Do večera byl klid. Dan mě okoupal a uložil, než odešel do práce. Vytáhl jsem si blok od otce, kde jsem zkusil něco nakreslit.

„Nicki." do pokoje vešel Jeff. „Chci se ti omluvit. Je to moje chyba." přistoupil se sklopenou hlavou.

„Není." konstatoval jsem.

„Je, mohlo mi to dojít." řekl zdrcene.

„Chtěl jsi udělat dobrou věc. Můžu mít otázku prosím?" posadil jsem se a on na proti mě.

„Ovšem."

„Kdo je ta Daisy." zvědavě jsem naklonil hlavu.

„No." pousmál se. „Daisy byla kočička z útulku. Dan si jí sem dotáhl za celkem dobrou cenu, na to že byla neko. Je o dva roky starší než ty... No nevím moc co ti říct." pokrčil rameny. „Víš nechci ti říkat ošklivé věci. Byla hodně drzá a dost se vzpírala. Skoro nespolupracovala. Našel jsem si k ni časem cestu, jenže ona pak začala být dost majetnicka. Nakonec bylo mím úkolem se jí zbavit. Našel jsem jí hezký domov. Za peníze z jejiho prodeje a za peníze které vydělala si Dan koupil tebe." dokončil se smutným úsměvem.

„Mohla si vydělávat?" zeptal jsem se překvapeně.

„Ehm jo." nejistě přikývl.

„Měl jsi jí rád?"

„To je složité." snažil se mě odbýt.

„Mám celou noc." hodil jsem ocáskem ze strany na stranu.

„Měl jsem jí rád, protože tvůj druh mě fascinuje. Ze začátku jsem jí měl hodně rád a pomáhal jsem jí. Všechno se to pokazilo, jak jsme si k sobě vytvořili vztah, s její povahou to trvalo asi skoro rok. Taky to bylo kvůli Dana. Držel jí ode mě dál, bral jí sebou do práce a celkově si jí držel na blízku. Každopádně když jsme se sblížili, začala být hrozně agresivní. Dana, několikrát kousla nebo škrabla, když se ke mě přiblížil. To samozřejmě nemělo nejlepší odezvu. Dan to s ní vzdal, řekl že když jsme si tak blízcí, mám si jí vychovávat sám. Byla skoro pořád v mém pokoji. Bylo to s ní dost náročné, protože když jsem se jí dost nevěnoval zacala mě otravovat. Nemohl jsem se vůbec učit učit. Poslední kapka byla když jsme spolu sedeli v obyváku na zemi. Přišel k nám Lucas a ona mu vystartovala po noze bez důvodu. Pochopil jsem že už tu nemůže dál být." odmlčel se.

„Proto se se mnou Lucas nebaví?"

„Nee, on se tu skoro s nikým nebaví." vyhrkl rychle.

„Dobře a kde je teď Daisy?"

„Je u jednoho mého známého. Počkej poslala mi nedávno fotku, jak jsou někde na výletě." koukal do telefonu.

„Je pořád taková... agresivní?"

„Neee, ona byla v jadru hodná, ale byla tady strašně ve stresu. Ty se tady taky necítíš dobře, takže si myslím že víš jak jí bylo. A navíc mohla být nervozní i z práce, nikdy se se o tom nebavila. Tady koukej." otočil ke mě telefon a ukázal mi fotku. Byl na ní pár. Brunetka s kšiltovkou na hlave a úsměvem od ucha k uchu. Vypadala moc milé.

„Je moc pěkná." usmál jsem se nad fotkou.

„Jo." schoval telefon.

„A mě máš taky rád?" posunul jsem se k němu blíž.

„Moc." usmál se.

„Taky tě mám rád." culil jsem se a sedl si těsně před něj.

„Jsi roztomilý." položil mi ruku na tvář. Chvili jsme na sebe jen koukali.

„Jeffe? Nicki už by měl spát." nakoukla k nám Viki. Jeff ruku okamžitě stáhl.

„Přišel jsem se mu jen omluvit." zvedl se, přičemž mi rozcuchal vlasy. „Dobrou prcku."

„Dobrou noc." usmál jsem se. Bylo mi z toho smutno. Chtěl bych, aby tu se mnou zůstal.

„Ráno se mnou vstávaš, musíme ti udělat nějakou výživnou snídani." oznamila mi Viki.

„Ale..." začal jsem, protože jsem si nebyl jistý jestli o tom Dan ví.

„Klid, je to z Danovy hlavy." zasmála se. „Běž spát, ráno vstáváme." mávla na mě rukou. Zavrtal jsem se do deky a snažil se usnout.

„Psst Nicki." budila mě ráno Viki. Rozhlédl jsem se rozespale po místnosti. Dan ještě nebyl doma? Upřel jsem pohled na energickou dívku před sebou. „Šup vstávat." dloubla prstem do mého ramene. Nezbývalo mi nic jineho než vstát. Viki to asi jen tak nevzdá. Tak jsem si šel vyčistit zuby a pak si to zamířil do kuchyně, kde se Viki s Danem líbali.

„Ehm... Dobré ráno." upozornil jsem na sebe.

„Čau kočičko." řekl s úsměvem Dan s přitáhl si mě za zdravou packu k sobě. Viki odběhla zalít čaj. „Jak ses vyspinkal?" pohladil mě po tváři.

„D-dobře." zakoktal jsem nervózně.

„Z čeho jsi nervozní?" chytl mě v pase, aby si mě mohl přitáhnout blíž. Jen jsem sklopil hlavu.

„Neřikej že ze mě?" zasmál se, chytil mě za bradu a donutil mě, se na něj kouknout.

„Tak trochu." uhnul jsem pohledem. Viki se v pozadí zasmála.

„Já jsem tady kočičko." chtěl, ať se na něj kouknu, ale když jsem k němu zvedl oči díval se někam za mě. Pak jsem ucítil jeho ruku na svém zadečku. Mňouknul jsem.

„Ale líbí?" sklonil se ke mě. Byl tak blízko, chtěl jsem uhnout, ale stále mě držel. Táhl z něho alkohol. „Buď hodná kočička." zašeptal a políbil mě. Ztuhnul jsem, ale lehké kousnutí do spodního rtu mě probralo. Bál jsem se odporovat. Vím, čeho je schopen za střízliva, nechci ani pomyslet, co dělá pod vlivem. Po chvili už jsem nemohl popadnout dech, zapřel jsem se Danovi zdravou rukou do hrudníku, potřeboval jsem vzduch. Odtáhl se, se zlomyslný úšklebkem koukal stále za mě. Otočil jsem se, stál tam Jeff. Sledoval nás celou dobu? Dan to udělal naschvál. Ví, že má Jeff pro neka slabost...

„Čau Jeffe." zasmál se Dan a přehodil mi ruku přes ramena.

„Čau." zabručel. Dan se se mnou otočil k Viki, sám se opřel o stůl, rozkročil se a přetáhl mi mě co nejblíž. Ocásek jsem si radši omotal kolem nohy, protože jsem nevěděl kam s ním.

„Špatná noha broučku." špitnul mi do ucha. Nechápavě jsem k němu zvhledl. Pohledem naznačil k mému ocásku. „Ukaž komu patříš." pobídl mě šeptem. Nezbylo mi nic jiného než ocásek omotat kolem jeho nohy. „No ty jsi hodná kočička." polibil mě do vlasů. „Viki, dej mu čaj." Okamžitě jsem dostal do packy hrníček s čajem.

„Jak bylo v práci?" zeptal se Jeff, když k nám přišel. Sjel nás pohledem, kterým se zastavil v mého ocásku omotaného kolem Danovi nohy. Cítil jsem jak se Dan ušklíbl.

„Fajn. Na co tak koukáš?" dal mi ruce kolem bříška. Lehce jsem sebou cukl.

„Jen koukám co Nickiho ruka." otočil se k nám zady, aby si nachytal snídani.

„To neni tvoje starost. Viď kočičko." jemně mě kousl do krku. Vymňouknul jsem, ale stále se soustředil na držení čaje. „Ne že mě opaříš." zamumlal mi krku, který mi zasypaval polibky. Pak se na jednom místě zastavil a začalo to tam bolet. Znovu jsem mňouknul, ale nic to neudělalo.

„To ti nestačí, že má na krku modřinu po tvojí ruce?" zavrčel otráveně Jeff.

„Vždyť to nic není." konečně se odtáhl od mého krku.

„Snídaně je hotová." zajasala Viki. „Pro někoho spíše večeře." s úsměvem nesla jídlo do obývaku.

„Jdem kočičko." pustil mě. V obyváku si sedl do křesla, ale když jsem si chtěl sednou do svého pelíšku zastavil mě. Položil polštář na zem mezi svoje nohy a věnoval mi přísný pohled. Poslechl jsem ho, načež jsem si před něj sedl, ocásek jsem mu zase omotal kolem nohy, čímž jsem si vysloužil pohlazení mezi oušky.

Snídaně byla vynikající. Takže tady jsou dva výborní kuchaři. Dan se to určitě naučil od Viki.

„Pochutnal sis?" zasmála se když si všimla, jak jsem do sebe jídlo naházel.

„Ano, bylo to vynikající." věnoval jsem jí velký úsměv. Dan si za mnou odkašla a drcnul do mě nohou. Co jsem udělal?

„To jsem moc ráda, že ti chutnalo." šťastně vzala můj talíř. Znovu do mě Dan kopnul, v tom mi to už došlo.

„Děkuji Viki." nijak mi neodpověděla, jen celá vysmátá posbírala nádobí, než zmizela v kuchyni.

„Co ti to tak trvalo?" zavrčel Dan.

„M-moc se omlouvám Pane." sklopil jsem hlavu i ouška.

„Za tak hezkou omluvu ti to teda odpustím, ale to je naposledy." podrbal mě na hlavě a mě uteklo spokejné zavrnění. Dan se nad tím zasmál.

„Půjdu si lehnout. Kočičko ty tu můžeš být s Viki, ale jakmile odejde naklušeš hezky za mnou. Rozuměls?" cítil jsem jak mě probodaval pohledem.

„Ano Pane." rychle jsem při tom střelil pohledem k Jeffovi, který mě s lehkým úsměvem sledoval.

„Hodný kluk." při odchodu mě ještě pohladil mezi oušky. Zalezl jsem do svého pelíšku, abych si odpočinul po snídani.