Pokračovali dál s větší ostražitostí než včera, ale žádná další zvířata nepotkali. Podle Atrina lovila hlavně po západu slunce, v krátkém čase než atmosféra vychladne natolik, aby si začala hledat úkryt. Nicméně nebylo to pevně dané pravidlo a mohlo se stát cokoliv. Nejspíš právě proto, že něco takového čekali, se nestalo vůbec nic.

Vodu našli, to ano, ale po víc jak hodině a šlo jen o bahnitou louži asi metr v průměru, která se rozhodně nezdála příliš pitná. Zkusili ji částečně přefiltrovat přes kus látky, než s ní naplnili prázdnou lahev, ale i tak si ji nechali jen pro případ nejvyšší nutnosti. Po několika hodinách únavné chůze, jelikož v hustém podrostu se nešlo zrovna snadno, začaly stromy před nimi řídnout. Směrem k okraji lesa začínaly převažovat nižší, podobné těm, které Fira znala z domova. A pak už se před nimi rozprostřela mírně zvlněná pláň, pokrytá vysokou trávou. Slunce překročilo poledne asi před dvěma hodinami, ale stále zalévalo obrovské plochy pastvin zlatavým světlem. V dálce zahlédla několik velikých zvířat a ještě dál nízké domky.

"A jsme tady," široce a s úlevou se usmál chlapec. Nikdy by to nepřiznal, ale poslední hodinu nebo dvě začínal ztrácet jistotu, že míří správným směrem. Les byl přeci jen všude téměř stejný a mohli se během lezení po stromech odchýlit. Kdyby tomu tak bylo, jenom těžko by hledali správnou cestu.

Chystal se otočit směrem od vesnice, tam, kde jak věděl, stál Trilův domek, ale pak mu pohled sjel k obvazu, který měla Fira omotaný kolem rány. Byl teď celý zbarvený krví a dívka působila vyčerpaně, i když se to snažila nedat najevo.

"Říkals, že Tril bydlí kus od vesnice," připomněla, když vyrazil ke shluku domků.

"Jo, ale tohle je blíž. Mají vznášedla, můžou nás tam hodit. Navíc přes den by Tril měl být tady," pokusil se výběr směru nějak uspokojivě vysvětlit bez toho, aby zmínil její momentální slabost. Stejně odhadla, co za tím stojí, protože pohledem sjela k zakrvácenému obvazu. K jeho překvapení však přikývla:

"Zní to rozumně."

Mast znovu přestávala účinkovat a bolest se do rány pomalu vracela, takže k bližšímu cíli zamířila ochotně. Z dálky minuli dalery a během půl hodiny se konečně ocitli na okraji malé návsi. Fiře to trochu připomínalo vesnice za Lesním městem. Domy tu však měly široké kamenné zdi, bytelné dveře a okna z několika silných vrstev upraveného skla, teď sice dokořán otevřená, ale očividně sloužící k udržení co největšího množství tepla. V tuhle chvíli se její pohled ovšem soustředil zejména do středu návsi. Stála tam studna a nějaká štíhlá a vysoká dívka, jen o málo starší než oni, si v plechovém kýblu smývala z rukou podivnou mazlavou hmotu. Chlapec k ní bez váhání zamířil, Fira ho následovala o něco pomaleji.

Zřejmě koutkem oka zaznamenala pohyb a zvedla k nim hlavu. Zdálo se, že se chystá něco říct, ale pak se zarazila a zůstala překvapeně zírat.

"Ahoj Mary," zavolal Atrin a v hlase mu bylo znát pobavení.

"Atrine?" vydechla nevěřícně a hezká tvář, lemovaná hnědými vlasy, se jí roztáhla do úsměvu. Rychle si utřela teď už čisté ruce do kusu hadru ležícího na kamenném kruhu kolem studny a přešla k nim. Krátce chlapce objala a zasmála se:

"Máma říkala, že se ještě vrátíš. Je fajn tě vidět."

"No, trochu jsme ztroskotali," přiznal, "ale v podstatě jsme sem měli namířeno."

"Měli?" Mary si nejspíš teprve teď všimla druhé dívky. Udělala krok k ní, natáhla ruku a úsměv v její tváři se ještě rozšířil:

"Ahoj, jsem Mary."

"Fira," usmála se na oplátku a chystala se stisknout nabízenou dlaň. V tu samou chvíli se ale pohled druhé dívky přesunul kamsi za ní a celý její obličej ztuhl.

"Atrine, prosím..." sykla k chlapci, ale víc nestihla. Fira se zvědavě otočila, aby zjistila, co způsobilo tu náhlou změnu jejího chování a spatřila mladíka, rázně si vykračujícího směrem k nim. Znala ho jenom z vyprávění, ale už z povýšeného výrazu a držení těla si dokázala domyslet, kdo to je, vlastně ještě dřív, než promluvil.

"Trilův nalezenec se vrátil? Co tě přivedlo zpátky na místo, kde o tebe nikdo nestojí?"

"Saneme sklapni," okřikla ho Mary naštvaně. Vrhl po ní rozladěný pohled a dál věnoval veškerou svou pozornost Atrinovi:

"Kdes vůbec vzal tu drzost se vrátit? Co kdybych tě pomalu vykuchal zaživa?"

"Hmm, tvoje planý řeči mi zrovna nechyběly," zavrtěl chlapec hlavou a snažil se nedat najevo vztek. Fira ale zahlédla něco, čemu Sanem nevěnoval pozornost. Atrinova ruka sklouzla k noži, který měl u pasu.

"Zajímalo by mě, před čím vlastně utíkáš, ty zbabělej pse," potřásl mladík s hranou zvědavostí hlavou.

"Jestli je někdo zbabělec tak ty," odfrkl Atrin.

"Vážně? No tak, jsem jeden z lidí z Chainu, uvažuj nad tím, koho tím urážíš."

"Ty nejsi jeden z nás," poznamenala Mary a z hlasu jí čišela nenávist.

"Ale, budeš se schovávat za holčičí řeči? Koukám, že sis na to pro jistotu přivezl i jednu vlastní," všiml si poprvé i Firy. "Jak tě napadlo tahat se s tímhle ubožákem?" otázal se jedovatě. "Copak tě ten idiot nedohání k šílenství?"

"Jeden jo - i když ho neznám ani minutu a řekl teprve pár vět," zavrčela.

"Hmm, vybral sis dobře," ušklíbl se znovu na Atrina. "Schválně, jak dlouho se budeš za kecy těhle princezen schovávat."

Fira se při označení "princezna" vztekle napjala, ale nezdálo se jí rozumné do hovoru teď vstupovat.

"Já se za nikoho schovávat nebudu," klidně odvětil mladší chlapec. Teď si ruky na noži všiml i Sanem.

"Co takhle souboj, he? Měl bys odvahu?"

"Saneme… to je hloupost," zkusila to Mary. Fira si uvědomila, že tím situaci jen zhorší. Nepochybovala o tom, že Sanem by nehrál čistě. Nenávist mezi těmi dvěma byla tak silná, že by mu nestačilo mladšího chlapce potupit porážkou. On by ho bez váhání zabil. A přestože byl Atrin s nožem dobrý, druhý mladík cvičil celý život. Chlapec se nadechoval k odpovědi, ale ona se rozhodla ve zlomku vteřiny - a předběhla ho.

Tvrdá, dobře mířená rána dopadla na Sanemovu bradu a okamžitě zahnala samolibý úsměv. Mladík se vztekle obrátil k dívce, která se odvážila něčeho takového, ale nebyl schopný slova. Chytil se za bradu - naskakovala mu krásná modro-fialovo-červená modřina, zatímco směšně hýbal čelistí a snažil se zjistit rozsah škod.

"Aby sis nemyslel, že holky jenom mluví," zasyčela.

"Ta tvoje holka mi jednu vrazila," obrátil se k Atrinovi rudý vzteky. Chlapec lehce pokrčil rameny:

"Vypadá to tak," souhlasil. "Ale neříkal bych, že je moje - mohl bys chytit další. Jestli něčí je, tak leda svoje vlastní. Pokud si chceš stěžovat, můžeš to zkusit říct přímo jí."

"Myslím, žes jí zkrátka nedal na výběr," vážně se do hovoru vmísila Mary.

"Co..?" až tak velkou zradu z téhle strany mladík zřejmě nečekal. "Ty seš léčitelka. Nemělo by ti náhodou vadit když… já nevím…" rozhodil rukama.

"Ani ne," ujistila ho. "Neřekla bych, že trvale poškodila něco jiného než tvojí pýchu."

Sanem vypadal sice vzteklý, ale také kompletně zmatený. Tohle pro něj znamenalo příšerné ponížení, kterého se jen tak nezbaví. Pokusil se aspoň odejít důstojně, ale příliš se mu to nedařilo.

"Ještě jsme neměli čas dokončit představování," ozval se vedle Firy hlas plný potlačovaného pobavení, když zmizel mezi domy.

"Moc ráda tě poznávám," dodala Mary se zářivým úsměvem - druhá dívka si byla jistá, že to má spojitost s právě skončenou událostí.

"Tohle si zasloužil," dodala a potvrdila tak Fiřin předpoklad.

"Taky se mi zdálo," zasmála se s úlevou, že je nepříjemná situace za nimi.

"Mary, kde je Tril?" zjišťoval Atrin. Dívčin výraz se změnil na zamyšlený.

"Máma vám to možná řekne, až se postará o nová telata," vypadlo z ní nakonec.

"Ty to nevíš?" zajímalo chlapce.

"Neptej se," požádala ho. "To tajemství nepatří mně. Vlastně… co se stalo vám? Kde jste se tu vzali tak najednou?"

"Hmm... To je taky na dlouho," zhodnotil Atrin. "Asi tak trochu potřebujeme pomoc."

"Pomoc?" Mary je přelétla pohledem a teprve teď zaregistrovala obvaz na Fiřině noze. "No nazdar. Co se ti stalo? Počkej, povíš mi to pak. Teď pojďte dovnitř."

Následovali starší dívku celkem ochotně. Mast už téměř nepůsobila a Fira měla co dělat, aby se udržela na nohou. Mary je naštěstí zavedla do nejbližších dveří. Pokynula jim, aby se posadili k velkému stolu uprostřed místnosti - Atrinovi se zdálo, jako by se tu od jeho minulé návštěvy snad nic nezměnilo.

"Takže… na univerzitě nejsi?" pokusil se navázat hovor, zatímco se Mary pustila do odstraňování špinavého obvazu z nohy druhé dívky. Vzpomněl si, jak o tom kdysi s nadějí mluvila - matka ji naučila hodně, ale těžko mohla obsáhnout všechny znalosti, které bylo možné získat na škole.

"Nebudeš tomu věřit, ale jsem," prohlásila a v hlase jí zaznívala hrdost. "Jen máme teď volno. Za pět dní se zase vracím. U vší zimy chainský noci! Jak daleko jsi s tímhle do háje šla?" nevěřícně se obrátila k Fiře.

"Celý dnešek. Měli jsme mast a…"

"Fuj," setřela mladá léčitelka trochu masti, která zůstala na obvazu. "No, jasně."

"Co je?"

"Jen že to není zrovna nejlepší řešení. Je spousta lepších věcí a podobným účinkem."

"Bylo nejlepší, jaké jsme měli," odporovala Fira. "Museli jsme se dostat sem."

"To asi jo… hmm, musí se to vyčistit a nejspíš i zašít, zkrátka… jak se ti to vlastně stalo? Chakalkové?"

"Létavci," vysvětlila.

"Létavci!? Jak to, že… vždyť loví v noci!"

"Ono se to taky stalo v noci," přerušil ji Atrin. "Přespávali jsme na stromě a oni naneštěstí taky."

"V noci venku? Víte jaký štěstí máte že…"

"O štěstí ani nemluv," zavrtěl chlapec hlavou.

"Počkej. Ona je… to co ty?" podvědomě ztišila hlas. "Jasně, že je," odpověděla si dřív, než stačil cokoliv říct. "Jinak by nikdy nemohla cestovat s tebou, mám pravdu?"

"Jo," potvrdil její předpoklad. "Fira je prvočíslo."

"No… asi si vážně budete muset promluvit s mámou. Ale zatím mi prosím rozdělej oheň a přines trochu vody," rychle se dívka vzpamatovala a vrátila se k momentálnímu úkolu.

Atrin odešel ven a Mary se otočila k mladší dívce.

"Bude to trochu bolet," přiznala. "Ale dám to do pořádku."

"Díky," chabě se usmála. Mladá léčitelka si všimla její nejistoty a raději převedla pozornost jinam:

"Nejspíš by ti později přišla vhod teplá koupel?"

"To rozhodně," souhlasila Fira okamžitě. Ta představa byla hodně lákavá. "Teda, pokud se tu dá nějak rozumně připravit," doplnila váhavěji.

"Kdyby ne, asi bych se domů tolik netěšila," ujistila ji s pobavením Mary. "Nejsme až takoví divoši."

"Tak jsem to nemyslela..."

"Dobrý nůž. Umíš s ním zacházet?" všimla si léčitelka zbraně u jejího pasu a zároveň tak hladce přešla Fiřinu předchozí poznámku.

"Trochu. Jen to, co mě naučil Atrin."

"Až se dáš dohromady, mohli bychom si zkusit zacvičit," navrhla.

"No… tak dlouho to možná nebudeme moct zůstat," vyhýbavě pokrčila rameny.

"Uvidíme," kývla Mary, zřejmě zvědavá, co je ta cizí dívka zač.

***

Fira si užívala teplou koupel, vlastně téměř usínala a skoro zapomněla i na bolest v noze. Mary byla šikovná a opatrná, přesto její ošetření nepatřilo k nejpříjemnějším věcem, které zažila. Mladá léčitelka byla ale přátelská a sympatická a dívka musela uznal, že jejímu umění co se léčení týče věří víc než Atrinovu. Nanosila jí s pomocí dvou starších dětí, které si zavolala od stájí na kraji vsi, teplou vodu do plechové vany. Fira jim sice chtěla pomoci, ale Mary ji k tomu pochopitelně nepustila.

Ležela tu už asi čtvrt hodiny. Nejspíš bylo na čase vylézt ven, voda už začínala chladnout, ale příliš se jí nechtělo…

"Fir, jestli se rozmočíš, všechna moje práce bude k ničemu," ozvalo se zpoza dveří pobavené volání. Cosi zamumlala a začala se neochotně zvedat. Bolest, která se jí znovu rozhořela v noze ji málem poslala zpátky do teď už vlažné vody. Zachytila se stěny malé místnosti a zaúpěla. Pak se opatrně vyhoupla přes okraj a utřela se do měkkého ručníku. Vzhledem k tomu, že její kalhoty teprve dosychaly po vyprání a potřebovaly zašít, neochotně na sebe navlékla jednoduchou dlouhou sukni. Nechápala, kde ji Mary vůbec vyhrabala - ona sama přeci taky nosila kalhoty. 

S povzdechem vyšla ven - aspoň tak mohla léčitelka snáz dokončit svou práci a obvázat jí ošetřenou ránu.

"Netvař se tak," zasmála se Mary, když se objevila ve dveřích. "Atrin je pryč, v tomhle tě nikdo vidět nemusí."

"Promiň," musela se trochu usmát i druhá dívka, když si uvědomila, jak snadno léčitelka prokoukla důvod její nespokojenosti. "Kam šel?" zajímala se, když si přebrala i druhou půlku sdělení.

"Nejspíš pozdravit pár známých a vyslýchat mojí mámu," hádala léčitelka, zatímco hledala obvazy. Pak se zatvářila trochu zlomyslně:

"Ale asi skončí u stříhání a večerního dojení daler."

"To zní jako zajímavá činnost," pokrčila rameny Fira, ale koutky jí cukaly, když si představila Atrina, jak stříhá srst obřích zvířat, o druhém úkolu ani nemluvě.

"Pokud to neděláš každý den… Stýskalo se mi po tom. Ale vůbec nevíš, jakou mám radost, že mě na školu vzali," rozzářila se znovu.

"Jak dlouho tam vlastně jsi?"

"Teprve dva měsíce. Slyšela jsi o Daitu?"

"Daito-Katenská soustava? Univerzitní planeta? Nevěděla jsem, že studuješ tam. Brácha… chtěl tam studovat něco kolem lodních počítačů a autopilotů."

Vzpomínka na Naka znovu zabolela, ale méně než dřív.

"Vzali ho?"

"Já… vlastně ani nevím," přiznala. "Snad. Už jsem ho dlouho neviděla."

"Promiň. To mi nedošlo. Radši ti zavážu tu nohu," konečně objevila Mary to, co hledala a vrátila se k ní. "Máma tu bude každou chvíli."