jsme jako Máj,
až moc zamilovaní,
hledáme svůj ráj
věčného trvání.

jak Máchův pár
s tragickým koncem,
ukončeným zvoncem
bez kouzel a čar.

nemáme šanci
v tomhle světě bez sebe,
jsme jen vyhnanci,
nepatřící na nebe.

slova pominou,
i bolest se ztratí,
jen činy zůstanou,
ve vzpomínkách zlatých.

budu tvou Jarmilou,
ať před ním nestojíme sami,
buď mým Vilémem,
ať všechno to končí námi.

23/6