Následující ráno, kdy oba otevřeli oči v téměř ten samý okamžik, neboť proplouvající loď dala na sebe znát dost hlasitě, usmála se.
"Paradox. Jsi paradox," šeptl těžce, "chceš mě chránit a sama se vystavuješ nebezpečí. A vzhledem k tvému zaměstnání jsi ještě ve větším ohrožení než já."
"Svět je plný paradoxů, Andrew. Lidé válčí pro mír, umírají pro život, lžou za pravdu a nenávidí za lásku. Nic jiného v tom není."
"Jak můžeš být tak vyrovnaná?" Pousmála se a pokrčila rameny. Byla vedle něj, jak nemohla být vyrovnaná?
"Konečně jsem dosáhla svého," odpověděla, nechajíc tu sobeckou myšlenku spatřit denní světlo.

"Víš vše?" optala se Jonathana, když za nimi zavřel dveře chatky. Zamyšleně přikývl. Co přemýšlel, věděl o historce jejich setkání opravdu vše a pokud by Ropera či Corkyho zajímaly ještě větší detaily, byli připraveni improvizovat.
"Stejně mi to jen ztěžuješ," podotkl šeptem, když spolu ruku v ruce zamířili k vile prosluněné letním sluncem. Koutkem oka zachytila jeho úšklebek, ač si byla jistá, že to Jonathan myslí vážně. Byla to pravda a toho si byla vědoma. Ale když už nic, ona měla- s nadsázkou řečeno- svůj klid a mohla mu pomoci.
"Drahý, jistě se za mě přimluvíš u pana Ropera. Navíc bych jej velmi ráda poznala. Dopřeješ mi seznámení, že ano?" usmála se, dostávajíc se do role ambiciózní žurnalistky Daisy Reidové. Zachytila Jonathanův tichý smích spolu se špetkou hořkosti. Byl chudák zoufalý.
"Miláčku, pokusím se. Společná snídaně snad bude vhodná."

Neměla strach, přesto krev v jejích žilách tuhla. Lehce se jí chvěl dech, ale i Jonathan by jí potvrdil, že vypadá zcela klidně.
"Dobré ráno," pozdravila s úsměvem Corkyho, který již seděl u stolu a zaujatě si ji prohlížel. Foukal vítr, který rozevlával její volné pomněnkové šaty a světlé vlasy jí hnal do obličeje. Usmívala se od ucha k uchu. Moc nad ní převzalo její alterego.
"Daisy Reidová," začal Corky a hodil na stůl před sebe složku. Složku plnou falešných informací o Daisy. "Investigativní žurnalistka. Není to náhodou, že ses objevila zrovna tady? Že se tady objevil tvůj milý?"
"Nemůžu za to, kam mi Andrew utíká."
"Takže to byl malý zázrak, že se objevil zrovna zde," odtušil stále nedůvěřivě.

"Samozřejmě. Miluje mě. Ale ne dost na to, aby nasazoval svůj život tímto způsobem. Já bych nyní mohla jen využít situace ke svému prozkoumávání... kdybych na to byla dost hloupá. A já nejsem hloupá, majore. Budu držet jazyk za zuby." Její prázdný úsměv by se snadno dal považovat za drzý, arogantní. Hrála na Corkyho vlně a bude-li se jí dařit jej dostatečně provokovat a rozptylovat, bude to také k něčemu dobré.
"Corky, necháváš naše hosty takhle stát u stolu?" ozvalo se za jejich zády. Když se Georgianna i s Jonathanem otočili, stanuli tváří v tvář onomu padouchovi. Nechvalně známý proklatý Roper měl však svůj šarm. Brit...
"Vy budete Richard," usmála se na něj, avšak tentokrát mile a nevinně. Vykročila o krok blíž k němu a podala mu ruku.
"A vy budete Daisy. Ach, Andrew, ty starej lháři," zamračil se Roper, ale bylo v tom něco popichujícího. Ač před nimi stál padouch nejtěžšího kalibru, neměla z něj Georgianna pocit až tak špatný jako z Corkorana. "Prý jsi sám. A přitom ukrýváš takový půvabný skvost. Už tady mohla být dávno. Pojďme se posadit, umírám hlady," vyzval je, načež se všichni posadili u stolu. V čele Roper, na druhé straně Jonathan, vedle něj Georgianna a naproti nim Corky. Pořád byla výrazně napjatá, hlavně vnitřně. Ale troufla by si říct, že na povrch byla uvolněná. Svírala Jonathanovu ruku, aby ji vracela do reality, a hleděla do modrých očích Richarda Ropera. 
Ve snu by ho od pohledu neodhadla na muže, jakým je. Byl to typický boháč. Drahá pastelová košile, béžové kalhoty, sandále a výraz, jenž okolí naznačoval: Jsem lepší než ty. 
Přesně tak působil. A přesto kdesi v něm se skrývala ona nebezpečná jiskra. Ten malý výstražný plamínek, který by byl schopen zažehnout katastrofu. Cítila to.

"Včera v noci jste nám tady udělala drobný rozruch, slečno. Jen co jsem nad ránem dorazil, stál mi Corky u zadku a povídal něco o krásné neznámé, která se vloupala do Andrewovy chatky. Vyděsila jste ho," pousmál se Richard a zpod obočí na ni pohlédl. Usmívala se, zatímco si ze džbánku nalévala sklenici chladné vody. Dýchala zhluboka, aby se jí ruce neklepaly.
"Je investigativní žurnalistka," napověděl Corky, "není pro ni těžké vystopovat si kohokoliv."
"Investigativní... Přišla jste za Andrewem nebo za mnou?" pousmál se znovu. Georgianna pochopila, že to mělo vyznít jako vtip, ale i tak jeho otázka platila. Odložila džbánek, koukla na Ropera a pak na Jonathana.
"Upřímně?" Mlčeli, takže ano. "Měla jsem jednou dvakrát v plánu najít si vás, ale oba víme, že je to nemožné. Najít Andrewa... bylo těžké. Bohužel si doma nedával pozor na historii prohlížeče a rezervaci letenek na Mallorcu. Už jsem tady týden. Vzhledem k jeho povaze a schopnostem jsem se zeptala v několika restauracích a hotelech a bum, našla jsem ten pravý podnik. Ve kterém mi řekli, že Andrewa- to byl ještě Thomas Quince- někdo napadl, a tak skončil v nemocnici ve městě. A tam mi... po drobném úplatku řekli, že si ho odvezl jeden šarmantní boháč. A soudě podle toho, že toto je to nejluxusnější místo v okolí, nebylo těžké odvodit si, kde skončil." Navrch dodala mrknutí Jonathanovým směrem.
"Je šílená," pokrčil rameny a napil se kávy. Byl nervózní a stále doufal, že ji Richard pošle pryč.
"Spíš mě ohromila," řekl s jakýmsi respektem Roper a uznale pokýval hlavou. 
"Když si žena něco usmyslí..." dodal Corky a nechal větu doznít do větru. Nejspíš proto ženy neměl v lásce...
"Těžko se vzdává, co?" kývl hlavou jejím směrem Richard. Na moment se jejich pohledy prolnuly. Necítila strach ani respekt, spíš hluboce zakořeněný pocit nejistoty. Dle jejího názoru si Richard hrál na lehce prokouknutelného muže, který pod povrchem skrýval tak opatrný a promyšlený plán, až měla chuť zatleskat mu.
"A co víte o mně?" zajímalo Ropera. Georgianna se tiše zasmála a opřela se do opěradla židle. Kličkovat kolem horké kaše jí začalo přivádět migrénu. I tak ale lehce zůstávala pozorná.

"Nic určitého, asi jako každý. Jste vlastník firmy na výrobu hospodářských strojů, máte krásnou ženu, milovaného syna. Jste popisován jako filantrop, gentleman, šarmantní muž. Ale obrázek si nejspíš musí udělat každý sám, hm?"
"A to je vše, co víte?" zeptal se jí. Přikývla. "To svou práci odvádíte mizerně," zasmál se tiše, čemuž se pousmál i Corky. Obrátila pohled na Jonathana, který jí pohled sice oplatil, ale mlčel.
"Já jen vím, kdy přestat a nestrkat svůj nos dál, než je bezpečné. Svou práci miluju, ale svůj život a pohodlí víc." Roper byl inteligentní, jistě ji pochopil. A sám si přiznal, že uznával klid ženy před sebou a její schopnost volit svá slova tak, aby i tak pochopil, co má na mysli. Neznal příliš takových lidí a pokud, byli to právě ti kolem něj. Zvedl jeden koutek úst.
"A proto jste nyní tady?" zajímalo jej.
"Jsem tady kvůli němu. Už jednou jsem si myslela, že se nevrátí. Nepotřebuji to zažít znovu." A to pouto mezi nimi... Krátce pohlédl na Jonathana, jenž svýma modrošedýma očima pozoroval krásku vedle sebe. I Roper mu musel nechat, že se měl na co dívat. Navíc pokud se ho vydala hledat až sem, museli mezi sebou mít něco opravdu silného a vážného.
"Velká láska, co?" zvedl tedy jedno obočí Richard, aby podmínil pokračování drobného výslechu.
"Myslím, že dost velká," přiznala, přičemž ucítila, jak jí Jonathan stiskl dlaň silněji.
"Dobře. Nechme těchto zpovědí. Není ani deset a už se válíme ve slovních hříčkách. Povídejte nám o sobě, Daisy. O vás a Andrewovi."
"Jsem žurnalista, Richarde, to já jsem zvykla dávat otázky," zasmála se, "ale budiž. Potkali jsme se v Maroku, v Tangeru. Zrovna jsem odešla od svého bývalého přítele po tom, co jsem zjistila, že mě podváděl. Sebrala jsem jeho kreditku, koupila jsem si letenku a našla jsem si pokoj v jednom z nejdražších hotelů." Přepnula pomyslnou jehlu gramofonu a spustila vyprávění, na kterém se předem s Jonathanem domluvili. Klasický postup- povídat, omílat jejich lásku, přidat pár zamilovaných pohledů a úsměvů.
"Vcelku mrška," konstatoval s povytaženým obočím Roper, ale usmíval se.
"Daisy se nezdá, ale umí vystrčit růžky. Všiml jsem si jí prakticky hned- už jen proto, že přišla Londýňanka," pokračoval s úsměvem Jonathan. "První dny si užívala. Vyrážela do města, párkrát se mě ptala na pláž. Ale bylo to nejspíš čtvrtý den, pokud se pamatuju správně, kdy zaparkovala v hotelovém baru. Měla na sobě neskutečně promiskuitní červené kokteilky, podpatky. Vlasy tehdy měla poměrně dlouhé, a tak jí v bohatých vlnách spadaly po holých zádech. Přitáhla pohled každého muže v baru. Dodnes nevím, za jakým účelem tam šla. Kdyby byla oblečená jinak, řekl bych, že zapomenout. Ale tak to nejspíš nebyla. Vydala ses na lov, drahá?" pousmál se pobaveně. Georgianna se smíchem zavrtěla hlavou a položila ruku na jeho stehno. Tyhle příběhy byly jednou z věcí, proč ji ta práce bavila- mohla se stát kýmkoliv. Nyní s Jonathanem předváděli divadlo a do svých rolí se vžili natolik, až se v nich opět začala probouzet touha.
"Upřímně jsem se zřídila tak, že už si to ani nepamatuju." Bavili je, Roper se smál a i Corkoranovy rty se stočily v pobavenou hořkou grimasu.
"Každopádně se z barové stoličky po několika hodinách přesunula ke stolu v rohu. Stál jsem na recepci, odkud jsem měl opravdu skvostný výhled na její posmutnělou tvář a oči podlité slzami. Všiml jsem si číšníka, který za ní zamířil s účelem ji vyprovodit, jelikož se bar zavíral. Foyer bylo prázdné, a tak jsem ho předběhl. Oslovil jsem ji, zaklonila ke mně svou hezkou tvářičku a tázavě zvedla jedno obočí." Jonathan se otočil k Georgianně, zabodl zrak do jejích očí. Srdce jí bylo napnutými nervy i ním samotným. V žilách jí koloval adrenalin a přepadalo ji nutkání vrhnout se na něj. "Pokoušel jsem se jí vysvětlovat, že by se měla vypravit na pokoj."
"Přirozeně jsem protestovala," řekla tiše, ale všichni ji slyšeli. Byla svůdná a sexy a Jonathan se pozastavil nad mladou vzpomínkou, kdy ji držel v náručí, hleděl do jejích krásných očí a poddával se jejímu kouzlu. Odkašlal si.
"Po chvilce usměvavého přemlouvání si zula ty nechutně vysoké podpatky a nemotorně se postavila. Začala provokovat."
"Protože jsi byl tím, pro co jsem ten večer přišla," řekla a jako nevinnost sama pokrčila rameny. 

"Koketně si zahákla paži o tu mou a řekla, že když ji tak moc chci dostat na pokoj, mám se činit. Tak se mi zázrakem podařilo odvést ji do pokoje. Naštěstí byla hluboká noc a většina hostů spala. Sváděla mě, chtěla, abych s ní zůstal. Naneštěstí jsem musel být na recepci a ačkoliv mě to- přiznávám- lákalo, měl jsem povinnosti jinde."
"Vyspal by ses s opilou ženou, Andrew? Ty?" zasáhl Roper do vyprávění s téměř překvapeným výrazem.
"Věřte mi, byla dost střízlivá na to, aby si dokázala uvědomit, o čem mluví."
"To není úplně pravda. Ale dodatečně říkám, že to vůbec nevadilo. Tak jako tak, tady hezoun mě svlíkl z koktejlek a uložil mě do postele. Bohužel byl v tu dobu ještě dost zásaditý na to, aby na tu recepci odešel. Ale nad ránem..."
"Jsem sebral náhradní klíč a vydal jsem se za ní."
"Rozkošné. Opravdu. Půjčím si váš příběh a sepíšu ho do knihy, hm?" vtipkoval Roper. "Daisy, drahá Daisy," oslovil ji, takže svou pozornost doslova odtrhla od Jonathana a podívala se na něj. "Už dřív jsme s Corkym přemýšleli, co s vámi. Byla jsem upřímná vy ke mně, a tak budu upřímný já k vám: Nechtěl jsem vás tady. Považoval jsem vás za Andrewovu hračku, pobavení, ale nejspíš jsem se spletl. Tedy možná ne úplně, ale máte mezi sebou i něco víc. Andrew mi velmi, velmi pomáhá a já soudím, že si zaslouží odměnu. Zůstanete tedy tady, Daisy. Ale pokud budu litovat svého rozhodnutí, budete vy litovat stokrát tolik. Rozumíme si?" Jeho tvář ztvrdla jako  kámen ve zlomku sekundy. Georgianna do svého výrazu vpustila špetku strachu, záměrně. Mžikla očima k Jonathanovi, ten jí pohled opětoval, načež se otočila k Roperovi a pokývala hlavou. 
"Rozumím." 
"Výborně. To jsem rád. Formálnosti tedy máme za námi. Zítra večer vyrazíme na drobný výlet. Andrew, očekávám tvou krásku jako doprovod." Podívala se na něj, Jonathan se pousmál tím svým sladkým upřímným způsobem a shlédl k zemi na krátký moment. I v této situaci jí toto gesto přišlo neskutečně roztomilé. 
"Rozkaz," řekl tedy. 
"Bavte se, mladí, máte k dispozici celý areál." 
Georgianna vydechla a za pohledu Corkorana políbila Jonathana, uvolňujíc tak nastřádané napětí i touhu. Postřehla jeho dlouhé prsty zaplétající se do jejích vlasů, načež jí vydechl do rtů: "Miluji tě."