Ze spánku mě opět probudila vůně jídla, za doprovodu hlasů. Otevřel jsem očičko a zvedl ouška. Viki s Danem si zrovna dělali oběd. Porozhlédl jsem se po obyváku a všiml si, že na ně Lucas zírá, ale když se naše pohledy střetly, okamžitě trhl hlavou pryč. Zavřel jsem oči. Ucítil jsem na sobě znovu něčí pohled.

„Proč na mě koukáš?" zadíval jsem se na Lucase, ale neodpověděl. Jen koukl směrem do kuchyně, jeho pohled následoval můj. Dan stál v kuchyní opřený o linku s talířem v ruce a bedlivě nás pozoroval. Schoulil jsem se do klubíčka, přičemž jsem pohl zraněnou packou. Bolestně jsem mňouknul.

„To neznělo hezky." ozvala se Viki.

„Nech to být." zavrčel Dan. „Lucasi najdi si jiný objekt zájmu." mávl na něj Dan rukou, načež se Lucas otočil k televizi.

„Čau lidi!" ozvalo se od dveří. Jeff je doma, hurá. Tolik jsem se těšil, až přijde.

„Jeffe, musíme si promluvit." prohodil Dan, mezi sousty. Ale ne... Co mu chce.

„Co je to tu za náladu?" nechápavě se rozhlédl. „Nicki jsi v pořádku?" pomalu se ke mě rozešel.

„Prrr, drž se zpátky." zavolal na něj Dan z kuchyně. „Vůbec se k němu nepřiblížuj. Nechci tě u něho už vidět. Kryl tě."

„Cos mu udělal?!" obořil se na něj.

„Co si zasloužil." přišel si sednout do křesla vedle mého pelíšku. Ještě více jsem se schovala. Moje ruka byla stále schovaná pod ocáskem, takže neviděl co se mi stálo.

„Lucasi, co mu je?" zeptal se se strachem v hlase.

„Ehm, mě do toho netahej, já se tu toho nechci účastnit." zvedl ruce v obranném gestu.

„Přestaň tu vyšilovat." zabručel Dan. „Můžeš za to ty." řekl s úšklebkem, pak se ke mě naklonil a pošeptal „Zvedni ten ocásek kočičko." bez váhání jsem ho poslech a odhalil zraněnou packu.

„Zlomil jsi mu ruku?!" vyjekl Jeff.

„Pff zlomil si jí sám." zasmál se.

„Je to nemehlo." dodala Viki, která stála u Danyho křesla.

„Ty jsi na jeho straně?! Jsi vůbec normální?! Jak můžeš být na jeho straně?!" vyjel po ní. Já jsem si ruku zase schoval.

„Nekřič tu, nevidíš že se to kočičce nelíbí?" upozornil ho, když ukázal na mé sklopené ouška. „Hele, ty ani nemáš právo tu na nás křičet. Je to tvoje vina, stejně jako s Daisy. Vždycky se mi motaš do výchovy, ale víš kdo to pak odnese nejvíc? Oni." lehce mě pohladil mezi oušky, kdybych měl kam uhnout, uhnu. „Ale ty jim dál blbneš hlavu. Kryl tě chápeš? Věří ti, ale ty jednaš sobecky, vždycky se snažíš si získat jejich důvěru, i když víš, že za to pak dostanou výprask, když mi nejsou věrni. To kvůli tobě má zlomenou ruku. Zblbnul jsi ho a on tu hru hraje s tebou, protože jsi jeho "kamarád". Je tu chvilku ještě neví, jak to tu chodí. Je v cizím domě s cizími lidmi. Je tu v podstatě ztracený a tys k němu natáhl ruku, je to ještě kotě. Neměl nikdy pána, neví že mu musí být bezmezně věrný! Potřebuje nad sebou pevnou ruku. Musím ho vychovat. Ale během toho se chytí všeho milého, co pro něho uděláš. Jen mu blbneš hlavu." obviňoval ho, tohle je pěkně hnusné. On není ten, co mě shodil ze schodu... V tom jsem ucítil, jak mě Dan vzal za zdravou ruku a vytáhl na nohy. Byl jsem ještě rozlámaný z pádu a neudržel jsem se plně na nohou, tak jsem se o něj opřel. Ocásek jsem měl omotaný kolem bolavé ruky.

„Vidíš, tohle všechno je kvůli tobě!" vykřikl na něho a zatáhl mě za vlasy, aby mě donutil zaklonit hlavu. Nechápu proč to udělal. Zamňoukal jsem, hned na to mé vlasy pustil.

„Není to kvůli mě, kdybys nebyl psychopat, tak by se mu nic nestalo." zavrčel nazpátek.

„Hele, kluci klid." stoupla si mezi ně Viki. „Jeffe neseš si na tom podíl viny, zase jsi..."

„Pojď." najedou se zvedl dosud nezapojený člen, vzal Jeffa za zápěstí a táhl ho pryč.

Dan se zpátky posadil se mnou na klíně. Bylo mi to sice proti srsti, ale momentálně nemám na výběr, takže jsem se schoulil v jeho náruči. Hladil mě po zádech a po stehně. Udržet spokojené vrnění bylo v tu chvili snadné. Pořád mi nebylo dobře, jak z pádu tak i z hladu.

„Vstávej kočičko, dáme ti něco k jídlo." položil mě na zem a já na něj nechápavě zíral. Natáhl ke mě ruku, nejspíš chtěl, ať se ho chytím. Radši jsem tak udělal. Nechal jsem se dovést do kuchyně.

„Počkej tu." řekl, než někam odešel. Opřel jsem se o linku. Koukal jsem na svou misku plnou granulí, říkal že dokud mám plnou misku nic jiného nedostanu. Co má za lubem?

„Tak tady máš, abys neseděl na té studené zemi, nepotřebuje tu nemocnou kočku." položil na zem přeloženou deku. Poslušně jsem se posadil na své nové místo a nechal se pohladit. Dan vzal mojí misku a vysypal z ní granule zpět do pytle. Nevěřícně jsem na něj koukal. Pomalu jsem mával s ocáskem ze strany na stranu, v očekávání, co přijde. Vonělo to nádherně, bude rybička. Ty ja hrozně moc rád. Nedočkavostí mi vyklouzlo mňouknutí.

„Copak kočičko?" laskavě se na mě usmál. Tenhle jeho úsměv mu nežeru, na co si tu hraje... Sklopil jsem pohled.

„Taky máš, dobrou chuť." položil přede mě misku. Byla v ní rybička s rýži. Koukl jsem na něj. Čekal jsem jestli mi dá příbor nebo něco čím to jíst.

„No jen papej." pobídl mě. Takže mám asi smůlu, to je fuk, hlavně že nemusím jíst granule.

„Děkuji Pane." nezapomněl jsem na slušné vychování. Konečně jídlo, pustil jsem se do toho. Bylo to vynikající. Po jídle jsem si začal čistit packu, jako správná kočka.

„Nicki, umyj si tu packu vodou." Dany mi pomohl na nohy, postavil mě ke dřezu a pustil vodu. Oplachl mi ruku, načež mě odnesl do obyváku, kde mě položil do pelíšku. Spokojeně jsem se uvelebil. Konečně s plným bříškem.