Vyrůstal jsem v malém domku spolu s jinými neko. Staral se o nás manželský pár, vždy se k nám chovali laskavě. Žilo nás tady spousta a čas od času přicházeli další. Já jsem měl nejblíže ke dvoum dívkám, které byli stejně staré. Lucy a Stefanie, dvojčata. Celé dny jsme si spolu hráli na zahradě, měli jsme společný pokoj a taky jsme se po jídle společně vyhřívali na sluníčku. Jediné z čeho jsem měl vždycky strach bylo to, že nás jednou rozdělí. Naši opatrovníci, nás totiž prodávali. Už se mi to dříve stalo, měl jsem dva kamarády, kteří byli adoptováni. Nicméně mě vždy uklidňovala myšlenka, že jim nehrozí žádné nebezpečí, protože naši si každého zájemce důkladně prověřovali. Dokonce si vzpomínám, jak někomu adopci neschválili.

Jednou když jsem si hrál s holkama v pokojíčku, někdo zazvonil. Otec nás tři po chvíli zavolal dolů, kde stál vysoký vypracovaný muž.
,,To jsou nejstarší, které zde mám." Usmál se na nás.
,,Kolik jim je?" Zeptal se muž.
,,Sedmnáct. Toto je Lucy." Ukázal na mou kamaradku. Blondýnka s vlasy po zadek, bílé ouška a bílí ocasek, který měla omotaný kolem nohy. Nejčastěji má světlé modré šatičky a bíle podkolenky. Velmi stydlivá a má moc rada růžové klubíčka. Muž si jí prohlížel, pohladil jí po ouškách a lehce zatahl. Lucy tiše mňoukla.
,,Opatrně." Zamračil se otec.

,,Jen se chci ujistit, že to není podvrh. Už se mi jednou snažili prodat falešné neko. Chci mít jistotu." Usmál se muž a omluvně pohladil Lucy mezi oušky. Otci se na tvář vrátil úsměv. ,,Ujišťuju vás, že moje neka podvrhy nejsou."

,,Co další?" Kývl hlavou k Stefanie.
,,Jmenuje se Stefanie, dvojče Lucy." Ta už se tak princeznovsky neoblékala. Měla kaťasy a většinou nějaké barevné tričko. Byla odvažnější a z nás tří nejdrzejší. Muž si jí opět prohlédl a pak se podíval na mě. Skolopil jsem své černé ouška, nakrčil se a stáhnul svůj huňatý ocasek za sebe. Lidi, co si z nás vybírali na něj rádi sahali, nic příjemného. Momentalně jsem tu jediný kdo má tak huňtý ocasek, pokud nepočítam malé koťata, které nedávno mamka dovezla. Mezi nimi je pár s ocáskem jako mám já. ,,Pokud by jste měl zajem, dál bych vám jí jedině spolu se sestrou, nechci je rozdělovat." Promluvil otec.

,,Jistě to chápu." Pokýval hlavou. ,,A ty jsi?" Usmál se na mě. Střelil jsem pohledem po otci, ten se hned ujal odpovědi. ,,Nicki." Muž mě vzal za ruku a přitáhl si mě blíž. Taky mi sáhl na ouška i na ocásek, nechal jsem ho, bylo to při prohlídkách běžné. Dokud mi tedy nezvedl tričko, to jsem na něj zasyčel a celý se naježil.

,,Klid." Zvedl ruce v obranném gestu a o krok ustoupil. ,,Chtěl jsem se jen ujistit, že nemá žádné jizvy a je dobře živený." Vysvětlil.

,,Nemusíte se bát, staráme se o ně se ženou dobře. Mají vše co pořebují." Ujistil ho otec.

,,Chci toho kluka." řekl s úsměvem. Srdce se mi zastavilo. Budu to tady muset opustit, už neuvidím holky ani opatrovníky. Půjdu k tomu cizímu týpkovi. Čas jako by se rázem zpomalil, všechno kolem mě se utlumilo. Už nikdy je neuvidím. Do oči se mi tlačily slzy. Ovšem věděl jsem, že to jednou příjde, ale na něco takového se jen tak nepřipravíte. Vždycky jsem doufal, že se to nestane. Šok pomálu ustoupil a já vydechl všechen vzduch, kterých jsem do teď držel v sobě. Holky na mě vyděšeně divaly. Jakoby si právě prošly stejným šokem.

,,Pojďte se mnou do kanceláře. Máte tady papíry, o které jsem žádal?" Otec ho pomalu vedl do své pracovny.
,,Nechceme abys odešel." Zakňučela Lucy a skočila mi kolem krku. Stef na mě jen zdrceně koukala. Nezmohl jsem se na jediné slovo.

,,Nicki, něco pro tebe máme." Promluvila po chvili Stefanie. ,,Lucy, pojď dáme mu to." Pokynula rukou směrem nahoru, kde jsme měli pokojíček. Sedl jsem si tam napostel pozorujíc holky, jak hledají něco v krabičce.

,,Mělo to být původně k tvým narozeninám, ale vzhledem k okolnostem, ti to chceme dát těď." Vysvětlila Stefanie s úsměvem a dala mi do ruky řetízek s přívěskem rybičky, stejný jaký nosily celé roky ony. Jen jsem na to překvapeně zíral.

,,Jsi náš bráška, takhle budeme navždycky patřit k sobě." Usmála se Lucy a koukala na svůj přívěsek. ,,Bude se nám strašně stýskat." Znovu mě objala.

,,Moc vám děkuju holky." To už na mě skočila i Stefanie.

,,Zapnuti to." Řekla po chvilce Lucy a zapla mi řetízek kolem krku.

,,Nicki?" Zaklepala na nás mamka. ,,Měl by sis pobalit věci, vypadá to, že prošel tatínkovím testem. Tak ať memusí dlouho čekat." Řekla smutně. ,,Bude se mi po tobě tolik stýskat." Sedla si ke mě na postel a objala mě. ,,Vidím, že ti holky dali dárek, který ti chystali na narozeniny." Smutně se usmála. Maminka to vždycky těžce nesla, ale vysvětlovala nám, že to tak musí být, že by se sami nezvladli postarat o tolik krasných stoření. Tak se nám snaží najít dobrou rodinu. Chápal jsem to, ale i tak mi to bylo hrozně líto, že musím odejít.

Mamka mi donesla tašku, do které jsem si měl sbalil své obečení. Holky mi pomáhaly, než přišel otec. ,,Nicki, ten pán, Daniel, si tě vezme dneska sebou domů. Včera tam byl Filip, má to tam hezké, nebydlí tam sice sám, ale je to v dobrém stavu." Vysvětloval. Filip je tátův kamarád, vždycky chodí na obhlídky domů nebo bytů zájemců. ,,Nemusíš se těch lidí bát, prý jsou hodní, říkal mi to." Pohladil mě mezi oušky. Sice jsem nikdy nepoznal Filipa osobně, nicméně otec by mi nelhal.

,,Bojím se." Přiznal jsem tiše.
,,Já vím, ale jsi už velký kluk, to zvládneš. Něco pro tebe mám." S úsměvem mi podal blok na kreslení i s tužkou a gumou.
,,Děkuju moc." Oplatil jsem mu úsměv.
,,Máš sbaleno?" Koukl se na tašku. Jen jsem kývnul. ,,Tak pojď." Vedl mě dolů, kde už na mě všichni čekali.
,,Budeš nám moc chybět." Lucy mě s pláčem objala. Stefanie se na mě jen se smutkem v očích usmála, držíc náš společný obrázek. Objal jsem jí a pak i rodiče.

,,Tak co, jdeme prcku?" Dan mi položil ruku na rameno. Koukal jsem na opatrovníky a holky.
,,Ať se ti daří Nicki, máme tě rádi." Popřáli mi všichni.

,,Mám vás moc rád." Posmutněl jsem při myšlence, že už je nikdy neuvidím. Mamka s holkama plakaly a otec se na mě jen starostlivě díval.
,,Ještě jednou děkuji." Řekl Dan. ,,Nashledanou." S úsměvem vzal mou tašku a s rukou kolem mích ramen mě vedl ke svému autu. Otevřel mi dveře a já ještě naposledy zamaval své rodině.
Nasedl si na zadní sedačku vedle mě. ,,Připoutej se prcku." Poslechl jsem. ,,Můžeme jet." Řekl řidiči hned jak jsem si zapl pás.