudělej stejnou chybu dvakrát," zašeptal a políbil ji na čelo. „Dobře?"

Nepatrně přikývla: „Dobře."

„Nesnesu pohled na to, že se trápíš," zachraplal a pozvedl koutky, když se mu podívala do očí. Zvedl ji na nohy a vzal další tři lahve koly.

„Ušlechtilá bytost, jo?" zopakovala a zasmála se.

„No jo," pokrčil rameny, „přímo spadlá z nebe."