Úvod
Byla tajemná, tmavá noc, měsíc byl v úplňku. Klia si s ušklíbnutím vybavila slova její staré babičky, kdy tvrdila, že se při úplňku dějí kouzla, tomu ale ona nevěřila. Věřila jen skutečnosti a ověřeným faktům, ne magii a takovýmhle blbostem, to se ale mělo brzy změnit...
Klia žije od mala ve městečku na kraji lesa, ze všech stran obklopeném úrodnými loukami a lesy, avšak z jedné strany byl les, temný a zlý les. Uprostřed tohoto lesa se nachází velká propast plná ohně, který nikdy nepřestával hořet. Stále byl jakoby plný energie, mocný a děsivý.
Děsivý, děsivý, děsivý! Počkat cože?! Ne, pro všechny lidi nebyl ani v nejmenším děsivý, sice vzbuzoval respekt a opatrnost. Byl ohromný, díky němu byla půda v tomto temném lese byla stále rozžavená, avšak svěží, bylo to vskutku pozoruhodné!
Ano, byl možná tajemný a divoký, ale rozhodně nebyl děsivý. Tedy pro většinu ne, ale Klia byla jiná, od mala se ho děsila a do temného lesa nikdy nevkročila.
Ale všechno je jednou poprvé a proto tu teď stála, na kraji něčeho, co vystupovalo v jejích nočních můrách jako hlavní postava.
To víte, že tam nechtěla, ale tohle bylo riziko sázky. Jeden zlý kluk ze školy ji nesnášel (Klia nepochybovala o tom, že by se jí při první příležitosti rád zbavil) a ten si z Klii utahoval, že se k tomu ohni nepřiblíží ani na krok, Klia věděla, že má pravdu, ale přesto mu odsekla, že by tam klidně i šla. Vzal jí za slovo a aby si nezkazila pověst tak tu teď byla...
Její úkol byl dojít až k té ohňové propasti a jeho teplem zapálit pochodeň a donést ji ke škole, kde na ni už budou čekat její spolužáci včetně toho zlého kluka nesoucí jméno Jack.
Klia se zhluboka nadechla a s nerozsvícenou pochodní v ruce vykročila do hlubin temného lesa přezdívaného Ohnivým lesem.
Šla a šla, každou chvílí se jí rozklepaly ruce strachem. Vždy je ale zklidnila a pokračovala v cestě. I přes kožené boty, které měla na nohou jasně cítila moc a teplo vyzařující ze země.
Když v tom za sebou zaslechla kroky, rychle se otočila, ale nic neslatřila. Zkusila si z toho nic nedělat a přesvědčovala se, že to jistě nic nebylo a že se jí to jen zdálo, ale přesto byla v pohotovosti a chvíli se zastavila a naslouchala zvukům lesa. Když ani teď nic nezaslechla tak se otočila a šla dál.
Po chvíli chůze zaznamenala, že tady je žár vyzařující ze země intenzivnější a vyzařující ve větších mocných vlnách. Poznala, že už je blízko, už jen pár kroků a měla by mít tu strašlivou propast na dohled.
Ahoj, tak první kapitola na světě, doufám, že se líbila :D
Ale ještě než skončím bych chtěla poděkovat Katheila za úžasný cover.
A také děkuji hranicar3, pomohla mi s touto kapitolkou, spíše ji podle mé představy napsala, ale pšš xd
Vaše Klia ❤
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top