Když byla Marlene Blackburneová ještě na univerzitě a mohla se pyšnit (nebo alespoň z pohledu některých jejích spolužáků) titulem spolubydlící a kamarádky Leanne Farrahové, noční vycházky do klubů a na festivaly nikdy netrvaly dlouho po setmění. Jakmile se na obloze začaly rýsovat první hvězdy (a Leanne to dokázala kontrolovat i v zakouřeném baru bez oken), zavelelo se k odchodu. Marlene většinou neposlechla, doufajíc, že někdo zůstane na pár dalších drinků s ní, ale nikdy se tak nestalo.

„Kampus má svou večerku, kterou bychom měli dodržovat," odůvodňovala své brzké příchody zpět na pokoj Leanne. Zvláště o víkendech však byla ona a ostatní jediní, kdo se večerkou řídili. Kampus byl opuštěný a jeho obyvatelé se po skupinkách a za opileckého chichotání trmáceli do schodů, chlapci často zmatení tím, že jejich klíč nepasuje do velkých prosklených dveří, které vedly do chodby s dívčími pokoji. Když se tohle stalo, druhý den na snídani si Leanne vždy postěžovala a často dokonce apelovala na všechny spoluobyvatele, aby se chovali zodpovědněji a večerku dodržovali. Marlene málokdy dokázala udržet vážnou tvář, ale i přes nenadálou touhu nikdy nepopadla slánku nebo plátek rajčete, aby jím šprtku Farrahovou, jak byla tajně svým okolím nazývána, trefila do vyžehlené blůzy uniformy.

O několik let později s úsměvem na tváři seděla na ručníku s nohama zabořenýma do písku a společně s ostatními zírala do ohně, který uprostřed pláže rozdělali. Slunce stále ještě svítilo, ale i tak Marlene zahlédla pár zářících hvězd. Z baru na dohled od nich se stále linula hudba a bouřlivý smích, ale Aaron to vyřešil tím, že k jejich táboráku zaparkoval svůj van, otevřel dveře kufru a pustil své stereo, kterým se skromně pyšnil.

V hladkém vyhřátém písku byly zapíchané poloprázdné lahve s pivem, ale nikdo z nich neměl potřebu se opíjet. Užívání si přítomnosti ostatních přátel za plného vědomí bylo mnohem příjemnější, stejně tak jako myšlenka na ráno bez bolesti hlavy.

Dominic z kapsy kraťasů vytáhl krabičku cigaret, jednu si zapálil o oheň a zbytek nechal kolovat. Chris, podobně jako Marlene, odmítl; oba dva si radši užívali vlahý mořský vzduch, který se s příchodem noci pomalu ochlazoval.

Nastalo ticho přerušované jen klidnými tóny skladby Nutshell, praskáním dřeva a hlasitými výbuchy smíchu směrem od baru. Aiden, černoch s dredy a jeden z kuchařů v plážovém baru si povzdechl a natáhl se do písku. Byl minimálně o dva roky mladší než zbytek a k jejich partě se přidal tři večery po svém nástupu do práce (což bylo asi před dvěma měsíci), kdy si k nim přisedl na základě zaslechnuté skladby z Aaronova vanu, a na základě přiznání, že nesnáší jak svého šéfa, tak jeho výběr hudby.

„Proč tam je takovej bordel?" ptala se Erin, Domova sestra. Měla kratší rozcuchané černé vlasy s modrým ombré a bledý špičatý obličej. Povahově však byli velmi odlišní, Erin se na rozdíl od Dominica často míchala do sporů a vždycky měla do říct. Zároveň byla trochu tajnůstkářská a Marlene jí ještě stále nedokázala přijít na kloub.

„Šéfíkova dcera slaví osmnáct," odpověděl Aiden a zvedl hlavu, „copak ti to neříkal?"

„Nemluví se mnou," pokrčila rameny.

„Osmnáctka?" zopakoval Chris a Aaron se ušklíbl.

„Chrisi, lásko, je ti skoro třicet," upozornila ho Marlene a on si políbil prostředníček.

Aiden protočil oči: „Není hezká."

„V rámci lásky k duze a růžovým poníkům – co ty o tom můžeš vědět?" zeptal se Dominic a prsty nad svou hlavu naznačil oblouk připomínající právě symbol homosexuálů.

Aiden se začal smát: „1:0 pro tebe, Newmane."

„Je tu teda někdo, kdo nám může doložit, jak vypadá?" přerušil smích Chris a s přimhouřenýma očima si prohlédl všechny, kteří seděli v kruhu kolem ohně.

„To mi připomíná – kde je pan profesor?" ozval se Dominic a podíval se na Marlene.

„Ale no tak, Dome, ten nikoho nezajímá," protočil oči Chris a mrkl na svou kamarádku, která ho se smíchem praštila do ramene. „Tak kdo tu kočku viděl?"

„Jenom já a Aaron."

Chris si teatrálně schoval obličej do dlaní: „Jenom vy dva?! Za co mě trestáte?"

„Ale no tak, náš americký přistěhovalec se zálibou v titěrných domečcích nám k ní jistě něco řekne, viď?" Dominic udělal štěněčí oči a Erin mu vlepila sesterský pohlavek.

Aaron se tajemně ušklíbl a vyfoukl kouř ze své cigarety: „Momentálně mě děvčata nezajímají."

Chris s Domem nasadili zoufalé pohledy, zatímco zbytek osazenstva se začal smát.

„Tady vidím růžovou mlhu," řekla zpěvně Marlene, jak měli ve zvyku, když naráželi na to, že je někdo z nich zamilovaný nebo ve vztahu.

Aaron se ke své nejbližší přítelkyni otočil s nečitelným výrazem ve tváři. Pak se na sebe usmáli. Poznala, že se posledních pár týdnů nechová tak roztěkaně, je tišší a často se usmívá. Taková byla jeho pravá povaha a jí se líbilo, že ji konečně nemusí sdílet jen se svými přáteli, ale i s někým bližším. Zároveň ji potěšilo, že tak trochu tušila, kdo tím bližším bude.

„Hej, Amíci!" zvolal Dominic, „přerušte laskavě to svoje kontinentální spojení, mohlo by to totiž ten náš roztrhnout vejpůl!"

Aaron stáhl své rozcuchané vlasy do gumičky a vypil zbytek svého piva. Pak se zvedl: „Písničky na přání?"

„Dej mi tam něco od papriček, než si tam ta tvoje americká kráska natrvalo zamluví Pearl Jam," zaprosil Chris a Aaron zmizel v útrobách svého domu na kolečkách. Vzápětí se ozvaly první tóny skladby Under The Bridge. Chris se jako na povel postavil a s lahví piva v jedné ruce a klackem, který vytáhl z ohniště, v druhé se začal komicky motat kolem nich a tančit.

Marlene si natáhla nohy přes místo, kde předtím seděl, a poté, co ji ujistil, že popel bude odklepávat na druhou stranu, si hlavu položila Aaronovi na stehno. Když se znovu zeptal, co má pustit dál, nikdo se neozval a brzy se Chrisovy papričky dostaly do hlavy i metalové Erin, takže nebyl důvod dál výběr hudby řešit.

Asi půl hodiny jen polehávali nebo se zvedali na nohy a pod Chrisovým vedením tančili, navzájem si odklepávali popel na nohy a nadávali si za to, až skončili u problému, kterému nedokázali přijít na kloub – došlo pivo. Pili pomalu, ale v šesti lidech se půl basy vypilo nezvykle rychle.

„Poslyš, Erin, má dneska přijít ten tvůj frajer?" zeptal se Dominic.

„A přijede i se ségrou?" zajímalo Chrise a oslovená protočila očima.

„Proč?"

„Je hezká," odpověděli na stejno a ona přimhouřila oči.

„To je ujetý," okomentovala to.

„Proč?"

„Protože navzájem nemůžeme chodit se sourozencema," řekla Erin.

„Tak přijde?" zeptal se Chris.

„Ne."

„Jsme v háji," vyhodnotil situaci Dominic.

„A to proč?" zeptal se Aiden.

„Kdo přijde poslední, chodí pro pivo," obeznámila ho Marlene.

Aiden uznale pokýval hlavou a zase se položil do písku. Byl problém to pravidlo uplatnit, protože jelikož na pláži všichni pracovali, založili táborák společně a nikdo tudíž nepřišel první ani poslední. Chvíli seděli a mlčky zírali do ohně. Pak se Dominic napřímil.

„Znáte ten vtip o blondýně?" nečekal na odpověď a s pohledem upřeným na světlovlasou Marlene pokračoval, „blondýna sedí u ohně a tvrdí, že přišla s ostatními, ale je to blondýna, takže už zapomněla, že nakupovala?"

„Ne!"

„Ale jo," usmál se škodolibě Dominic. „Nebo snad obžalovaná tvrdí, že má svědka, který jí potvrdí, že nakupovat nebyla a podobně jako my ostatní pracovala už od rána?"

Marlene si zoufale prohrábla vlasy: „Ty vtipy tě jednou dostanou do hrobu."

„A tebe nakupování," bránil svého kamaráda Chris. „Ber to jako daň za to, že jsi promarnila svou šanci na nejlepší partii tvého života, krásko."

„Ach, jak trpím," chytla se Marlene za srdce a zvedla se. „Nějaká zvláštní přání?"

„Ten nový koktejl, co děláme od minulýho týdne," řekla Erin.

„Cigarety, camelky," přidal se Dominic.

„Mohla bys přinést XXL nachos se sýrovou omáčkou s extra paprička-"

„Byla jsem jen zdvořilá!" křikla, protože už byla několik metrů od nich, a na výbuch smíchu reagovala zvednutým prostředníčkem.

Red Hot Chilli Peppers utichali a nahradily je uši-trhající zvuky rapu. Její úsměv zmizel, když se davy opilých náctiletých přátel šéfovy dcery potácely po tanečním parketu a ona se jimi musela prodírat k baru. Názvy specialit na křídové tabuli nahradil nápis Všechno nejlepší, Suze! a ze stropu visely různobarevné balonky. Nikdo si naštěstí nic neobjednával, takže se Marlene jen naklonila přes pult a máváním se snažila upoutat šéfovu pozornost.

„Marlene!" překřičel skladbu, kterou Marlene několikrát zaslechla v rádiu a raději přeladila, obtloustlý muž páchnoucí olejem. Na hlavě měl papírovou barevnou čepici a Marlene se divila, že jeho dceři nevadí, že dohlíží na její oslavu. Nebo spíš že jemu nevadí, že většina pozvaných zvrací do křovin za barem.

„Přišla jste popřát Suze? To jste moc hodná!" usmál se a Marlene se kousla do rtu. Zřejmě už taky něco popil a ona neměla zájem ho zastihnout ve výřečné náladě.

„Potřebovala bych další malou basu piva," křikla mu do ucha a on přikývl. Zmizel za zástěnou z korálků a Marlene zatím v automatu vybrala Domovi camelky. Zezadu do ní náhle někdo strčil a když se ohlédla, viděla, jak se ten mladík sklání nad odpadkovým košem. Nakrčila nos a doufala, že se šéf vrátí co nejdříve.

„Kurva, to je Gardner!" to vyjeknutí protrhlo okolní hluk a smích a Marlene se také otočila. Směrem z města opravdu přicházel k baru Patrick Gardner, středoškolský dějepisář. Marlene se usmála, možná proto, že se ukázal v plátěných kalhotách a polokošili, možná kvůli snaze opilých předvádět naprosto střízlivé.

Zvedla ruku na pozdrav a Patrickovi se ve tváři zjevila úleva. Prodral se k ní (jelikož jej všichni poznávali, bylo to pro něj mnohem jednodušší, než to bylo pro ni) a letmo ji políbil na tvář.

„Už jsem si říkal, že tě tu nenajdu," řekl jí do ucha.

„Neboj, jsme vzadu, aby nás neotravovali," usmála se. „Měl jsi vidět, jak ztuhli."

„Stačil mi ten výkřik," protočil oči Patrick.

Marlene pokrčila rameny: „Bez něj bych netušila, že tu jsi."

„Tady to je!" šéf na pult vyzvedl zpola plnou basu piv, na které byla umělohmotná nádoba zakrytá alobalem. „Pozornost podniku, když má dcerka osmnáct!"

„Ehm, díky," Marlene se neodvažovala přemýšlet, co by tam mohl zabalit. Upřímně doufala, že to nebudou hranolky. Strčila mu do ruky pár papírových bankovek a basu stáhla z pultu na zem.

„O půlnoci bude dort, tak se stavte!" křikl ještě, ale to už si to rázovala zpátky k ohništi.

„Pomůžu ti," řekl Patrick a vzal basu z jedné strany.

„Jak ses celý den měl?" zeptala se Marlene a táhla ho směrem k moři, aby mohli jít vlnami.

„Docela to šlo, musíme se připravovat na Reynoldse, pozítří má přijít na reparát," pronesl Patrick a jen neochotně se ve svých značkových botách přibližoval pořád víc k vodě. „Ale vzhledem k tomu, že jsem ho tam teď zahlédl, nepředpokládám, že by se o to nějak zajímal."

Marlene se uchechtla: „To s ním soucítím."

„Měla bys spíš soucítit se mnou," opáčil Patrick.

„A to pročpak?" zamrkala, „ty už přece víš všechno."

Patrick otevřel pusu, ale nakonec ji jen políbil. „Opravdu chceš jít vodou?"

„Samozřejmě! Je to to nejpříjemnější!" zvolala, když už byla dostatečně ve vodě, aby jí vlny smáčely nárty. „Pojď."

„Nemůžu, mám uzavřené boty."

„Tak si je sundej," ponoukala ho Marlene.

„Stejně už tam skoro jsme, nemá to cenu," řekl a Marlene z toho vyčetla víc, než chtěla. Plánuje jim tam jen nechat basu a pak ji vzít pryč. Své zklamání na sobě nedala znát a nasadila chabý úsměv, který ovšem Patrick v usedající se tmě stejně nemohl vidět.

„Támhle jsme," zvolala, když už se blížili k táboráku a zaslechli stále nevyměněné hudební album hrající z Aaronova kufru. Už z dálky viděla, že Erin tančí s Aidenem a Chris něco divoce gestikuluje.

„Ty jsi jediná střízlivá, že tě poslali pro další pivo?" zeptal se Patrick.

„Cože?" Marlene se zakuckala, „nikdo z nás není opilý. Šla jsem, protože jsem dneska přišla jako poslední."

„Stejně tě neměli posílat. Jsi dívka," řekl zatvrzele Patrick.

Marlene se zasmála: „Jsme parta přátel, nehrajeme si na formality."

„Ale tohle je přece základ slušného vychování."

Na to už nezareagovala.