Sirius nešel na hodinu. Bylo mu přikázáno jít se pořádně umýt, vzít si hormonálku a připojit se k ostatním až na odpolední vyučování. Snapea odvedli pryč. Nejspíš ho pošlou domů. Jakmile omega jiskří, horkost už nejde dlouho zdržet. Procházel známými chodbami, aniž by je vnímal, s hlavou někde… někde úplně jinde. Samozřejmě informujeme vaše rodiny. Takováto situace je pro naši školu velmi nemilá, pane Blacku, ale víte, jaké jsou zákony. Pokuste se prosím do oběda uklidnit. O pana Snapea bude doma zajisté dobře postaráno.

„Ehm-ehm. Heslo?“

Teprve tehdy si uvědomil, že už nějakou chvíli stojí bez hnutí před obrazem Buclaté dámy.

„Třaskaví skvorejši,“ řekl a prošel do společenské místnosti. V krbu doutnalo pár posledních uhlíků, ale celá místnost byla prázdná. Těžko věřit, že jen pár hodin zpátky odsud odcházel v očekávání naprosto normálního dne a jeho největší starostí byla Snapeova ranní záchodová rutina a úkol z přeměňování. Jako v mlze prošel okolo čalouněných křesel a nahoru po schodech. Ve chlapecké ložnici pro šesté ročníky pak došel k bedně u své postele, ze které vytáhl čistý hábit i zbytek stejnokroje a jako ve snu zaplul do koupelny.

Automaticky ze sebe stáhnul všechno lékořicí a bergamotem vonící oblečení a nacpal ho hluboko do koše na prádlo, než zalezl do sprchy, pustil na sebe proud horké vody a postupně sledoval, jak se místnost plní párou. Letmo si zvedl zápěstí k nosu a nadechl se. Ještě pořád z něj unikaly slabé feromony, reakce na jiskřící omegu v přímé blízkosti. Omegu.

Opřel si hlavu o studenou zeď, zatímco mu na ramena padaly provazce vody a snažil se uklidnit svůj zrychlující se dech. Severus Snape byl omega. Severus Snape, zmijozel, o kterém si doteď mysleli, že je beta, a provedli mu tolik menších či větších naschválů, byl ve skutečnosti omega. Co tohle znamenalo pro jeho morální kompas, tím si Sirius opravdu nebyl jist. Jediné, co mu trochu odlehčilo na srdci, bylo to, že jim všechny žerty Snape s nemalým zápalem a častým úspěchem oplácel.

Ta horší část byla, že Sirius byl naprostý idiot, když se ho tohle ráno rozhodl sledovat, a teď za to zaplatí. Co se zdálo jako nevinný žertík přerostlo v něco, s čím se nikdy, ale nikdy nechtěl vypořádávat tímhle způsobem. Neměl ponětí, jak se to mohlo stát, ale Snape začal jiskřit. Jiskřil a během toho byl zavřený něco přes dvě hodiny v koupelně s nikým jiným než Siriusem, dědicem vznešeného rodu Blacků a veřejně známou alfou. Doprdele.

Nic se mezi nimi nestalo, ale co v tomhle světě znamená slovo dvou nezletilých kouzelníků, když je všeobecně známým faktem, že alfa a omega o samotě, obzvlášť, když na ně jde horkost, v zajetí hormonů mohou podlehnout sklonům svých druhých pohlaví. Teď Siriusovi zbývaly dvě možnosti. Mohl se zasnoubit se Severusem Snapem a předstírat, že má v úmyslu si jej vzít. Nebo mohl popřít, že k čemukoliv došlo a odsoudit tím Snapea k osudu padlé omegy, kterou známý alfa použil pro jednorázovou zábavu, ale neměl v úmyslu si ji nechat. Druhá možnost by Snapea zanechala na samotném dně společnosti, a ačkoliv jej doteď Sirius považoval za svého soka, takový osud by nepřál ani svému největšímu nepříteli, natož, aby on sám byl důvodem, proč někdo padl. S tím by on žít nedokázal.

Když po necelé hodině konečně ze sprchy vylezl, ze zrcadla se na něj zpátky díval pár opuchlých ubrečených očí plných výčitek. Povzdechl si, opláchl si obličej studenou vodou a pokusil se dát aspoň trochu do kupy.

…

Do velké síně na oběd dorazil mezi posledními a automaticky v davu našel zbytek Pobertů. James se zamračeně koukal na svoje brambory s růžičkovou kapustou, dokud nebyl Sirius skoro u nich a Potter si ho nevšiml.

„Teda Tichošlápku, kde si u Merlina byl?“ zeptal se s pozvednutým obočím a lehkým úsměvem na rtech, než Siriuse přelétl pohledem a veškerá veselost se vytratila. To už na sobě Sirius cítil pohledy nejen Pobertů, ale i ostatních lidí u nebelvírského stolu.

„Potom,“ zamumlal, zatímco se posadil na svoje místo a naložil si taky na talíř nějaké jídlo. James ještě chvilku vypadal, že se bude vyptávat, ale Sirius zatvrzele hleděl na kousek cibule na své vidličce tak dlouho, dokud jej neslyšel povzdechnout si a začít znovu jíst.

Jemu samotnému se jídlo v ústech měnilo v prach, a i když zmeškal snídani, sotva do sebe dostal pár soust. Nikomu z jeho přátel to neuniklo.

Odpolední vyučování se neslo ve stejném duchu. Jednou za čas jeden z Pobertů pootevřel pusu s otázkou na jazyku a Sirius je ze všech sil ignoroval, dokud se neotočili jinam. Z probíraného materiálu nevnímal absolutně nic a nebýt toho, že navzdory všeho svého lajdáctví byl pořád jedním z nejlepších studentů, nejspíš by u praktických částí došlo k nejedné nehodě. Takhle prostě jenom jeho výsledky postrádaly veškerou jeho obvyklou energii.

A pak odbil konec odpoledního vyučování a Sirius už nemohl namítat absolutně nic, když ho James chytil za hábit a v sevření Pobertů ho odtáhl zpátky na kolej, nahoru po schodech až do jejich ložnice. Tam ho posadili na postel a rozestavěli se okolo něj do klasického výslechového polokroužku s Jamesem přesně mezi ním a dveřmi.

„A ven s tím. Co se to pro Merlinův plnovous dneska stalo?“ Jeho nejlepší přítel stál s rukama založenýma na hrudi a Sirius prakticky viděl ty točící se kolečka v jeho hlavě. Věděl, že pokud jim to neřekne dneska, dozví se mnohem horší verze nejpozději další den ráno skrze šuškandu, neb v Bradavicích nic jako tajemství neexistuje. Sakra.

„Musím si vzít Severuse Snapea.“

…

Když konečně vysvětlil celou situaci, zavládlo v ložnici ticho. Naprosté ticho. Teda dokud ho Petr nepřerušil salvou naprosto nevhodných otázek a James sérií o něco vhodnějších ale o nic moc příjemnějších. Lupin tomu nasadil korunu, když zpoza svého prefektského odznáčku prohodil, že doufá, že teďka aspoň začnou víc přemýšlet, než po hlavě skočí do vymýšlení dalšího naprosto nevhodného žertu.

Po téhle poznámce se naštěstí ticho naprosto vytratilo a strhla se klasická hádka, kdy Sirius s radostí Remymu do obličeje vypočítal všechny jeho vlastní skvělé nápady za dobu jejich studia místo dalších chvilek sebelítosti. Relativně dobrá nálada mu vydržela ještě na dodělání onoho úkolu z přeměňování až do chvíle, kdy sešli z nebelvírské věže do velké síně na večeři a jako na povel se na ně otočily hlavy půlky přítomných.

„Hádám, že tohle tajemství taky nemělo proti Bradavicím šanci,“ zamumlal Sirius.

Prošli mezi stoly ke svým oblíbeným místům za doprovodu více či méně nápadného šepotání okolo. Někteří lidi u nebelvírských a mrzimorských vypadali, že se k nim ještě nic nedoneslo, ale on věděl, že do rána o tom bude vědět celý hrad. U zeleného stolu jela šuškanda tak nápadně, že bylo možné zaslechnout útržky slov až k jejich místům a Sirius sevřel ruku v pěst.

„Nevšímej si jich, Tichošlápku. Však je to přejde,“ zkusil to James and Sirius zavrtěl hlavou. Tušil, že tohle tak rychle vítr nepřevane.

„Aspoň bude moct maminka být konečně hrdá. Baví se o mě celý zmijozel,“ nechal všechna slova patřičně nasáknout sarkasmem, než se pustil do večeře. Nechutnala o moc líp než oběd. A v žaludku se mu taky neusadila nejlíp, když sotva co složil příbor, blížila se k nim McGonagallová s pevně sevřenými rty.

„Pane Blacku, pokud jste již dojedl, poprosím vás na okamžik do mého kabinetu. Vaše matka si vyžádala soukromý hovor,“ pokynula mu a on jenom polknul, vydechl a následoval ji ven ze síně. Na svých zádech cítil pohledy až příliš mnoha lidí i pro jeho obvykle exhibicionistické já.

…

Na kolej se vracel pozdě, po téměř hodinové přednášce jeho matky, která se sice v přítomnosti McGonagallové musela držet na uzdě, ale to nic neměnilo na tom, že mu dala velice jasně najevo svůj naprostý nesouhlas se situací a vyžadovala, aby „okamžitě vydal ohlášení, že jsou to vše jen sprosté lži a nic takového se nestalo“, neboť ona „nebude trpět ani to pomyšlení, že by se vznešeným rodem Blacků byl spojován někdo s rodinou jako je ta Severuse Snapea“.

Sirius celou dobu mlčel a hleděl do krbu někde za její hlavu, dokud doslova nevybuchla v plamenech a letaxový hovor tak nebyl ukončen. Poté přijal od soucitně působící profesorky nabízeného zázvorového mloka a odešel z kabinetu pryč. Nebyl zase tak naštvaný a ponižující už mu to taky nepřišlo tak moc, jako když byl mladší. Žužlal přijatou sušenku a hlavou se mu honila jediná myšlenka.

Možná nebude špatné se doopravdy se Snapem zasnoubit. Věděl totiž alespoň o jednom člověku, kterého by to pořádně, ale pořádně naštvalo.