Když Severus po necelém týdnu konečně byl schopen ze svého pokoje v domě v Tkalcovské ulici dojít do koupelny a opláchnout si obličej studenou vodou, téměř se v zrcadle nepoznal. Tedy, jistě, že se poznal, ale vypadal o poznání hůř než obvykle. Jak by taky ne. Byla to až na tu úplně první ta dosud nejhorší horkost, jakou si za celý svůj bídný život pamatoval, a to mluví za hodně.

Potom, co se s ním velice neochotný Křiklan přemístil domů, ředitel jeho koleje jen zběžně o všem informoval jeho vyděšenou matku, než zmizel zpět do Bradavic, a Severus byl rád, že stihl po schodech do pokoje vůbec dojít. I když mu matka vedle postele narychlo nanosila nějaké jídlo a lahve s vodou, horečka na něj spadla tak rychle, že se nestihl ani vysvléct, natož v klidu najíst a napít. Sprcha taky nepřicházela v úvahu, a tak se musel smířit s tím, že byla z jeho oblečení a vlasů ještě pořád cítit slabá vůně dubu a šalvěje.

Několik dalších dní se táhlo v oparu neutuchající slabosti, bolesti a sžírajícího žáru který sálal z něj samotného. Jen občas skrz mlhu pronikl naštvaný hlas či bušení pěstí jeho otce o dřevo dveří, ale zavřít západku na jejich rámu bylo něco, co ani v té největší horkosti nezapomene. Nebyla to stoprocentní záruka, ale obvykle se mu vyrážet dveře z pantů kvůli Severusovi nechtělo.

I tentokrát to zabralo a díky tomu teďka Severus stál o šest dní později v koupelně, hladový, pohublý, bledý, k smrti unavený, ale relativně v pořádku. Konečně si mohl dát pořádnou sprchu a pokud bude mít štěstí, i něco k jídlu. Potom… potom ať přijde potopa.

…

Nebyla to potopa, co ale ten den dopoledne zazvonila u jejich dveří. Bylo to něco mnohem horšího.

Sotva si Severus lupl dávku hormonálky, aby se zbavil nepříjemně upřímných pachů jeho hormonů, které byly po každé horkosti intenzivnější než obvykle, a vydal se po schodech dolů, rozezvonil se zvonek u dveří. Jeho matka vystrčila hlavu ze spíže, kde zrovna něco hledala, oprášila si zástěru, a došla ke dveřím, aby se podívala kukátkem ven.

„Kdo to tam ksakru takhle bez ohlášení je, ženská?“ zahulákal Sevův otec z obýváku a Severus se zarazil uprostřed schodů. Sledoval, jak jeho matka zaraženě hleděla kukátkem ven, než od něj odstoupila s obličejem ještě bledším než obvykle. Chvíli stála bez hnutí, než ji z toho vtrhnulo další zazvonění zvonku.

„Sakra ženská! Neumíš otevřít? Jestli to nejsou chlapi, tak jim řekni, ať vypadnou,“ zahučel znovu Tobias Snape.

„Já vím, že tam jsi, Eileen. Otevři mi,“ ozvalo se zpoza dveří o moment později. Eileen Snapeová se místo toho otočila na svého syna, obličej z kamene.

„Severusi, vrať se ještě na chvíli do svého pokoje,“ řekla, a Severus šel. Neměl ani tu nejmenší chuť se účastnit blížící se hádky. Nevěděl, kdo ta žena za dveřmi je, ale měl takové tušení, že když bude trpělivý, tak se to brzy dozví.

Posadil se tedy zády opřený o dveře pokoje a poslouchal, jak jeho matka jde pro otce do obýváku a po chvilce hašteření se zvýšenými hlasy se opět vracejí ke dveřím. Poté, co se konečně otevřely, nastala krátká chvíle ticha, než jeho otec promluvil.

„Co tady chcete?“

„Přišla jsem promluvit s alfou mého vnuka. Proslýchá se, že Severus má něco s mladým Siriusem Blackem. Věřím, že je to pro nás všechny veliká příležitost.“

…

Jakmile se ti tři zavřeli v obýváku, nebylo slyšet nic dalšího, a Severus strávil další dvě hodiny přecházením po svém pokoji. V žaludku mu kručelo, ale už ho přešla chuť na jídlo. Tohle nevěstilo nic dobrého. Jeho babička je během celého jejich života navštívila jen jednou jedinkrát, když se ukázalo, že Severus je omega. Nedokázala se přenést přes to, že si její dcera, čistokrevná omega, vzala mudlovskou alfu, a obvykle se nezdráhala dát jim najevo své opovržení.

Nebylo těžké si domyslet, proč tady dnes je. Mít něco se Siriusem Blackem… Severus se hořce ušklíbl. Tak určitě.

Když jej konečně zavolali dolů, jeho matka se usadila zpět vedle svého manžela na gauč, zatímco jeho babička seděla se zády rovnými jako pravítko na okraji volného křesla.

„Severusi,“ pokynula mu. Bylo až děsivé vidět, jak moc jí on i jeho matka jsou podobní. Všichni sdíleli stejnou bledou pleť, stejný hákovitý nos, stejné rovné černé vlasy, i když ty její již byly na spáncích protkané stříbrem. Severus nehnul ani brvou. Zůstal stát ve dveřích. Jeho otec se mračil, ale tentokrát to nevypadalo na vztek, jenom na zamyšlení. Jeho matka si nervózně pohrávala se svým rukávem a pohledem přeskakovala po zbylých lidech v místnosti. Jeho babička zírala přímo na něj.

„Bavili jsme se o tvé nehodě s panem Blackem. Hádám, že ti nemusím vysvětlovat, jak veliká příležitost to je. Vznešený a starobylý rod Blacků je úlovek, jako žádný jiný,“ pousmála se a napila čaje.

„Tvoje babička má pravdu, Severusi. Tihle Blackové zní, jako že jsou v pěkným balíku. Nikoho lepšího už nenajdeš,“ přikývl jeho otec. Ha, takže zmije spojily sílu. Super. Severus se pohledem zastavil na své matce, která mu uhnula pohledem.

„Mýlíte se, já a Black spolu nic nemáme. Pochybuju, že by si mě chtěl vzít,“ otočil se tedy zpět na babičku. Ani ho nenapadlo začínat o tom, co by chtěl on sám.

„To je přece v tuto chvíli vedlejší. Jen nesmíme zůstat potichu. Jakmile se vrátíš do školy, půjdeš za Blackem a budeš vyžadovat, aby se vypořádal s důsledky jako správný alfa. Já se ozvu Walburze Blackové a zajistím, aby to nešlo ututlat. Když je zaženeme do rohu, nebudou mít jinou možnost než tě přijmout do rodiny,“ mávnula nad tím rukou a Severusovi se v dosud prázdném žaludku usadil ještě těžší kámen, než tam byl doposud. Ještě jednou se podíval na matku, která tentokrát nestihla uhnout dost rychle, otočil se na patě, a vrátil se po schodech zpátky do pokoje.

Sakra. On se Blacka doprošovat nechce! Vždyť si ho ani nechce vzít! Celý tenhle zasraný systém je nahovno. Komu je co do toho, co s kým která omega má. Severus se stejně nikdy nechce vdát. Stačí mu ukončit studia, dopilovat svůj lektvar, a bude po problémech. Nemůže teďka uvíznout v něčem tak debilním, jako je kouzelnické manželství!

Nahoře se neudržel a práskl za sebou dveřmi. Sakra.

Když jej tam později toho dne navštívila jeho matka, už měl opět sbalených svých pár švestek a čekal, aby jej mohla přemístit do Prasinek. Ona se na něj podívala a s povzdechem se posadila k němu na postel.

„Pojď sem, Severusi,“ vyzvala ho a o se neochotně posadil vedle ní.

„Co je,“ zeptal se.“

„Je mi jasné, že se ti nejspíš nelíbí, co má matka a tvůj otec vymysleli, ale vzhledem k situaci je to to nejlepší řešení,“ zkusila to, ale Severus se opět postavil a začal naštvaně rázovat kolem.

„Vzhledem k jaké situaci? Jaké sakra situaci! Nejiskřil jsem ani dvacet minut, když nás našli! K ničemu, ale absolutně ničemu nedošlo! Ani se mě nedotknul! Není jediný důvod k tomu, abych měl teďka zničený život!“ rozkřikl se, ale jeho matka zavrtěla hlavou.

„To ti nikdo neuvěří, Seve,“ povzdechla si.

„Jak to, že ne! Když já i Black řekneme, že k ničemu nedošlo, tak to přece musí něco znamenat!“  rozhodil rukama, i když věděl, že si to jen namlouvá.

„Seve, neznamená to nic. Vážně bude nejlepší, když poslechneš otce. I když to nerada říkám, tak v tomhle má pravdu.“

„Jak to můžeš vědět!“ ukázal na ni prstem. „Ty sis vzala mudlu i navzdory svojí rodině! Proč bych si taky nemohl vybrat sám!“ probodával ji pohledem. Na okamžik v místnosti zavládlo ticho přerušované jen jeho roztřesenými nádechy, než se jeho matka viditelně narovnala a vytáhla do výšky. Obočí měla stažené, tvář vážnou.

„Vím mnohem víc, než si myslíš,“ prohlásila a také se postavila. Ruce mu položila na ramena, černé oči hleděly do černých očí.

„Když jsem ukončila studia v Bradavicích, stalo se mi něco podobného. Nikdo nám nevěřil, ani moje matka. A on si mě vzít nechtěl, ne, když jsme spolu nic neměli. Žít jako padlá omega je noční můra, Severusi. Utekla jsem z domu, ne, že by mě někdo hledal, a když jsem potkala tvého otce, mudlu, jehož zvyky byly naprosto odlišné a nezáleželo mu tak moc na konceptu čistoty, vzala jsem si ho nejrychleji, jak to šlo.

Neznala jsem ho, byla to chyba. Teďka žiju už skoro dvacet let v téhle díře, obklopená nekouzelníky a hnusnými horníky, kteří každou sobotu koukají na fotbal a když chtějí, prostě si sáhnou. Bez kouzel, bez společnosti…

Ty máš šanci tomuhle uniknout. Jsi na prvním schodu na cestě do pekla, ale ještě odtamtud můžeš vylézt. Nezahoď to z okna jenom proto, že si myslíš, že ti někdo uvěří,“ její pohled byl horečnatý a Severus polknul. Bylo mu z toho všeho nevolno.