„Seve? Já pojedu na chvíli pryč jo? Na oběd mě neočekávej." zasměju se.
„Ty Jessico, ty si nějak často pryč." řekl celkem chladně Severus.
„Ale prosím tě." mávnu rukou a přemístím se. (opět se dostáváme k tu, že se v Bradavicích nelze přemisťovat, dělejme že Jess prostě může :D)
„Ahoj Reme." pozdravím Remuse když vejdu do domu.
„Udělám oběd, jo? Nemůžeš si pořád vařit oběd sám." řeknu s úsměvem a začnu vařit jednoduché špagety.
„Co na to říká Srabus? Že jsi tak často se mnou? Slyšel jsem že jste nějací dobří přátelé." řekne podezrívavě Remus.
„Ale no tak Reme! Snad nežárlíš... Jinak Severus neví, že chodím za tebou." řeknu mírně provinile.
Remus se uchechtne ale nekomentuje to.
„Myslím že to nepotřebuje vědět." dodám ještě a nandám na talíř špagety.
„Ty Reme, že Sirius ještě žjie. Pamatuješ na ty naše společné Vánoce?" řeknu posmutněle.
„Ano, Sirius je naživu." řekne Rem.
„Už se blíží Vánoce, budeš v Bradavicích a nebo budeš tady, byl bych moc rád kdyby jsi tu zůstala." řekne Remus.
„Pokud by ti to nevadilo tak bych zůstala tady." řeknu s úsměvem.
Po delší debatě jsem se opět přemístila do Bradavic.
Objevila jsem se v kabimetu, Seberus seděl na mé posteli a jeho výraz neodpovídal nadšení.
„Co se stalo?" zeptam se Seva.
„Kde si? Ptal se po tobě Brumbál." řekl naštvaně.
„Byla jsem s Remusem." vyklopím rychle.
Severus se na mě jen podívá a pak uraženě odkráčí do kabinetu který patří jemu.
Jen nad tím protočím oči.
Zbylý čas do večeře věnuji připravování se na zítřejší výuku.
S prvňákama budu chvíli probírat jen teoretické znalosti a i když vím že jsou v první ročníku, chtěla bych je zkusit naučit dvě kouzla, Expelliarmus a Mdloby na tebe.

Ahoj:D včera kapitola nebyla a ani nevím proč :(
Brzo nás čekají Vánoce ❤
Těsíte se? Já moc:D
tak si užívekte prázdniny, já se budu pokoušet co nejvíc psát a zatím pápá:3