„Hele, tak mu to prostě řekni. Co nejhoršího se může stát?" zeptala se Marcy a napila se piva.

Lance ji probodl pohledem. „Nikdy. Se. O. Tom. Nedozví." Přesto ale nepřestal hladit Jordana, který mu spal v klíně.

Protočila oči. „Ale no tak. Jste k sobě skoro furt přilepený."

„Pracujeme spolu."

„A? Láska na pracovišti je cool."

Místo odpovědi jen upil vodu s citrónem z koktejlové sklenice. V televizi zrovna Velma vysvětlovala, jak záporák ošálil celé město.

„No tak! Jsi úplně jasnej. I slepej by to viděl! Proč mu to neřekneš?"

„Jsme jen parťáci. A to se nikdy nezmění."

Marcy přimhouřila oči a naklonila se blíž k němu. „Ty se bojíš?" zeptala se nevěřícně. „Dámy a pánové, nejlepší agent na světě se bojí říct někomu, že je do něj blázen! Neuvěřitelné!"

Jordan sebou cukl a zatnul Lancovi drápy do stehen.

Sykl.

Kocour se po Marcy podrážděně podíval. Pak se protáhl a uraženě se zdviženým ocasem odkráčel jinam.

„Nebojím se," zamručel Lance.

„Bojíš."

Podíval se z okna. Ještě nesundané vánoční žárovičky blikaly společně se svými dvojčaty v odraze. Bál se. To, že o Waltera přijde, byla jeho noční můra. Nehodlá to riskovat jen kvůli... jen kvůli... jednostrannému pobláznění starého blázna.

Walter je nejchytřejší kluk, jakého zná. Má ho rád. Bude mu hlídat záda. Bude mu parťákem. Walter si zasloužil někoho, kdo s ním bude koukat na K-dramata, protože ho to baví. Kdo nebude mít umělé koleno, železné šrouby v kostech a polovinu kriminálního podsvětí v patách k tomu.

Walter si zasloužil víc.

Vždyť to bylo jen dočasný. Ne? Chvilkové omámení smyslů. To se vsákne, ne?

„Posero," odfrkla si Marcy a dál sledovala telku.

Lance by s ní rád nesouhlasil.