Levitující čtečku skoro přehodila přes místnost. Krev v žilách jí rázem proudila o něco rychleji. Nebylo to tam. Ani čárka o tom, že by nemohla studovat. Svaly okolo úst se stáhly a horní zoubky mírně přesáhly spodní ret. Po dlouhé době se cítila naprosto báječně. Měla chuť napochodovat před otce a povědět mu to. Jedno sladké, ale já můžu tati.

Vstala, světle fialové dlaně zapřela o bedra. Páteř vydala krásně uvolňující zakřupání. Nos dlouhý jako špičaté uši trčel pyšně nahoru. Byla Nasusská. Příslušnice nejinteligentnější rasy v celém Hvězdosmíru. K bohyni žel byla také žena narozená do vysoce postavené rodiny, a od takových se, podle slov Izanina otce, nepředpokládá žádný převratný intelektuální výkon. Škoda tati, pomyslela si. Jen se to nepředpokládá, ale není to zakázané. Zhluboka se nedechla. Před očima jí tančila kupa slov.

Neuctivé.

Neslušné.

Nepatřičné.

                                                                                  Nevhodné a další. 

Do háje se vším nevhodným. Pomyslela si. Rychle poklepala na flybook.

Obrazovka se bez její pomoci odpojila od klávesnice a vznesl se do vzduchu, aby byla v úrovni Izaniných očích. Chytré zařízení dokonale monitorovalo kam míří zornice uživatele a ovládalo monitor tak, aby na něj majitel co nejlépe viděl. Izana se rozhodla změnit polohu. Nebude přeci stát a ťukat do klávesnice.

Posadila se. Monitor se přizpůsobil její trajektorii, stejně jako klávesnice, která se zvedla ze stolu a zamířila na postel, kam se mladá Waltoryová usadila. Jen co se vesmírčanka přestala vrtět, klávesnice přistála na černé sukni.

Dlouhými, kostnatými prsty přejela po klávesnici. Fialová kůže kolem nehtů byla tmavší – výsledek letitého nervózního okusování. Pod světlem krystalů, které levitovaly u stropu, naťukala název nejprestižnější univerzity na celé planetě Nasuss, která shodou okolností sídlila i v hlavním přístavním městě, jenž Izana nazývala domovem. Přihlášku měla už předvyplněnou. Stačilo zaplatit a odeslat.

Platební čip od jejího otce bude mít dnes v noci co dělat. Dostat se na PUN by bylo jako hodit odjištěný granát rodině do rukou, ale šance byla malá. Musela se pojistit i jinak. Granát nebyl nutný stačila malá kulka, která by vymazala slovo snoubenec ze slovníku jejich nejbližších. V té chytré, zákony chrlící, čtečce totiž bylo jasně uvedeno, že studující nesmí být v manželství. Naštěstí pro Izanu, její planeta upřednostňovala inteligenci a rozvoj před dohodnutými sňatky, které si vyšší vrstva vlastnící příjmení stále paličatě vynucovala. Naštěstí ve vládních kruzích začínali pomalu převažovat Nasusští bez příjmení.

Izana, která měla za svůj život po krk všech nesmyslných pravidel, si teď mohla zatleskat. Vše hrálo v její prospěch. Ještě že tak. Nechtěly se jí balit kufry, jen proto, že neměla ráda místní zvyky.