„Pane Pottere! Slečno Raddlová! Co pro vás můžu udělat?"přiběhla k nám Minerva.
„Co nejvíce času!"řekli jsme jednorázově.
Minerva přikývla a vše začala organizovat, něco ji ale přerušilo.
„Mnozí z vás se jistě bojí... Vydejte mi Harryho Pottera a Bradavice zůstanou nedotčeny!"začal tajemný hlas mého otce.
„Vydejte mi Harryho Pottera a nic se vám nestane."
„A ty, Jessico.... Přijď."
Hlas umlkl a už se neozval.
„Harry! Já za ním musím!"řeknu.
„Ty najdi viteál a já se přemístím!"vykřiknu.
„Dobře.. " řekne Harry a letmo mě obejme.
Oznámila jsem to McGonagallové a přemístila jsem se.
Byla jsem nervózní jak dlouho ne.
Vstoupila jsem do sídla.
Bylo prázdné.
Nikdo v něm nebyl.
Najednou jsem ucítila bolest.
V hlavě jsem u udviděla, že je zničený další viteál.
Pro sebe jsem se usmála a těžce vstala.
Snažila jsem se nahlédnout do hlavy otci ale nešlo to.
Prohledala jsem celé sídlo ale nic.
Přemístila jsem se do malého přístřešku (omlouvám se ale teď si vážně nemůžu vzpomenout co to bylo) a uslyšela hlasy.
Zůstala jsem a poslouchala.
„Severusi... Bézová hůlka mě neposlouchá, jak je to možné?"uslyšela jsem hlas otce.
„Já... Vážně nevím."špitl pevně Severus.
„Ale víš Severusi, ale víš."
Severus mlčel.
„Bézová hůlka poslouchá jen toho, kdo zabil jeho předchůdce a to si byl ty."pokračoval táta.
„Musím tě zabít, Severusi, byl si dobrým smrtijedem."
Teď jsem se vyděsila!
Vtrhla jsem tam.
„Ne!"vykřikla jsem a postavila jsem se před Severuse.
„Už jsem kvůli tobě přišla o Siriuse! Nepřijdu o Severuse!"vykřiknu se slzami.
Otcovi se ve tváři nedalo nic vyčíst... Ale mlčel.
„Jessico... Ustup!"promluvil konečně.
Stála jsem před Severuse jako přikovaná.
„Řekl jsem ustup!"zařval.
„Jestli ho zabiješ, zemřu i já! A tentokrát už doopravdy."
„Jessico nech toho a ustup!"
„Čekám s ním miminko."vyčerpala jsem svou poslední naději.
Otec se zatvářil překvapeně a úplně strnul.
Mlčel a díval se na nás.
Nic neřekl a přemístil se.
Nevím co jsem si z toho měla vzít.
Když ale zmizel obejmula jsem Severuse a oboum nám ukáplo několik slz.
„Severusi miluji tě a nechci tě nidky ztratit."řeknu v slzách.
„Já tebe taky."

..............
Vrátili jsme se do Bradavic.
Severus i já jsme vešli do Velké síně.
Všide leželi mrtví a zranění.
V tu chvíli jsme uviděla všechny brečící Weaslyovi okolo někoho mrvého.
Přišla jsem k nim a uviděla ležícího Freda.
„O můj... " vzlykla jsem.
Objala jsem všecny Weaslyovi.
Bylo mi to strašně líto.
Pak jsem šla dál a...
Uviděla jsem mrvého Remuse a Tonksovou!
Ani jsem neměla čas se s nim rozloučit!
Spustila jsem vodopád slz a svou hlavu zabořila Severusovi do pláště.
„Severusi... On-on je mrtví!"vykřikla jsem.
„Já vím."konejšil mě.
V tu chvíli jsem se vzchopila a přemístila se do lesa.
Chvíli jsem byla zmatená ale pak jsem začala hledat.
„Harry!"vykřikla jsem
Harry se otočila a usmál se.
Naproti nám stál otec.
„Udělej co musíš."řekla jsem.
Harry se na mě podíval ale mlčel.
„AVADA KEDAVRA!"bylo poslední co jsem uslyšela.

*****************

„Kde to jsme?"zeptal se Harry.
Všude bylo bílo...
„Vypadá to tu jako na nádraží... Na King's Cross."vydala jsem ze sebe.
„Albusi!"vykřikla jsem a i s Harrym jsme přišli k již zemřelému řediteli Bradavic.
„Co to?"zeptali jsme se s Harrym, když jsme zahlédli cosi podivného pod lavičkou.
„To je něco jako jeho zemřelá duše."vysvětlí Brumbál.
„Kde to jsme? Jsme mrtví?"zeptal se Harry.
„Jsme tam kde si budete přát, pokud budee chít, budete mrtví."sdělil Albus a já zaváhala jestli mám něco říct, nakonec jsem ale mlčela.
„Zemřelo mnoho lidí."rekla jsem po chvíli.
„Nelitujte mrtvé, litujte živé, a především ty, co žijí bez lásky."
Myslím si, že jsme si s Harrym z tohoto Brumbálova vyjádření vzali hodně.
„Kam jdete? Pane profesore!?"začal odcházet Brumbál.
Pak jsme se s Harrym probudili.
Hagrid nás oba vzal a odnesl do Bradavic.
Dělali jsme, že jsme mrtví.
Nevím, jestli jsem neměla jen halucinace, ale na jendu chvíli jsem měla pocit, jakoby tátovi ukápla slza.
Když Hagrid zastavil, uslyšela jsem Ginny.
„Koho to Hagrid nese? Ne!"vykřikla.
„Hloupá holko!"vykřikl otec.
„Brzy se ke mně všichni přidáte... Nebo zemřete."
Najednou jsem uslyšela, jak někdo vystoupil z řady.
Pak promluvil.
„Možná Harry a paní Profeskrka zemřeli, ale ne nadarmo! Jtejich srdce tloukla pro nás! Pro nás všechny!"zařval Nevill a mně se chtělo dojetím brečet.
Nevidala jsem ale ani hlásku.
Najednou se Nevill balřáhl, vzal Nebelvírův meč a běžel proti tátovi.
To jsem se já i Harry vyšvihli a začali metat po tátovi kouzla.
„Neee!"zařval otec ale když mě uviděla cítila jsem, že je rád že žiji.
„Když už jsme to tak hezky všichni tři začali, tak to všichni dokončíme!"zařvak Harry.
Všichni tři jsme spustili kouzlo.
Moje a Harryho bylo silnější.
Otec slábnul.
Já a Harry jsme vyslali poslední kouzlo.
„Promiň tati."ukápla mi slza a otec zemřel.