Australské slunce se konečně po dlouhých týdnech rozhodlo trochu polevit ve své činnosti a venkovní teplota se ustálila na celkem snesitelných jednatřiceti stupních. Vysoko ve strážní věži na pláži lehce pofukoval vítr a Marlene s nepřítomným úsměvem ve tváři sledovala černého labradora, který stál ve vlhkém písku. Přicházející a odcházející vlny mu lehce smáčely tlapky, vesele kroutil ocasem a sledoval svého páníčka, který stál místy až po ramena ve vodě a snažil se svou novou svěřenkyni naučit ovládat surfovací prkno. Mohlo jí být asi šestnáct, červené vlasy s tmavými odrosty měla stažené do nyní vodou zplihlého drdolu a vypadala vyčerpaně. Na prkně seděla už hodinu a stále se jí nedařilo postavit se.

Byl to poslední víkend roku a pláž byla uprostřed velkolepých příprav na oslavu Nového roku. Popová a rapová hudba v reproduktorech hrála nezvykle tiše a z kuchyně byl jen občas slyšet rozhněvaný křik šéfa. Aiden pro jednou mohl během pracovní doby odložit umaštěnou zástěru a pouze v kostkovaných kraťasech (Marlene měla pocit, že jsou Aaronovy) vylezl po kovovém žebříku na střechu baru, aby mohl na zrezlé žebříky zatlučené do bambusů zavěsit elektrická světýlka. Potom kývl na bridágnici s platinovými vlasy a lehce spáleným obličejem, ta strčila druhý konec šňůry do zásuvky a žárovičky se vesele rozblikaly. Černoch jí ukázal zdvižený palec a zatímco mu přidržovala žebřík, slezl zpátky na zem. Erin s modrými vlasy tentokrát schovanými pod černým vzorovaným šátkem nesla na podnosu čtyři lahve vychlazeného piva dozadu na parkoviště, kde už od rána skupina techniků vytahovala z bílé dodávky kusy nerezové konstrukce, na které měly později přijít obrovské světlomety.

Přesto ve všem zmatku panoval určitý řád. Většina adelaidských rodin se vymanila z hektických povinností spojených s vánočními svátky, takže v písku teď ležel nespočet ručníků a opálených těl a moře bylo plné křičících a smějících se dětí. Díky lehkému větru se na moři začaly tvořit vlny ideální k surfování a kolem Chrisovy školy stál najednou větší hlouček lidí než před pultem u baru.

Zdálo se, že všichni mají s klesnutím teploty lepší náladu a ona nebyla výjimkou. Pomalu si začínala zvykat na to, že vždycky pár minut před koncem její směny se dole u baru objevil Patrick, objednal dvě mojita a dal se do řeči s Aidenem nebo Erin. Byl u ní v bytě teprve třetí noc a ona byla příjemně překvapena, že ji jeho přítomnost těší. V noci sledovali Hru o trůny, během její směny chodil Patrick nakupovat (Marlene se rozplývala nad množstvím a výběrem pochutin v její – jejich – ledničce) a občas i zůstali pár hodin na pláži.

Tentokrát přišel dřív. Místo obvyklé košile a kraťasů měl pouze plavky, posadil se na barovou stoličku a s úsměvem se dal do řeči s mladou brigádnicí. Prohodili spolu několik slov, ona se poté usmála, pohodila svými zvlněnými černými vlasy staženými do culíku a zmizela za korálkovou zástěnou.

Marlene vrhla poslední pohled na zvlněnou mořskou hladinu, přes rameno si přehodila plátěnou tašku, nasadila si kšiltovku s klokanem v logu a slezla po žebříku. Vyšla směrem k terase baru, ale zvolání jejího jména ji donutilo zastavit a otočit se. Chris za sebou vyčerpaně táhnul oprýskané surfovací prkno a v písku za sebou zanechával rýhu. Za ním se téměř po čtyřech snažila na suchou pláž vyplazit jeho svěřenkyně, mokré červené lokny se jí lepily na obličej a neustále přicházející a odcházející vlny ji nechtěly pustit.

V domnění, že se něco stalo, se Marlene rozběhla: „Co se děje?"

„Podrž mi ten krám, buď tak hodná," zamumlal Chris, rukou si prohrábl mokré vlasy a poté červenovlasé puberťačce pomohl na nohy. Lehce se sehnul, aby jí lépe viděl do obličej, něco jí vysvětlil a ukázal při tom na Marlene, která se stále více mračila.

„Co se děje?" zeptala se znovu, když se k ní oba vrátili, a předala mu prkno.

„Tohle je Tammi." Marlene povytáhla obočí. „Marlene, Tammi. Tammi, Marlene."

„Chrisi, nechám tě suspendovat za to, že šíříš falešnej poplach."

Protočil oči: „Jenom se jí zatočila hlava."

„Nezatočila," ozvala se poprvé Tammi. Marlene si ji podezřívavě prohlédla – vlasy měla plné písku a v obličeji vypadala pobledle.

„Jasně, proto jsi najednou po hlavě spadla do vody," odseknul Chris.

„Pila jsi? Jedla jsi?"

„Nic mi není."

Marlene kmitla pohledem z Tammi zpět na Chrise a povzdechla si. Ze své tašky vyndala z poloviny vypitou lahev Pepsi a podala ji mladé červenovlásce. „Tohle vypiješ. A po zbytek dne nechoď na slunce."

„Nic mi není," zamumlala naposledy Tammi, lahev si ale vzala a potom zmizela mezi ostatními těly na pláži.

Chris se za ní chvíli díval, potom se křivě usmál na Marlene, popadl své surfovací prkno a vykročil směrem ke své škole. Marlene se rozběhla za ním. „Chrisi!"

„Jen mi nevyhrožuj suspendací, jo?"

Protočila oči a odfrkla si: „Protože tohle byl poplach."

„Klidně mohl být, je pravý poledne."

„Sledovala jsem vás."

Chris jako by ji neposlouchal. „Naposledy se zkoušela postavit, dala jednu nohu před sebe, chvíli se dívala před sebe a pak byla ve vodě. A než začneš zase protestovat, tohle nebyla ztráta rovnováhy."

„Chrisi, buď aspoň chlap a nesnaž se hledat výmluvy v šestnáctiletý puberťačce," řekla Marlene.

Těsně před otevřenými dveřmi do přístavby za barem se zastavil, prohrábl si mokré vlasy a letmo se ušklíbl. „To jen abys věděla, co mu řekneme."

„Snad sebou někde nesekne," Marlene si dala ruce v bok a otráveně sledovala jeho spokojený výraz.

„To je lepší. Díky." Chris prkno postavil mezi tucet dalších do bambusového stojanu podél zdi své školy. Vešel dovnitř, z kovového stolku v rohu sebral krabičku cigaret, zapalovač a mobil a rychle si jednu zapálil. Netrpělivě vydechl kouř a zadíval se na dívku před sebou. „Chceš?"

„Ne, dík. Nechceš něco k jídlu?" zeptala se na oplátku.

Uchechtnul se: „Oba jsme u baru viděli sedět pana profesora, lásko. Nejsem si jistý, jestli by mě chtěl vidět dřív než bude muset. Upřímně se mu nedivím."

Praštila jej do ramene a vytrhla mu cigaretu s pusy. Stihla lehce potáhnout, než si ji Chris vzal zpátky. „Nervózní?"

Znovu protočila oči a zkřížila ruce na prsou.

„Tak mi pověz něco víc o tom, jak jsi mě sledovala," usmál se samolibě Chris.

„Sledovala jsem situaci ve vodě. A když je někdo s tebou, nutno podotknout, že to není zrovna nejbezpečnější," Marlene povytáhla koutky rtů. Chris jí přetáhnul kšiltovku přes obličej a potom si ji sám nasadil na hlavu.

„Jak to mezi vámi je?" zeptal se náhle vážně.

Marlene překvapeně zamrkala a nejistě se mu podívala do očí. „Je to fajn. Jo. Jo, je to fajn."

Chris pokýval hlavou a odklepl popílek do písku. „Takže stěhování se bude konat?"

Pokrčila rameny. Znovu přikývl.

„Co je?"

„Nic," řekl Chris a sklopil hlavu. „Jen chci... vážně potřebuju vědět, že jsi si tím stoprocentně jistá. Ne, ne stoprocentně. Na sto dvacet procent."

Marlene se pousmála. „Dobře."

„Můžu se tě na něco zeptat?"

V obličeji byl kamenný a očima upřeně sledoval její reakci. „Jasně," přikývla a lehce znervózněla. Takhle vážný ještě nikdy nebyl. Podívala se mu zpříma do očí a pokusila se jej povzbudit vlastním nejistým úsměvem.

„Máš jednatřicátýho ledna něco v plánu?"

Marlene povytáhla obočí a pak se zasmála: „Ne, asi ne."

„Dobře. A mohl bych mít prosbu?"

„Jasně."

Potáhl z cigarety a chvíli ji pozoroval ve své ruce. „Sestra se vdává. Ten den. A já bych... prostě by bylo vhodný, kdybych tam nepřišel sám."

„Chceš, abych ti dělala doprovod?" zeptala se nechápavě Marlene.

„Jo, jo, tak by se to taky dalo říct. A vím, že je to sakra troufalý, chci říct, jsi s Patrickem. Ale doprovod snad ještě neznamená, že jsi moje... holka. Chtěl jsem tam pozvat Kaylee, tu, co jsem s ní spal na Štědrej den, jenže už se mi neozvala, a momentálně nikoho nemám. Teda, ještě je tu Freddie, jenže s tou jsem už pár týdnů nebyl. No a samozřejmě Nina, s tou přijdu na Silvestra, jenže ještě nevím, jaká je. Takže jsem přemýšlel a Erin nepřipadá v úvahu asi z tisíce důvodů, Prajantu na tohle dost dobře neznám, a pak jsi tu ty a... co je?"

Marlene se začala nahlas smát a v očích jí hrály pobavené jiskřičky. „Teda, Frasere, jestli takhle zveš holky na rande, dost se divím, že s tebou někam jdou. Natož pak něco dělají."

Chris protočil oči: „Nezvu tě kurva na rande. Kdybych tě zval na rande, už jsi dávno u mě v posteli."

„No jasně," vyprskla smíchy.

„Fakt. Ale nebudu panu profesorovi přebírat holku, když to vypadá takhle vážně."

„Jsi fakt magor, víš o tom?"

„Vím, nejsem idiot," neubránil se pobavenému úsměvu, když se Marlene začala znovu smát. „Hele, vážně. Budeš o tom aspoň uvažovat?"

„Jít na rande s Chrisem Fraserem... to se poštěstí každý druhý holce. No jo. Neodolatelná nabídka."

„Není to závazný," zamumlal podmračeně Chris. Celou situaci bral stále neskutečně vážně a Marlene si uvědomila, že pro humor ještě stále není vhodná chvíle.

„Jsem tvá."

Protočil oči, usmál se a naklonil se, aby ji lehce políbil na tvář. „Miluju tě."

„Nesnáším tě," Marlene se široce usmála. Serióznost momentu byla pryč a ona úlevně vydechla. „A teď mi dej cigaretu."

„Já věděl, že ji budeš chtít," řekl, nechal ji vytáhnout si z krabičku tenkou cigaretu a potom jí zapálil. „Ale zveš mě na oběd."

„Myslíš na oběd se mnou a Patrickem?"

„Co já vím. Mám hlad. Je mi jedno, jestli tam bude on nebo třeba růžovej králíček."

Ukázalo se však, že Chris by byl mnohem radši, kdyby místo Patricka seděl na barové stoličce růžový králíček – Marlene dokonce napadlo, že by byl mnohem radši, kdyby místo Patricka chodila a bydlela s růžovým králíčkem.

„Stalo se něco?" kývl, jakmile je spatřil bok po boku kráčet k jeho místu.

„Tý holce se jenom zatočila hlava," odpověděl pohotově Chris a signalizoval brigádnici za barem, aby mu natočila pivo.

„Zlato?" Patrick se jí díval zpříma do očí; Chrisovu poznámku jako by přeslechl.

„Je horko, lidi by se měli hlídat," řekla, chytila svou cigaretu mezi ukazováček a prostředníček a natáhla se pro Patrickovo mojito – tentokrát dvě z neznámého důvodu neobjednal.

Patrick se zamračil: „Mohla bys to típnout?"

Marlene sebou cukla, sklenici s brčkem postavila zpět před něj a natáhla se na druhou stranu bar pro popelník. „Samozřejmě, promiň."

„Budete chtít něco k jídlu?" zeptal se Chris, ale spíše než Marlene věnoval svůj pohled a otázku Patrickovi.

„No, já neví-"

„Dneska mají Caesar salát!" přerušila Marlene Patricka a okamžitě oslovila brigádnici, která právě pokládala před Chrise orosenou sklenici s čepovaným pivem.

„Patricku? Zvu vás," pousmál se Chris.

„Dám si ho taky," odpověděl se střídmým úsměvem a mezi rty uchopil brčko.

„Ještě bych s váma rád probral zítřek, jestli můžu?"

Tím dnem byl Silvestr, oslava Nového roku, slunce se líně schovávalo za bělostnými obláčky, vzduch byl svěží a Marlene se toho dne probudila s úsměvem, který její tvář neopustil ani když ve čtyři hodiny odpoledne mířila ruku v ruce s Patrickem ke Chrisovu domu. Dokonce se rozhodla mu udělat radost a oblékla si krátké černé šaty na ramínka s potiskem slunečnic.

„Jak je to daleko?" zeptal se Patrick, když na červená světla přecházeli přechod na opuštěné ulici. Marlene cítila, jak jeho stisk povolil, když byli znovu bezpečně na chodníku.

„Ještě pár bloků. Chceš, abych to na chvíli vzala?"

„Ne, nechci, abys to tahala," odpověděl a na moment pustil její ruku a promnul si rameno. „Měli jsme jet autem."

Marlene protočila oči. Tuhle konverzaci vedli už počtvrté, Patrick jednoduše odmítal chápat koncept Silvestru. Věděla, že nebude pít, ale představa toho, že před Chrisovým domem by stál jeho stříbrný vůz ji znervózňovala – znamenalo by to, že by se Patrick pravděpodobně uprostřed noci rozhodl, že je čas k odchodu. Doufala, že pod vlivem Aidena, Doma, Chrise a Mishe se přeci jen rozhodne trochu napít, všichni se budou bavit dlouho do rána a on nakonec bude příliš unavený na to, aby šli domů pěšky.

„Vážně, proč vůbec musíme tohle tahat s sebou? To Chris doma nemá dostatek alkoholu?" Patrick mluvil o vytahané bavlněné tašce, kterou měl přes rameno. Mimo několika lahví piva z Marleniny ledničky obsahovala také rum, který dostala k narozeninám. Chris je o to vyloženě nežádal, ale neurčitě se předchozí den u oběda zmínil o tom, že by byl rád, kdyby každý z hostů něčím přispěl. A aby každý z hostů přinesl nějaká cédéčka.

Marlene zatnula zuby: „Přijde ti vhodný přijít na večírek s prázdnýma rukama?"

„Mohli jsme přinést meloun."

„Vždyť i Baby se kvůli tomu cítila trapně!" musela se zasmát.

„Kdo?"

„Hříšný tanec, Patricku."

„Samozřejmě."

Na příjezdové cestě u Chrisova domu už stála modrá oprýskaná Honda, kterou jezdila Erin. Marlene úspěšně ignorovala pohled, který jí Patrick věnoval, když si auta všiml, a bez klepání nebo zvonění vzala za mohutnou mosaznou kliku na vchodových dveřích. Z útrob domu se ozývala hlasitá hudba, poznávala skladbu War Pigs od skupiny Black Sabbath. Své prošlapané conversky kopla do kouta mezi ostatní páry bot a bez čekání na Patricka, který rozvazoval tkaničky svých kožených polobotek, vešla do haly.

„Ahoj Marlene!" pozdravil ji z kuchyně Mishri a rovnou jí do ruky vrazil panáka rumu na přivítanou.

„Vždyť je pět hodin," zaslechla za sebou nevěřícně hlas Patricka.

„Omyl, není ani půl pátý," opravila jej Erin, která se vynořila zpoza Mishriho.

Patrick stáhl obočí, a potom na zem postavil Marleninu tašku s alkoholem a podíval se na Erin: „Tohle jsme přinesli."

Modrovláska je ovšem obešla a zmizela v obývacím pokoji. Mishri Patrickovi podal panáka rumu a usmál se: „Tak to můžeš dát do kuchyně."

„No, já..."

„V lednici by ještě mělo být místo."

Patrick se nevěřícně ohlédl za Mishovými zády a potom se ušklíbl na Marlene.

„Co je?" zeptala se podmračeně.

„Vždyť má mít na starost alkohol, nebo ne?"

Několikrát zamrkala: „Co?"

„Jsme tady hosti."

„Stejně jako on."

„Tak kde je Chris? Přinesl jsem mu všechno, co chtěl, nebudu dělat služku a uklízet," odsekl Patrick. Marlene cítila, jak bolestivě zatíná ruce v pěst. Zavřela oči, nadechla se a rty stiskla do úzké linky.

„Nejsme na večírku, jsme na obyčejným setkání s přáteli. Jestli chceš hostesky a někoho, kdo by ti sundal kabát a odnesl ho do šatny, sedni do auta a jeď do centra do baru."

Jako by si náhle uvědomil, že přepískl, sklonil hlavu a ledabyle se zasmál. „Vždyť víš, že jsem si dělal legraci." Marlene povytáhla obočí. „Ukážeš mi, kde je tady lednička?"

Kývla směrem k pootevřeným dveřím do kuchyňského koutu, otočila se na patě a zaplula do obývacího pokoje, aby se přivítala se zbytkem svých přátel.