Ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem, chvíli jsem zkoumala, proč ten pocit mám, pak mi to ale došlo, je to kvůli včerejšku.
Nechci na vyučování! Nemám na to náladu ani sílu.
A hlavně se nikomu nechci svěřovat!
Když jsm neochotně vstala, oblékla se a šla na snídani.

„Ahoj Jess." pozdravili mě kluci

„Ahoj." oplatila jsem jim slušně pozdrav

„Co máme dneska za hodiny?" zeptala jsem se
Nepamatovala jsem si to.

„Přemněňování, lektvary a dvojhodinovku obrany." řekl Rem

„Né." povzdechla jsem si

„Co? Přeměňování přežijem, lektvary nějak taky a obrana je v pohodě, nebo ne?" řekl Sirius

„Hm." řekla jsem potichu, že mě nebylo skoro slyšet

„Tak jdem?" zeptal se nás James
Pak jsem se po boku kluků dostavila do učebny přemněňování.
Sedla jsme si s Jamesem.

Přemněňování-nuda, lektvary-nuda, tak a teď musim na tu dementní obranu!
Začala jsem být nervózní a zbledla jsem.

„Jess? Je ti dobře? Si úplně bledá."  strachoval se o mě Remus

„Je mi fajn." řekla jsem ale ve skutečnosti mi bylo na nic.
Společně jsme vešli do učebny obrany.
Sedla jsme si se Siriusem úplné dozadu, divil se mi, já vždy sedávám vepředu, ja jsme ale chtěla být učiteli co nejméně na očích.

„Dobrý den třído." řekl s neobvykle naštvaným výrazem
Proč mám pocit že vím, proč začal být tak nepříjemný?

„Dnes budou souboje!" křikl nahlas
Všichni jsme jen tiše seděli a ani nedutali, z profesora šel strach.

„Dvojce rozdělím sám!" okřikl nás, přesto že, jsme nic neřekli
„Switenová- Belatrix Blacková..... " dál už jsem ho neposlohchala, vytočil mě, budu muset být s Blackovou a k tomu BELATRIX!!

„Nejdřív půjde Switenová a Blacková!" ukázal na nás
Chvíli jsme bojovali, bylo to hodně vyrovnané, nakonec to ale k mému neštěstí vyhrála Bela.

„Výborně slečno Blacková." pochválil Belu

„A vy, se budete muset příště vic snažit." podíval se mi do očí s posměškem na tváři
Dusila jsem v sobě vztek, díky Merline že už ta hodina zkončila.

V 17:00 přijď k jezeru, budu tě čekat.
                    S.B. neboli Tichošlápek

   Četla jsme dopis který nsem našla zastrčený ve své tašce.
Sirius mi ten vzkaz musle dát nějak nenápadně do tašky když jsme bojovala s Belou.

No, vzhkedem k tomu, že je teprve 16:00, do knihovny se mi nechce, kluci někde lítaj a nemám žádné jiné přátele než je, půjdu k jezeru už teď.

Když jsem dkšla k jezeru, posadila jsem se do trávy.
Byl tam takový klid, miluju tohle místo.
Po chvíli ale ucítíl že si někdo přisedl, otevřu oči kteréjsem doposud měla zavřené a podívám se kdo si přsedl, čekala jsem Siriuse ale ten to nebyl.

„Dobrý den slečno, já chci se vám omluvit." řekl profesor White
Já jen mlčela, nechtěla jsem mu odpouštět, zachoval se hnusně.
Jen jsem mlčela a jeho to očividně vytočlo.

„Jak myslíš, když mi nechceš po dobrém půjde to pozlém." řekl zlověstně a odešel

„A to znamená že  jste si na mě zasednul?" zavolala jsme na něj
Odpovědi se mi už ale nedostalo.
Chvíli jsme tam ještě seděla, pak jsem uslyšela Siriuse.

„Ahoj." řekl

„Ahoj. Co si potřeboval?" zeptala jsem se ho

„Prosím, řekni mi, co se stalo mezi tebou a Whitem, co ti provedl?" řekl rychle
Já jsme delší dobu váhala ale nakonec jsme mu řekla celou pravdu.

„No tohle? Já mu jdu rozbít hu-" řval naštvaný Sirius ale já ho přerušila

„Ne Siriusi, nech to být.Prosím." řekla jsem
Sirius si ještě pro sebe něco žvatlal ale pak mě objal.
Po chvíli jsme se každý zadíval do očí toho druhého.

Sirius se ke mně pomalu přiblížil, už jsme od sebe byli jen pár milimetrů, on se ale najednou odtáhl a odešel.

Proč odešel?
Chtěl mě líbat nebo ne?
Já tomu fakt nerozumím.... 
S těmito myšlenkami jsem odešla do svého pokoje a tam následně usnula.

Nová kapča👆
Doufám že se vám líbila😅

Děkuji za votes🎀komentáře🎀přečtení🎀