Ráno mě probudil sen,noční můra.
Po dlouhé době jsem si vzpoměla na Toma.
Na toho Toma, kterého otec zabil.
Před mýma očima.
Celou noc jsem potichu probrečela.
Slzy mi tekly proudem.
Přes den jsem se sebrala a strávila ho u zrcadla z Erisedu.
Vidět jak mě otec objímá bylo něco tak krásného.
Chyběl mi ale bála jsem se.
Bála jsem se jeho.
Bála jsem se, že už neví, jaké to je mít rád.
Celé dny jsem probrečela.
Po zbytek prázdnin jsem se se Siriusem neviděla.
Od naší poslední hádky.
Bylo mi to všechno líto a moc dobře jsem si uvědomovala, že to je všechno moje vina.
Severusovi jsem se vyhýbala.
Nechtěla jsem s ním mluvit.
A Brumbál?
Toho jsem nevídala.
Dnes začínal školní rok.
Místo toho, abych se naladila nějak pozitivně jsem celý večer proseděla v posteli, prohlížela si staré fotky a brečela.
Cítila jsem se tak sama.
„Co tu děláš?" vtrhrl někdo do pokoje.
Pohlédla jsem na dotyčného.
„Co se stalo? Nechceš mi to konečně říct?" zeptal se dotyčný a sedl si na postel.
Slzy mi stále stékaly po tvářích.
„Severusi...." zašeptala jsem.
Severus místo toho, aby začal pokládat nepříjemné dotazy udělal něco, co mi pomohlo.
Obejmul mě.
„Máš těžký život ale život je zkoužka a přesto, že ty tu zkoušku máš těžší než my ostatní musíš ji zvládnout." zašeptá mi do ucha Severus a pevně mě obejme.

Ahojte :) Dneska extrémně negativní kapitola a přesto, že já už jsem na tom o něco líp, tak mě přišlo, že prostě takhle to bude dobrý :D
Jinak je docela krátká tak v tom mě taky omluvte :)
Ono se to spraví... Snad xD
Jinak omluvte mě za ten název kapitoly ale.... :D
Začal nám nový rok :} A víte co to znamená?
Návrat Lordíka Voldíka♥
Máte se na co těšit :}