Auto zaparkovalo před hnědou budovou. Po horizontu se do dálky táhly rovné pastviny, a až velmi v dálce by se dalo zahlédnout malé kopečky. Tady v Holandsku bylo většinou teplo, s příjemným chladným větříkem od moře. Teď jsme sice byli obklopeni loukami a lesy, ale velmi jemný slaný pach napovídal že by se nedaleko mohlo nacházet moře.

Chýlilo se k desáté ranní hodině. Já jsem očividně přijela jako první. Měla jsem ráda předstih, a hlavně mě táhla myšlenka vidět co nejdříve místo, kde strávím několik dalších let.

Ze stáje vyšla žena. Měla hnědé kudrnaté vlasy, a úplnou jezdeckou mikinu s kalhoty. S úsměvem ve tváři ke mě přišla.

„Ahoj, já jsem Tamara. Ty budeš naše nová studentka, že?“ usmála se.

„Jsem Wallerie Janssen. A ano, jsem zde zapsaná v prvním ročníku, myslím třída A.“ řekla jsem a vytáhla z batohu několik papírů. Tamara si je vzala a po chvíli si něco odškrtla na jejích deskách.

„Tak vítej Wall, na jezdecké akademii Pijnboom. “ řekla a usmála se.

Teď jsem si všimla velkého domovního štítu, kde bylo černým písmem vyrité slovo Pijnboom. Borovice.

„Vítej.“ zašeptala jsem tiše.