Příjemný pocit byl ten tam. Třeba se mu jen nelíbil ten výběr... „Nechceš do parku? Ještě mají letní otvírací dobu a už několikrát jsi říkal, že by ses na ty sochy rád podíval. Nebo můžeme jít do toho kina. Najdeme nějaký s korejskými filmy..."

Walter něco zběsile vyťukával na svých hodinkách. „To ne."

Lance ztichl. Sundal si čapku a položil ji na stůl. Jen v klidu, nic se přece nemění. „Dobře, tak ne. Byl to jen nápad." Otočil se a už se zase usmíval. „Zapomeň na to."

„Tohle je špatný. Tohle je hodně špatný."

Proč nic necítí? Neměl by být smutnější? Nemůže být přece z tohohle v šoku.

„Hej, klid." Chtěl mu položit ruku na rameno, ale pak si to rozmyslel. „Není třeba z toho dělat vědu. Zapomeň na to. Mám schůzku s šéfovou a pak mám ještě další plány, tak se uvidíme zítra."

„Lanci, počkej!"

Rozmyslel si to! „Jo?"

„Musíš tu zůstat. Tohle je věda! Zvoral jsem to! Strašně mě to mrzí, nevím jak, ale zvoral."

Potřásl hlavou a polkl zklamání. „To je v pohodě. Už na to nemysli. Uvidíme se zítra."

„Ne, ty tomu nerozumíš! Ta vůně byla moc silná! Přepískl jsem to." Přikrčil se. „Zlobíš se?"

Povzdechl si a promnul si místo, kde ho předtím čapka trochu tlačila. „Ne, nezlobím. A nepřepískl jsi to. Cítím se dobře."

„No právě. Cítíš se moc dobře. A je to moje vina! Neměl jsem to v plánu, ale slibuju ti, že to napravím!"

„Walteře, uklidni se a řekni mi, co přesně se stalo. Dýchej."

Walter si sedl na vysokou stoličku a několikrát se nadechl. Pak se dal do vysvětlování: „Ta vůně má udělat z nepřítele toho nejlepšího přítele. Jenže jsem nepočítal s tím, co to udělá s nejlepším přítelem." Podíval se na Lance a vykulil své velké modré oči. „Myslím, že jsem omylem udělal... můžeš tomu říkat lektvar lásky."

Lance krátce vyprskl smíchy. „Lektvar lásky? O čem to mluvíš?"

„Ty..." ukázal na Lance a hledal slova.

„Já," ukázal na sebe palcem. „Nejsem pod vlivem žádného lektvaru lásky."

„Ale pozval jsi mě na večeři."

Zatnul zuby a přikývl. „Přesně tak."

„Protože jsi pod vlivem lektvaru lásky!" naléhal Walter. „Ale neboj, tohle by mělo brzo vyprchat."

„Ne, pozval jsem tě, protože tě mám rád, a to už nevyprchalo několik měsíců!" Tak, a bylo to venku.

„Myslíš si, že mě máš rád, kvůli té vůni. To je všechno. Nic víc v tom není."

Otevřel pusu, aby se hádal dál. Pak ji ale s klapnutím zavřel. Jestli tomu Walter potřebuje věřit... Už to chápe. Nemá o Lance zájem. Dává mu možnost, jak z toho vycouvat a zároveň zachová tvář jim oběma. Zachraňuje jejich přátelství. Přikývl. „Tak dobře. Jestli je to tak... Vezmu si volno a půjdu domů. Zkusím se z toho vyspat. Kdybys na něco přišel nebo zjistil, jak to urychlit, dej mi vědět."

„Dobře," přikývl Walter s úlevou. „Dávej na sebe pozor, jo?"

Usmál se a rozcuchal mu vlasy. Tak jako pokaždé. To ještě může, ne? „Jasně. Dám."

Prošel dekontaminací, pak celou agenturou. Automaticky reagoval na pozdravy ostatních. Nasazený úsměv číslo tři. Proměnil se v holuba a letěl pryč. Kolik rumu a whisky ještě doma má?

Asi ne dost.