Marlene si připadala jako v panoptiku. Bylo pět hodin odpoledne, pláž byla plná dětské radosti a pro jednou se z reproduktorů baru ozývaly relativně poslouchatelné melodie. Vánoční koledy zřejmě rodiny na letních prázdninách urazit nemohly. I šéf si pořídil vlastní strom, stál pod hlídkovací věží a byl ozdobený plyšovými klokany, mořskými živočichy a dalšími typicky australskými zvířaty. Pod ním ležely krabice ledabyle zabalené do bledě modrého papíru a ovázané zlatými stuhami. Všimla si, že děti se kolem nich nenápadně pohybují a snaží se zjistit, jestli jsou pravé a jestli v nich něco je, popřípadě proč nemají jmenovky.

Strom, který objednal Chris, měl mnohem hustší a zelenější větve a Marlene musela dodat, že byl i mnohem hezčí, přestože žádné dárky pod ním neležely. Ozdoby, které Aaron vytáhl ze svého auta, byly tradiční slamění andělíčci, zvonečky a komety. Některé byly nabarveny na zeleno nebo na červeno, jiné zůstávaly žlutavé.

Všichni měli na hlavách červené nebo zelené santovské čepice s rolničkami a Marlene nedokázala zachovat vážnou tvář, když si je nasadili i kluci, kteří na sobě měli jen plavky.

Mishri si vysadil Erin na ramena, aby mohla na špičku připevnit velikou slaměnou hvězdu. Pra i Marlene tu roli odmítly, Prajanta zřejmě protože nechtěla, aby se o ni Chris a Dominic poprali, Marlene protože se zdobení neúčastnila. Vánoce jí příliš jasně a bolestně připomínaly rodinu a domov a ona ty vzpomínky nechtěla propustit na povrch, i když momentálně je mohla slavit s vlastní ‚rodinou'. Raději seděla v písku a navlékala jednotlivé ozdoby na háčky a podávala je zdobícím. Aaron si její zdrženlivosti všiml a zdálo se jí, že jej určitým způsobem uklidnilo, když se jí vrátila poněkud pochmurná nemluvná nálada. Pokaždé, když zjistil, že jej pozoruje, věnoval jí jeden ze svých úsměvů.

Nikdo si nestěžoval ani neprosil Aarona, aby pustil něco, co by přehlušilo hudbu z baru a křik dětí, celá jejich parta ležela nebo seděla v písku a přátelsky si povídali. Aiden sice několikrát navrhl, že dojde pro pivo, ale nesetkal se s úspěchem. Marlene jeho posedlost alkoholem začínala být nepříjemná, podobně jako jeho neschopnost kontrolovat se a znát svou míru. Snad každý večer odcházel opilý, přihlouple se smál a nevnímal ostatní. Byla si jistá, že není jediná, ale zatím žádný z nich nesebral odvahu mu to vytknout.

„Chce někdo na prkno?" zeptal se náhle Chris a kývl směrem ke skladu surfů.

Žádná odezva se nedostavila. Dom jako jediný zvedl hlavu, ale nezdálo se, že by měl větší zájem.

„No tak, dám vám padesát procent slevu," zaprosil Chris.

„Jak šlechetné, hned se hlásím!" zvolala ironicky Erin a položila hlavu Mishovi do klína.

Marlene zakroutila hlavou: „Máš plnou pláž, kdyby ses uráčil zvednout a pozeptat se lidí, za chvíli ti dojdou prkna."

„Lidi už tohle moc nebere," protočil očima Chris. „Navíc mi nejde o peníze."

„Fajn, tak pojď," Aaron se vyšvihl na nohy a podal Marlene svou cigaretu.

Chris si jej nedůvěřivě prohlédl, ale pak se za ním rozběhl. Erin kroutila hlavou a ostatní se smáli. Zanedlouho oba dva vyšli ven ze základny, každý nesl svůj surf a Aaron si stahoval vlasy do uzlu. Vstoupili do vody a lehli na prkna. Pak pádlovali do větší hloubky, kde vlny dosahovaly největší výšky.

Marlene i ostatní je chvíli sledovali, ale vlny nebyly příliš silné a atraktivnější byl Aaron, který neustále padal. Surfovat se naučil právě tady před čtyřmi lety. Jako jeden z cílů své cesty kolem světa si zvolil Austrálii a Adelaide se mu na mapách zalíbilo. Poštou od něj tenkrát přišla pohlednice s motivem pláže, kam Aaron propiskou načrtl sebe, jak surfuje. V popisku pak připsal, že takhle by to alespoň mělo vypadat, ale on je poleno. Byl to první dopis, ve kterém zaznělo Chrisovo jméno a poznámka, že by si s ním Marlene určitě rozuměla. V té době to pro ni bylo jedno z mnoha jmen a destinací, které během těch tří let Aaron navštívil a když se jí jednou v noci při pozorování hvězd na střeše garsonky svěřil, že by se do Austrálie rád přestěhoval, jméno Chris Fraser se jí nevybavilo.

Ona sama surfování několikrát zkoušela, ale nadáním na sporty příliš neoplývala. Měla problém udržet na kluzkém prkně stabilitu, a proto se mnohem radši věnovala zachraňování tonoucích surfařů než riskováním, že někdo bude muset zachraňovat ji.

Jules stál ve vodě, vrtěl ocasem a na páníčka znepokojeně štěkal. Když už byli oba vyčerpaní, labrador se jim vydal naproti a Chris jej vysadil na prkno, takže se Jules vezl jako král a nasadil k tomu příslušný povýšený pohled. Aaron i Chris prkna zapíchli do písku a celí udýchaní se posadili zpět mezi ostatní. Chris Marlene hodil ruku kolem ramen a ona mu dala přátelský pohlavek.

„Proč jsem kvůli tobě vždycky mokrá?" zeptala se a Chris se ušklíbl. „Ty mizero, přestaň myslet ve dvojsmyslech."

Aaron natáhl mokré nohy před sebe a vyždímal si mokré vlasy. Pak se ohlédl po Marlene: „Ty už asi mojí cigaretu nemáš, viď?"

„Ne, to opravdu nemám," zasmála se Marlene, z kapsy vytáhla krabičku camelek a podala mu ji.

„Já se jen ptal, nechci ji," odmítl Aaron a nastavil svůj obličej slunci.

„Moc ti to nešlo," rýpla do něj Marlene a rozesmála se, když jí začal svou obrovskou dlaní deformovat obličej.

„Jsme viděli, když sis na to stoupla ty."

„Jen jsem žila v přesvědčení, že všichni jsou lepší než já. Zvedl jsi mi sebevědomí, díky."

Aaron otevřel oči, zmaten její neobvykle veselou náladou: „Co se stalo?"

„Jsem šťastná. Za tebe," vysvětlila a měla problém udržet vážnou tvář, když viděla jeho zmatený výraz.

Odpoledne ubíhalo rychle a pláž se s příchodem večera začínala vyprazdňovat. Rodiny s dětmi balily všechny nafukovací hračky a slunečníky a vracely se do svých domovů, takže u baru a na ručnících zůstaly jen skupinky teenagerů a dvacátníků. I to zřejmě zapříčinilo, že s úderem půl sedmé šéf vyměnil vánoční koledy za svůj oblíbený pop.

Chris se chytil za hlavu: „To není možný. Tři dny do Vánoc a my stejně musíme poslouchat Britney Spears. Proč?"

„Už tam jdu," protočil oči Aaron a kývl na Marlene, „jdeš se mnou?"

Podle jeho výrazu pochopila, že ani tak nejde o otázku, jako spíš o prosbu. Viděla mu na očích, že s ní potřebuje mluvit. Pokrčila rameny a nechala se od něj vytáhnout na nohy. Společně odešli pár metrů od skupiny a vstoupili do karavanu. Marlene se posadila na Aaronovu neustlanou postel a zkřížila nohy. Sledovala, jak se shýbá a hledá desku, kterou by mohl pustit. Prostor jeho kufru jí téměř bolestně připomínal garsonku, kde spolu žili, a ji mrzelo, že už tomu tak není a zřejmě nikdy nebude. Být spolubydlící Aarona Walterse bylo něco, na co nikdy nezapomene. Člověk si takové období prožije jen jednou, protože bydlet se svým nejlepším přítelem nemůže vydržet navždy.

Zakroutila hlavou, aby se těch myšlenek zbavila a raději se soustředila na to, co přijde. Z toho, jak bezradně a ledabyle se Aaron ve své sbírce přehraboval, pochopila, že nic konkrétního nehledá a buď čeká, až sama promluví, nebo vymýšlí správná slova pro svůj začátek konverzace. Marlene mluvit nechtěla a ani nepotřebovala. Nebyla to ona, kdo si chtěl promluvit, proto si zamyšleně začala dlouhé vlasy splétat do copu a pohled měla upřený na obal alba Dirt Aaronovy oblíbené hudební skupiny.

„Jak jsi to zjistila?" zeptal se náhle a ona vzhlédla.

„Prosím?"

„Jak jsi to zjistila?" zopakoval a tentokrát se otočil, aby jí viděl do očí.

Marlene se pousmála: „Jste začátečníci. Má tvoje tričko."

Aaronovi zacukaly koutky. Promnul si tvář a pak se posadil vedle ní. „Tobě nic neunikne."

„Tobě taky ne."

„To tvoje mrkání a úsměvy nebyly zas tak nenápadný, Marls," upozornil ji Aaron.

Nastalo ticho. Aaron měl pouze dva vážnější vztahy, pokud věděla, a přesto o nich příliš nemluvil. Jednoduše nebyl ten typ, který by se rád svěřoval, že byl se svým milovaným na rande v kině. Mnohem raději nechával lásku skrytou, jako kdyby se snad bál, že mu ji může společnost ukrást. Svým způsobem to byla pravda.

„To je Demri?" ukázala na album s fotografií ženy zpola zahrabané do prachu a písku.

Aaron se překvapeně otočil a pak se usmál: „Spousta lidí si to myslí. Není. Je to nějaká random modelka. Ale Demri by tam vypadala líp."

Její pokus o změnu tématu se zdál úspěšný, protože Aaron zareagoval a viditelně se uvolnil, ale ona nevěděla, jak pokračovat. Zkousla si spodní ret a dopletla svůj cop.

„Vždycky jsem měl pocit, že ti spletený vlasy sluší víc," promluvil a Marlene proti své vůli zrudla. Jeho komplimenty ji nikdy do rozpaků neuváděly. Napadlo ji, že to může být atmosférou a tématem, které v karavanu dělá poněkud dusno. Odkašlala si.

„Díky," zamumlala.

Nevěděla, jestli je víc trapně jí, že mu přiznala, že odhalila to, co se tak dlouho snažil skrývat (ale jak dlouho?), nebo jestli je v rozpacích spíše on, když tu debatu otevřel a všechno jí tak potvrdil. Poprvé za dobu, kdy se s ním znala, měla touhu se zvednout a odejít a netrápit jej svou přítomností. Rychlým pohybem ruky prsty rozpletla své vlasy a zvedla se.

„C-Co... Co si o něm myslíš?"

Ztuhla a pomalu se otočila: „Cože?"

Aaron nervózně poklepával svou levou nohou a obličej měl schovaný v dlaních: „Co si o něm myslíš. O Aidenovi."

„Nemyslela jsem si, že je tvůj typ," řekla upřímně Marlene a s každým slovem se malými kroky přibližovala zpět k němu, až dosedla zpět na postel.

„To jsme dva," Aaron ze sebe dostal zoufale znějící smích.

„Poslyš, já vím, že nemáš rád, když ukazuješ vztah veřejnosti," řekla opatrně a ruku mu položila kolem ramen, „ale my jsme parta přátel. A nikdo vás neodsoudí. Neříkám, že s ním máš chodit za ruku a během večera ho líbat. Jen si myslím, že bys to neměl tajit a zbytečně se stresovat."

Nezmohl se na víc než na přikývnutí. Přitáhla jej k sobě a on jí položil hlavu na rameno. „Vážně jsem za tebe šťastná, Aarone."

„Neboj, tvůj nadšený výraz mluvil dneska za všechno," ušklíbl se a políbil ji na spánek. „Děkuju ti."

„Od toho se máme, nebo ne?"

„Samozřejmě."

Otevíral ústa, jako by chtěl ještě něco dodat, ale přerušilo jej zaklepání na otevřené dveře. Marlene se od Aarona odtáhla a spatřila Prajantu, jak nejistě nakukuje dovnitř.

„Pardon," řekla, „Chris mě vyslal, abys nezdržoval a neotravoval jeho snoubenku."

Marlene protočila oči a Aaronovi se na tváři objevil křivý úsměv.

„Máš nějaké přání, když už jsi ráčila cestu do mého království?" zeptal se jí a pobídl ji, aby vstoupila.

„Je mi to úplně jedno, nejsem takový fanda hudby," pokrčila rameny a rozhlédla se. Zaujal ji Aaronův skicák ležící rozevřený na zemi mezi deskami. „Můžu se podívat?"

„Samozřejmě," přikývl Aaron a do přehrávače vložil Marlenina oblíbeného zpěváka Eddieho Veddera a jeho skupinu Pearl Jam.

„Jsi vážně dobrej," řekla Pra a obdivně se na autora podívala. „Přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses tomu věnoval?"

„Obrazy v dnešní době lidi nezajímají," zakroutil hlavou Aaron, „navíc bych to všechno musel nacenit, aby se mi vůbec vyplatilo kreslit."

„To je jasný, ale já spíš myslela třeba tetování," vysvětlila a dál listovala jeho kresbami a náčrty.

„To jsem nikdy nedělal," zasmál se Aaron.

„Ale já jo."

Zarazil se a vzhlédl: „Počkej..."

„Tetuju henou, protože je oblíbená a je snadný s ní pracovat. Nepotřebuješ žádný velký malířský schopnosti, děláš jenom mandaly," řekla Prajanta, „zkoušela jsem tetovačky, jenže na to nejsem dostatečně dobrá."

„Počkej," zopakoval ještě jednou, „chceš mi říct, že bys mě mohla naučit tetovat?"

„Já myslela, že to dávno umíš a že třeba to, co máš na předloktí, sis dělal sám."

„Dělal jsem jenom návrh. I k tý lebce na zádech a tomu kotníku."

„To je skoro hřích," zvolala Prajanta a společně s Marlene se zasmály. „Byl by z tebe fakt dobrej tatér. Začneš na slupkách od banánů a prasečí kůži. Pak můžeš zkusit tetovat sebe a ty, co ti budou věřit."

Aaron se chytil za hlavu a prohrábl si vlasy: „Tohle... tohle je asi nejlepší vánoční dárek, co jsem dostal."

„Nic jsem ti nedala," zasmála se překvapeně Prajanta.

„Dala jsi mi naději a možnost. To je víc, než si zasloužím."

„Nemel hlouposti, Aarone," řekla Marlene, „tohle zní fakt dobře."

Na tváři se mu objevil široký úsměv: „Pra, nebude ti vadit, když tě obejmu?"

Zakroutila hlavou a zasmála se, když ji zvedl do vzduchu. Marlene si uvědomila, že i jí na tváři hraje úsměv, až ji téměř bolely koutky. Všem třem zářily oči a ona si nevzpomínala, že by kdy byla šťastnější. Do té doby si vůbec neuvědomovala, jak moc ji Aaronovo štěstí a úspěchy mohou ovlivnit.