Už je to několik měsíců.
Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsíce.
Tak dlouhá doba je to.
Co Sirius zemřel.
Severus zapoměl na naše staré spory a snaží se mě neustále rozveselovat, občas musím přiznat, že se mu to i daří.
„Ahoj, jak se dneska máš?"optal se Sev, když jsem dělala ve sklepení lektvar.
„Mizerně."odpovím.
„Ále... Od toho je tu strýček Severus aby tě rozveselil."přijde ke mě s úsměvem Severus a já se značnu smát.
„No tak Seve. Teď vážně."řeknu a sních ztlumím.
„Věštba se rozbila. Co teď? Co bude dělat otec teď? Lucius je v Azkabanu... A-a-a-"chci něco vykoktat ale to mě přeruší Severus.
„A nemusíš se bát, jelikož do Bradavic set nám zase vrátil Brumbál a ta stará rašple odprejskla."zasměje se Severus, přes ro, že jsem si chtěla zanechat vážnou tvář, mi trochu zacukaly koutky.
„Au!"syknu.
Začalo mě pálit znamení zla.
Přemístila jsem se.
Vstoupila jsem do chladné síně, kterou jsem tak moc dobře znala.
Sedla jsem si po otcově pravici a Severus, který se přemístil se mnou,po jeho levici.
„Mám tu úkol."začne otec.
„A chci, aby se do toho zapojila, i má dcera."

Ahoj :( Teď nebyly kapitoly docela dlouho a možná asi ani nebudou.
Teď řešim osobní problémy a na psaní jednoduše nemám chuť a když nemám já cjuť, tak psát prostě nebudu, protože by z toho stejně nic pořádnýho nevzešlo.
To je taky ten důvod, proč je tahle kapitola tak krátká a tak chabá.
Mějte se hezky :)