Stála v pokoji. Černé kruhy pod očima jí ladily k červeným brýlím. Držela ten papír v rukou. Na svitku bylo napsáno rozhodnutí, ozdobené roztrženou červenou pečetí – přijetí na PUN. Jakoby z ní spadl kámen, ale zároveň na ní přistála hora. Dostala se i na všechny ostatní univerzity, kam dala přihlášku. Byla tu však ona komplikace, která s úspěchem musela přijít. Sdělení této informace otci.

Ten den Izaně došlo něco důležitého. Nebyla jen dědičkou rodiny Waltory. Byla zatraceně chytrou dědičkou.

Otci onu sladkou novinu oznámila při večeři. Když u toho byla celá rodina – strýc, dvě tety, prarodiče, duchem nepřítomná matka a služebnictvo. Chtěla mít publikum. Nikdy jí neuhodil, ale už několikrát se natahoval. Byla to forma prevence z její strany.

Pán domu mlčel. Stejně jako všichni ostatní. Němé tváře plné úžasu. Nejen kvůli tomu, co dokázala, ale také kvůli tomu, že si to dovolila. A většina z nich přemýšlela, jak zařídit, aby na univerzitu nenastoupila – zvláště její otec.

„Jsem první, nepřišla jsem ani o bod," informovala a strčila papír s červenou pečetí hlavě rodiny pod dlouhý nos.

„Co sis myslela? Co tvoje svatba?"

Na tuto otázku se připravila. Nerozhodila ji, alespoň ne navenek. Uvnitř však byla stále malá holčička, která se bála cokoliv říct.

Urovnala si brýle na nose, nechala znít vzduchem krátkou pomlku a pravila: "Víš, co jsi mi vždy říkal o naší rodině, otče? Že je nejbohatší na celém Nasussu a že kdyby chtěla, mohla by si koupit vládu. Že po generace získává majetek, který je potřeba chránit. Opravdu chceš, aby o tom majetku rozhodoval někdo, kdo není z naší krve? Někdo, kdo se jen přižení?"

„A co jiného mi zbývá?" hlava rodiny se výmluvně podívala na svou ženu.

Na Nasussu nebyly povoleny rozvody . Neměl syna. Izanina matka otěhotněla jen jednou a pak zešílela. Zrovna teď věnovala pozornost jen polévkové lžíci. Opěradlo kolečkového křesla jí podpíralo hlavu, aby nespadla na rameno.

„Zbývám ti já. A myslím, že jsem lepší volba, minimálně jsem první v historii, kdo získal z přijímaček na PUN všechny body," sledovala jeho mimiku.

„Dobře, když myslíš že to je tak lehké, ale upozorňuji tě holčičko. Jeden přešlap a skončila jsi," tak zněl ortel.