Jakub
Třetí kapitola za dnešek
Den nato jsem se dozvěděl, že stejně jako u nás byl Richard, tak se u nás dnes zastaví Terčin přítel. Docela mě to zaskočilo, protože jsem netušil, že někoho má. No, stejně to vlastně měla celá rodina i u mě. Nicméně zdálo se, že rodiče o tom věděli. Opět jsem byl jediný, kdo byl úplně mimo.
Četl jsem si v pokoji knížku a zárověň si psal s Richardem.
Richard: Proč sis změnil tu profilovku? :((
Já: Nelíbí se ti? :D
Richard: Ne... protože na ní nejsem já. ;) :D
Já: -__-
Richard: To byl vtip. :D Je dokonalá. :)
Já: Na dokonalý fotky většinou lidi dávají like.
Richard: Ugh... -_-
Já: Dej mi ten lajk, dělej.
Richard: No jo, už tam je... :D
Já: A teď mi napiš komentář.
Richard: Štveš mě...
Já: <3
V tu chvíli jsem uslyšel zvonek. Terčin přítel byl nejspíš tu. Zajímalo by mě, jestli se Terka cítila stejně nervózně, jako já.
Došel jsem dolů a dostavil se do obýváku, kde už byli rodiče.
„No proto, už jsem si myslel, že ti je elektronika přednější než sestřin život," přeháněl táta. Ignoroval jsem to a dřepl si mlčky do křesla.
„Mami, tati, Leoši, tohle je Jakub," ozvalo se od dveří. Obrátil jsem zrak k Terce a klukovi, který stál vedle ní.
Jakub vypadal o dost starší, než moje patnáctiletá sestra, poměrně starší, než já a i starší, než Richard. Špinavé lehce vlnité blond vlasy mu sahaly až po ramena a jeho temné hnědé oči zíraly kamsi do prázdna. Měl na sobě košili a kraťasy. Opravdu netuším, kde k němu Terka přišla.
„Dobrej den," pozdravil Jakub a sám si nabídnul naše křeslo. Terka se posadila vedle něj.
„Těší mě, usmál se taťka a podal si s ním ruku. „Já jsem Terezy otec, Lukáš Stránský. Klidně mi tykej."
„Jasně, kývl hlavou Jakub a potom si všiml mě. „Hele, tebe znám."
„Fakt?" zpozornil jsem.
„Vlastně ne, sorry," opravil se a potom se obrátil na mamku. „Udělala byste mi prosím kafe?"
„Jistě," usmála se ona a okamžitě odešla do kuchyně.
„Tak, jak jste se poznali?" obrátil se na Jakuba a Terku táta.
„Na slavnostech," usmála se Terka. „S kamarádkama jsme seděly pod deštníkem u stolu a jedly občerstvení. A Kuba a jeho kámoši se zeptali, jestli si k nám nemůžou přisednout. Pak jsme se spolu nějak začali bavit a bylo to."
Táta se rozbásnil o tom, že tak nějak podobně se seznámil i s mamkou. Jakub přikyvoval a přitom zaujatě pozoroval televizi.
„A co studuješ?" zajímala se mamka, která už přicházela s kafem.
„Nic," odpověděl Jakub.
„To je celkem v pohodě," přikývl souhlasně taťka.
„Fajn, tak my půjdeme nahoru," řekla Terka a vydala se s Jakubem do pokoje.
Ten v ruce držel hrnek kafe, nešikovně se nahl a trochu pokapal koberec.
„Omlouvám se," broukl jen za rodiči a zmizel nám s Terkou z dohledu.
Zbyl jsem tu s rodiči sám.
„Docela v pohodě kluk," mínil táta.
„Jo, vypadá fajn," přitakala mamka.
Věnoval jsem jen jim to-si-děláte-srandu pohled a odebral se také do svého pokoje. Život mi v tu chvíli přišel děsně nespravedlivej.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top